Réžia:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Pedro HietanenHrajú:
Markku Toikka, Aino Seppo, Esko Nikkari, Hannu Lauri, Olli Tuominen, Matti Pellonpää, Kari Sorvali, Pentti Auer, Asmo Hurula, Risto Aaltonen, Tarja Keinänen (viac)Obsahy(1)
Kaurismäkiho prvý celovečerný hraný film sa voľne drží Dostojevského rovnomennej literárnej predlohy, avšak dej filmu je prenesený do Helsiniek osemdesiatych rokov. Je príbehom mäsiara, ktorý spácha vraždu. Na prvý pohľad je nepochopiteľná, avšak následne sa ukáže, že pre svoj čin mal istý dôvod. Napriek tomu ho začnú trápiť výčitky svedomia, ktoré postupne prekračujú mieru únosnosti. (ASFK)
(viac)Recenzie (41)
Člověk si po celou dobu filmu stále opakuje "hm, je to dobré" - ale je to právě bohužel opravdu jen dobré. Herci jsou dobří, avšak nevýrazní; zpracování slavného Dostojevského románu z pohledu relativně nedávné minulosti je dobré, né však skvělé nebo úžasné; kamera je dobrá, avšak nijak ohromující;... Prostě celé je to takové nemastné neslané - zklamání. ()
Rozhodně Akiho chvályhodný debutní film. V druhé polovině je velmi pěkný dialog mezi vrahem a vyslýchajícím komisařem a celkově to byl zajímavý film u kterého jsem se ani chvilku nenudila. Konec sice nebyl podle mých představ, herecké obsazení bych si taky představovala trochu výraznější, to ale ubralo minimálně na mém celkovém dojmu z celého snímku. 70% ()
Byla to láska na první pohled. ()
Inšpektor Pennanen: "Zabeus?" Rahikainen: "Zabeu." Aj takto sa dá skomprivovať látka filmu. Kaurismäki sa snaží, inovuje. Darmo platné, keď už Dostojevského buchľa je neskutočná nuda. Bič sa síce občas z hovna upliesť dá, no tento debut plieska len veľmi pozvoľne. ()
Ale áno áno, ono to má osobitú atmosféru, no nie preto, že by sa s ňou režijne pracovalo, ale preto, že herci budia dojem, akoby šlo o osoby s duševnou poruchou. Že sú všetci extrémne nesympatickí, budiš, no tá forma, akou sa prezentujú, te je proste umelecký skvost. Kým nejaká vydala hláska, najprv je 30 sekúnd ticho, čudný ksicht, pohľad, pričom keď aj niečo povie, recitácia každého slovo trvá toľko sekúnd, koľko by sa malo prežúvať. Neskutočne ma to znervózňovalo, a to som pomerne citlivý človek. Síce cynik, ale citlivý cynik. Tento film je fakt ZLOČIN, pričom TRESTOM pre diváka je sledovať ho. Samotné, jebnuté, doslova jebnuté správanie hlavných postáv radšej ani nebudem komentovať. Dej detto, lebo tu skrátka niet čo komentovať. ()
Vždycky mě zajímá prvotina. A vbec mi nevadí, když jí vidím až jako několikátou v pořadí. Už tady se objevuje Kaurismäkiho rukopis, příběh upoutá vnitřním napětím. Znalost předlohy nijak neubírá, ba právě naopak, příběh mě zcela pohltil, s napětím jsem sledovala, jak to nakonec dopadne. Skvělé herecké výkony! ()
V hlavnej úlohe Michael Kocáb ! ()
Každá mužská postava okrem vraha má nevkusné fúzy. Celý čas som rozmýšlal prečo. Možno práve preto, že je vrah, tak je jediný na hladko. A možno to nemá význam žiadny, pretože tesne pred koncom sa objaví cameo jedného policajta bez mustáže. Tak som z toho blbec. Inak z výberu filmov, ktoré som doteraz od Fína videl je Zločin a trest jediný, kde nie je žiaden, ani implicitný humor. A nedýchal som od prvej scény po poslednú a "chvíľu" ani po nej. ()
Aki Kaurismäki ve své originální variaci na Dostojevského klasiku stihl odvyprávět vše podstatné za hodinu a půl, aniž by zvýšil své typické tempo. A to ještě s lehkostí jemu vlastní mnohokrát vkráčel na území komedie. Debut jako hrom! ()
Před časem jsem tuším napsal, že s tvorbou Akiho Kaurismäkiho končím, protože jsem viděl bez jakéhokoliv úspěchu již 3 dle zdejších ohlasů geniální filmy tohoto finského režiséra a vůbec mě ničím kromě občas zajímavé hudby nebo kamery neoslovily, spíše mě dokonale otrávily. Ale zdá se, že tak jako mnoho jiných undergroundových tvůrců, tak i finský svéráz Aki má ve své tvorbě chvillku, kdy natočil zcela „normální“ film. Aniž by úplně upustil od experimentu i některých typických prvků své další tvorby, nabídl Kaurismäki ve svém debutu velmi sympatickou psychologickou kriminálku s variací na Dostojevského Zločin a trest. Samotný děj z románu jen volně vychází, původní téma modernizuje, ale zároveň tam, kde se od předlohy značně odchýlí, tam hezky na původní román odkazuje v dialozích (např. „spousta času na to opatřit si sekeru a zabít třeba dva obchnodníky...“) a díky těmto změnám se nový příběh o zločinu a trestu z Helsinek 80. let stává i napínavým. Jednotlivé postavy jsou dobře propracované, vzájemně hrají mezi sebou zvláštní psychologickou hru, nejednou překvapí svým jednáním, aby se nám pak v jejich dialozích postupně odtajovala jejich motivace a myšlení. Víc než v hlavním antihrdinovi jsem si coby divák našel sympatický bod v povahově silné ženské hrdince a rovněž neotřele jednajícím policejním komisaři. Škoda, že film postrádal alespoň jeden skutečně výrazný herecký výkon, který by celý film povýšil o třídu ještě výš, ale jinak byl jsem na Akiho film až nebývale velmi spokojen. Navíc si to zachovalo z původního románu i tu silnou myšlenku. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) ()
Cesta tohoto režiséra k filmu a hovory o něm a o lidském žití jsou mi bližší než jeho dílo. Určitě mu ale přeji publikum, protože jeho filmy jsou "pomalé", je v nich čas k zamyšlení, neatakují efekty, ale jeho vypravování, jeho charakteristika postav a jejich jednání a činy, to mi nesedí. Nevěřím tomu. Podobá se těm režisérům a režisérkám, kterých je v současné době hodně. Film jsem viděl, ale jen pár stínů ve mě z něho zbylo. ()
"Není-li Boha, tedy mám zcela svobodnou vůli..." - Dostojevskij To je zvláštní. Z Dostojevského to má jen základní motiv, vraždu, spáchanou duševním slabochem, a jednoduchou, ale morálně velmi silnou, hlavní hrdinku. Jinak se panu režisérovi podařilo vystavět zcela svébytné, na originálu nezávislé, dílo. A přitom je to dobré. Dokonalá krimi, kdy známe vraha, a jde jen o to, zda se přizná nebo ne. Zda bude dopaden nebo nikoliv. Znalci Dostojevského znají snad odpověď dopředu, ale jisti si nejsme až do poslední chvíle. Jak moc se bude toto podání držet originálu? Jak to nakonec dopadne, zda je to zpracování věrné nebo ne, to nebudu říkat, ale rozhodně se jedná o velmí neotřelé zpracování... (Challenge Tour - duben 2015) ()
Musím se připojit k názoru, že Kaurismäki vlastně okleštil předlohu o to nejzajímavější. Navíc mě zarazil scenáristický tah, který hlavní postavě dává motiv z minulosti. Ač to Rahikainen později popírá, na rozdíl od Raskolnikova má jasný motiv a tím pádem i vztah k oběti. Film má i zajímavé momenty, nicméně spíše plave v průměru, zvlášť pokud máte alespoň nějaký vztah k předloze. Nicméně zmíňka o sekyrách potěšila. 5/10 ()
Absolutně strhující, nečekaná každá minuta. Nechápu, jak mě něco tak nevýrazného mohlo tak silně bavit. Pro mě překvapení LFŠ! /// 37. LFŠ UH 2011 ()
Ako debut vôbec nie zlé. Kaurismäkiho tvorbu som odkladal veľmi dlho a teraz prišla tá chvíľa zoznámiť sa s ním. Čo sa mi veľmi páčilo, bolo aplikovanie Dostojevského príbehu do súčasnosti a tým sa príbeh posúva na inú rovinu. Výsledná podoba je tak iná ako literárna a to je podľa mňa veľké plus. Herci sú super, rovnako aj hudba, kde znejú anglické slová. Film sa nikam neponáhľa. Buduje príbeh postupne a dávkuje divákovi určité názory a pravdy. Ale nezamáva to s vami akoby malo. Nebudete to považovať za niečo čo vám otvorilo oči, ukázalo nové obzory a prinútilo vás k zamysleniu. Pričom látka si to žiadala. Ale ako debut je to natočené veľmi pekne. A ja verím, že podobne ako v prípade takého Jarmuscha aj Kaurismäki ma bude odteraz viacej prekvapovať. ()
Film začíná vraždou neznámého muže. Postupem času se věci a souvislosti objasňují, vrah je znám od začátku. Také svědkyně. Ale film mě příliš neoslovil, resp. jsem příliš nepochopila režisérův záměr. ()
Akiho film, který mě opět trochu nudil. Navíc jsem někdy po půlce zjistila, že jsem ten film už viděla - vidíte, ani mi neutkvěl v paměti, jak byl nijaký. Jako adaptace klasického příběhu Zločin a trest to bylo vcelku povedené, já však moc nezvládám Kaurismakiho pomalé tempo a nejak se mi nedaří vcítit se do pocitů a vnímání hrdinů. ()
V podstatě se do posledního písmena podepisuji pod komentář uživatele jitrnic. A ještě bych k tomu dodala, že Dostojevskij je literární impresionista, jeho postavy vnímají své okolí výhradně skrze své pocity a duševní pochody, které jsou v případě vraha, jenž právě dokonal svůj hrůzný skutek, chmurné a temné. Tady jsou všechny byty a kanceláře zalité sluncem a celé je to podbarvené optimistickou muzikou. Snad jsem v případě svého oblíbeného Dostojevského až moc konzervativní, ale takto tedy ne.Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
LFŠ 2011 | Skvělý debut, již zasazující nezaměnitelný Kaurismäkiho rukopis se vším všudy (melancholie, statičnost, rock'n'roll, krásný auta) a tradičním humorem vyprávěný příběh o nemožnosti vymanit se z náročného drajvu moderního světa. Vzhledem k pouhým 70% zde musím jít s hodnocením výše. ()
Aki velmi rád opakuje, jak kdysi četl rozhovry Truffauta s Hitchcockem a Hitchcock řekl, že by se nikdy neodvážil se pustit do takové látky. Kaurismaki přesně na tom narazil. Aktualizace není dost zajímavá. Film původní geniálné dílo kacířsky oklešťuje, ale nepřináší nějakou přidanou hodnotu. Samozřejmě se zde rýsují základy Akiho poetiky, jeho sociokritické postoje, ale sledování tohoto filmu mi přineslo asi nejmíň z celé autorovy tvorby. ()
Reklama