Tlmočník

Nejstatičtější roadmovie všech dob působící dojmem, že dramaturg omylem špatně klikl při hledání přílohy k mailu a tvůrci omylem zrealizovali první nástřel scénáře bez jakékoliv autokorekce nesmyslných zastávek a nefunkčních vztahů. PS: Při patnáctém leteckém tracking shotu auta doprovázeným tou samou melodií jsem vážně pochyboval o tom, že život jako koncept je nějak omluvitelný. (17.03.2018)

Nenechal som si ujsť jedinečnú príležitosť, že v ružomberskom Kino Kultúra bola exkluzívna projekcia s tvorcami filmu, pričom na margo by som ešte dodal, že tretina filmu bola nakrútená v Ružomberku a v okolí, a preto boli všetci vo vypredanej sále v maximálnom vytržení, jednoducho, premiéra „praskala vo švíkoch” . Pán režisér Martin Šulík má k dispozícii svojho dvorného scenáristu, p. Mareka Leščáka, či taktiež povolaného človeka na výpravu, p. Ferka Liptáka, všetci títo traja sa aj dostavili na spomínané premietanie, ktorých dopĺňa pôvabná dáma Eva “Evelyn” Kramerová. Nemuseli prísť ani páni SIMONISCHEK s MENZELOM, a divák musel byť maximálne spokojný, lebo takáto príležitosť sa neponúka každý deň. Toľko k mojim úvodným dojmom, za ktoré ďakujem. / Teraz k prejdem k filmu, u ktorého až taká prehnaná spokojnosť určite nepanuje, aj keď moje tri hviezdičky beriem, ako nadštandardné, koľko môžem definitívne nadeliť. Introvertného slovenského tlmočníka Aliho Ungára nohy zavedú do Viedne, kam prišiel vyhľadať osobu zodpovednú za nemilé udalosti, ktoré sa stali jeho rodine. Na mysli mám HOLOKAUST, ktorému napomohol bývalý dôstojník SS. Ali má v pláne, keď bude stáť pred bytom tohto ex Esesáka, že mu s radosťou daruje smrtonosnú guľku do čela, ale namiesto toho mu otvára jeho SYN - extrovertný učiteľ, alkoholik Georg Graubner, ktorý sa de-facto od aktivít svojho otca po celý čas dištancoval. Oboch týchto pánov spoja rany minulosti, aby sa vydali z Rakúska na ROAD MOVIE po SLOVENSKU, po miestach spájajúcich sa s poznaním seba samým... Z dvoch rozdielnych protipólov sa počas tejto cesty autom stávajú nerozluční priatelia. / Ako hlavné atribúty filmu by som rád ešte spomenul kameru Martina Štrbu, ktorý s režisérom pracoval už niekoľkokrát, a tak preto panuje takáto súhra - dvoch najpovolanejších odborníkov na snímku. A Vladimír Godár je „slovenský John Williams” . Kamera, hudba a výprava sú na vysokej, profesionálnej úrovni. Trochu to tu škrípe so scenárom a s „hereckými výkonmi” . Skrátka, Peter zatieňuje Jiřího, a pritom podľa názvu to malo byť v prvom rade o ňom, čím viac minút strávi Simonischek na plátne, tým viac sa stáva dominantnejším, že Menzel je v jeho ústraní, a taktiež samotný snímok donekonečna prekračuje na mieste, bez toho, aby dochádzalo k zásadným dramatickým zvratom. A predsa k jednému na záver dochádza, ale to je celkovo iba taká slabá náplasť. Len sa ide z bodu A do bodu B, a zase do bodu C a cetera. / Viac ma bavilo to, čo bolo pred filmom a po filme, ako to čo bolo medzi tým, t.j. samotné filmové dielo. (03.03.2018)

Nedokážu to přesně popsat, ale tenhle film mi sakra sednul. Jinak to říct nejde. Na české a slovenské poměry se jedná o fakt neuvěřitelně zajímavý počin, který patří na filmové festivaly, do všech možných klubových kin apod. Z hudby až mrazí a navíc je vždycky vsunuta na naprosto vhodné místo. A příběh o společné cestě potomka vraha s potomkem oběti alias uzavřeného člověka a bohéma má v sobě mimo jiné i velký nádech filozofie. Především v otázce ,,Kdo z nich to má těžší?´´ Když jsem se nad ni zamyslel, zjistil jsem, že odpověď není zdaleka tak jednoznačná. Závěr dokáže možná trochu naštvat svou otevřeností, ale vlastně je jediný správný. Jinak Simonischek je strašně šarmartní herec a Menzla prostě člověk rád vidí. Takže, pisálci všech zemí proberte se! Viděli jste asi jiný film. Já dávám zcela zasloužených pět. (14.09.2018)

Strašně těžce se mi to hodnotí. Jeví se to jako komedie, v popisku je napsáno komedie, ale ve skutečnosti to vůbec není komické (vtipné momenty tam jsou, ale to téma není komické). Menzel hraje dobře, stejně tak Peter, ale jediné, co si z toho vezmu, je zamyšlení, jestli opravdu syn oběti je na tom podobně, jako syn vraha. (08.07.2019)

Málokdy se mi stane, aby mne film dostal do kolen. Tomuhle se to povedlo. Pravda, měl jsem v sobě trochu nasáklé podhoubí, protože jsem kdysi psal recenzi na DVD s dokumentem, kde se popisovalo docela detailně, jak nacisté vraždili děti buď už cestou vlaky nebo v koncentráku. Proto mne zápletka zaujala hned od začátku a ten podivný vztah dvou zcela opačných lidí velmi rezonoval v každém pohledu, slovu i scéně. Je pravda, že víc mne bavila úvodní buddy road movie, kdy jsem čekal, že závěr bude o tom, že se postava tlumočníka konečně usměje. Ale zdá se, že u této linky režisér využil nakonec setkání s dcerou u loupání jablek k odpovědi na otázku, kdy pan tlumočník měl z něčeho skutečně radost. Má ji ze své dcery. Po návštěvě hotelu bez peněz a koktejlové oslavě narozenin se totiž film láme, a už to není veselý chlápek se snaží rozveselit truchlivého chlápka, ale jde se už pod kůži toho, co se stalo za druh světové války. Scény jsou zde čím dál silnější - jak v hospicu, tak u paralel fotek zabitých lidí se scénami se zabitým jelenem nebo kozou, případně vyprávění o sestře, která se rozhodla pykat. Velmi silná je scéna, kdy Graubner jde po městě se slevami a výprodeji, s kebaby, a do toho zní dopis o všech těch hrůzách, co se děly. Šulík navíc film dotváří úchvatnými scenériemi přírody, i použitou hudbou. Atmosféra rán v horách, v mlze na dálnici, v šeru na vlakovém nádraží... A potom jedna ze závěrečných scén (nečtěte k tomuto závěru, prosím, nikde nijaké spoilery) člověka dostane do kolen. Osobně jí říkám, aniž bych tím cokoliv spoileroval (protože si lze pod tím pojmem představit cokoliv), poslední soud. Ten film má ještě jednu významnou vlastnost, působí i po skončení a rozehrává v divákovi, pokud není přílišný necita, další vlny emocí. (25.03.2018)