Zločin a trest

V podstatě se do posledního písmena podepisuji pod komentář uživatele jitrnic. A ještě bych k tomu dodala, že Dostojevskij je literární impresionista, jeho postavy vnímají své okolí výhradně skrze své pocity a duševní pochody, které jsou v případě vraha, jenž právě dokonal svůj hrůzný skutek, chmurné a temné. Tady jsou všechny byty a kanceláře zalité sluncem a celé je to podbarvené optimistickou muzikou. Snad jsem v případě svého oblíbeného Dostojevského až moc konzervativní, ale takto tedy ne.Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (14.04.2015)

Ako debut vôbec nie zlé. Kaurismäkiho tvorbu som odkladal veľmi dlho a teraz prišla tá chvíľa zoznámiť sa s ním. Čo sa mi veľmi páčilo, bolo aplikovanie Dostojevského príbehu do súčasnosti a tým sa príbeh posúva na inú rovinu. Výsledná podoba je tak iná ako literárna a to je podľa mňa veľké plus. Herci sú super, rovnako aj hudba, kde znejú anglické slová. Film sa nikam neponáhľa. Buduje príbeh postupne a dávkuje divákovi určité názory a pravdy. Ale nezamáva to s vami akoby malo. Nebudete to považovať za niečo čo vám otvorilo oči, ukázalo nové obzory a prinútilo vás k zamysleniu. Pričom látka si to žiadala. Ale ako debut je to natočené veľmi pekne. A ja verím, že podobne ako v prípade takého Jarmuscha aj Kaurismäki ma bude odteraz viacej prekvapovať. (18.03.2014)

Vždycky mě zajímá prvotina. A vbec mi nevadí, když jí vidím až jako několikátou v pořadí. Už tady se objevuje Kaurismäkiho rukopis, příběh upoutá vnitřním napětím. Znalost předlohy nijak neubírá, ba právě naopak, příběh mě zcela pohltil, s napětím jsem sledovala, jak to nakonec dopadne. Skvělé herecké výkony! (20.09.2017)

Před časem jsem tuším napsal, že s tvorbou Akiho Kaurismäkiho končím, protože jsem viděl bez jakéhokoliv úspěchu již 3 dle zdejších ohlasů geniální filmy tohoto finského režiséra a vůbec mě ničím kromě občas zajímavé hudby nebo kamery neoslovily, spíše mě dokonale otrávily. Ale zdá se, že tak jako mnoho jiných undergroundových tvůrců, tak i finský svéráz Aki má ve své tvorbě chvillku, kdy natočil zcela „normální“ film. Aniž by úplně upustil od experimentu i některých typických prvků své další tvorby, nabídl Kaurismäki ve svém debutu velmi sympatickou psychologickou kriminálku s variací na Dostojevského Zločin a trest. Samotný děj z románu jen volně vychází, původní téma modernizuje, ale zároveň tam, kde se od předlohy značně odchýlí, tam hezky na původní román odkazuje v dialozích (např. „spousta času na to opatřit si sekeru a zabít třeba dva obchnodníky...“) a díky těmto změnám se nový příběh o zločinu a trestu z Helsinek 80. let stává i napínavým. Jednotlivé postavy jsou dobře propracované, vzájemně hrají mezi sebou zvláštní psychologickou hru, nejednou překvapí svým jednáním, aby se nám pak v jejich dialozích postupně odtajovala jejich motivace a myšlení. Víc než v hlavním antihrdinovi jsem si coby divák našel sympatický bod v povahově silné ženské hrdince a rovněž neotřele jednajícím policejním komisaři. Škoda, že film postrádal alespoň jeden skutečně výrazný herecký výkon, který by celý film povýšil o třídu ještě výš, ale jinak byl jsem na Akiho film až nebývale velmi spokojen. Navíc si to zachovalo z původního románu i tu silnou myšlenku. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (04.03.2021)

Musím se připojit k názoru, že Kaurismäki vlastně okleštil předlohu o to nejzajímavější. Navíc mě zarazil scenáristický tah, který hlavní postavě dává motiv z minulosti. Ač to Rahikainen později popírá, na rozdíl od Raskolnikova má jasný motiv a tím pádem i vztah k oběti. Film má i zajímavé momenty, nicméně spíše plave v průměru, zvlášť pokud máte alespoň nějaký vztah k předloze. Nicméně zmíňka o sekyrách potěšila. 5/10 (14.06.2017)