Leningradskí kovboji dobývajú Ameriku

Film mne dlouhá léta zázračně míjel a dostal jsem se k němu až po třiceti letech od jeho vzniku. Čas mu neubral na síle, i když dnešní generaci bude připadat trochu předpotopní. Tak se tenkrát ale dělal nezávislý film. Songy byly dost dobrý, cesta napříč Amerikou a hudebními žánry, na nedělní odpoledne jsem si nemohl dát nic lepšího.... (27.02.2011)

Jednotlivé scénky jsou vynikající. Vtipné. Jen sám Matti Pellonpää působí v roli bosse Vladimira, který se pokouší uvést bláznivou kapelu Leningrad Cowboys na americký hudební trh, komicky. Ale celkový dojem? Víc než na tři hvězdy to není. Edit.: Po zhlédnutí filmu na velkém plátně v kině (červenec 2011) mírně upravuji své hodnocení. (10.01.2009)

Tohle je zřejmě nejhutnější a nejulítlejší bizarnost, co jsem kdy viděla, přesto musím přiznat, že jsem měla bez problémů naladěno.. Pravděpodobně je to tím, že celý týden koukám na Akiho filmy.. Tedy Kaurismäki a Pellonpää v životní formě.. Bravo, pánové, rozesmáli jste mě k slzám.. Černý humor, cynismus, skvělé hlášky.. (23.08.2020)

tento mystifikační film o vzniku slavné skupiny mě dost pobavil. Propojení jejich osobitého stylu s Kaurismäkiho zapadlo přesně do sebe. Režisér se stále drží svého záběru na nižší sociální vrstvy a z tohoto pohledu byla Amerika pro mě koukatelnější a lidštější. Tentokrát to byla i větší sranda než je u jeho filmů zvykem. Chvilkami však na mě působil nevyrovnaně a zdlouhavě, tak dávám "jen" 4*, ale i tak jak jsou jeho filmy málo ukecané, nasmál jsem se dostatečně. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.07.2012)

A tohle mělo být co? Omlouvám se všem, kterým se to líbilo, ale jaksi vůbec nechápu, proč se zde Fínové chtějí za každou cenu přiblížit tupému americkému humoru. Nejspíš aby ty Američany ve své případné trapnosti ještě více překonali, ale ono je to vlastně jedno. Napůl nepovedená parodie, napůl nestoudná vykrádačka skvělých The Blues Brothers a dohromady rádoby umělecká absurdní nuda mě asi tak dvakrát – třikrát dokázala krátce pobavit díky vtipným pohledům manažéra kapely, několikrát jsem mezi tím hlavou během pár vtípků pokyvl ve stylu „ale tak joo“ a zbytkem jsem se už jen s vypětím sil prodral s pocity málem nikdy nekončící trapnosti. Aki Kaurismäki mi svými filmy a stylem humoru nikdy neseděl, ale v některých filmech jako Calamari Union se mi líbila alespoň originální a zajímavá hudba. Ta zde byla pro jistotu nahrazena nevtipnými parodiemi na známé skladby na úrovni amatérských ochotníků. Je mi líto, ale v tomto filmu jsem jaksi nenašel nic, co by mě výrazněji oslovilo.. [25%] (23.09.2021)