Leningradskí kovboji dobývajú Ameriku

O skandinávských filmech se říká, že bývají dosti podivné, a víte co? Ona je to absolutní pravda. Pokud by se někdo ve vašem okolí ptal, v jakém smyslu "podivné", posaďte ho na hodinu a čtvrt do křesla a pusťte mu Leningradské kovboje. Protože ty jsou přímo esencí té finské podivnosti - bizarní účesy, tváře bez výrazu, půlhodinové pauzy, než někdo něco řekne a humor, který rozdělí diváky do dvou kategorií. Jedna nechápe, co na tom má být vtipného a nudí se, a druhá nechápe, co na tom má být vtipného, ale od začátku do konce se nemůže přestat smát, byť sleduje třeba jen partu týpků na poli, co zasněně hledí na traktor. Já samozřejmě patřím do té druhé kategorie. Miluju, jak se s tím Kaurismäki nepáře. V americkém filmu by třeba jen celá expozice (představení kapely, nabídka hraní v Americe, přípravy na cestu) trvala aspoň tři čtvrtě hodiny, tady je to zfouknuté asi za tři minuty. Záběr na kapelu jak hraje, záběr na ruského papaláše bez emocí, co řekne "takové kraviny vám spolkou maximálně v Americe", titulek Amerika a už se v letadle učíme anglicky. Nádhera! Rozhodně jeden z mých nejoblíbenějších hudebních filmů. (05.04.2020)

Zatím jediný Kaurismäkiho film, který mě bohužel neoslovil (jinak mám filmy tohoto autora v nesmírné oblibě). Nesedl mi hlavně humor - přišlo mi to bohužel dost nevtipné (třeba ty šílené účesy - které si z toho filmu asi budu pamatovat už navždy - mi přišly prostě jen jako bizarní kuriozita, ne nutně komická). Na to, že to má jen 78 minut, mi to subjektivně přišlo jako mnohem delší film, a některé věci jsem tam asi nepochopil, nebo mě to prostě jen nedokázalo vtáhnout do děje, a sledoval jsem to s dosti vlažným zájmem. Nadchla mě ovšem použitá muzika - hudební produkce Kovbojů mě vážně bavila, a taky mám strašně rád herectví Mattiho Pellonpää (a je mi líto, že umřel tak mladý), takže za sebe nemám problém tomu filmu přiznat jeho kvality, a celkově si myslím, že je velmi dobrý - do mého vkusu se ale bohužel netrefil. (01.11.2017)

tento mystifikační film o vzniku slavné skupiny mě dost pobavil. Propojení jejich osobitého stylu s Kaurismäkiho zapadlo přesně do sebe. Režisér se stále drží svého záběru na nižší sociální vrstvy a z tohoto pohledu byla Amerika pro mě koukatelnější a lidštější. Tentokrát to byla i větší sranda než je u jeho filmů zvykem. Chvilkami však na mě působil nevyrovnaně a zdlouhavě, tak dávám "jen" 4*, ale i tak jak jsou jeho filmy málo ukecané, nasmál jsem se dostatečně. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.07.2012)

"Jen pár slov než odletíme. V Americe chtějí jen americké kapely. Od teďka jste jedna z nich. V Americe mluví všichni anglicky. Vy budete taky. Ti z vás, kteří to neumí, by se měli začít rychle učit. That`s all." Je zde několik povedených vtípků, které musí rozesmát každého, ale víc jak 3* mi tato svérázná komedie nedá. (01.05.2009)

"I love you." "I love you too. But it's a pity, I'm married."     Poriadne uletená, skoro až šialená čierna komédia. Kým vo filme Zločin a trest (1983) sa mi zdalo toho Kaurismäkiho typického absurdného humoru veľmi málo, v tomto prípade som si vravel, že je tej absurdity akosi priveľa, film ňou priam prekypuje. Spočiatku ma chytali záchvaty smiechu, lenže postupom času začína tá prehnaná groteskná štylizácia trochu zunovať, nápady sa začínajú opakovať, takže na niektoré tie humorné pokusy som už iba hľadel s rozpačitým úškrnom. Mám taký pocit, že v Rusku asi nebudú mať Kaurismäkiho príliš v láske, kvôli tomu jeho podvratne parodickému pohľadu na Rusov.     "Welcome. We've been waiting for you." "Yes. That's why we came." (13.09.2022)