Tlmočník

Téma filmu a zajímavé mezinárodní spojení lákalo, ale hned v úvodu jsem měl problém s tím, že jsem dost dobře nedokázal pochopit (a uvěřit tomu), proč se zločincův syn vlastně vydal na cestu a ještě s takovým nevraživým průvodcem. Avšak budiž, akceptoval jsem to a soustředil se na jejich „roadmovie“. Nenudil jsem se, ostatně posadit k sobě do auta bohorovného rakouského „antisemitu“ a zahořklého československého „sionistu“, udělalo své. Ačkoliv ten žánr tragikomedie…střídání vážných a humorných (nebo možná spíš odlehčených) scén bylo poněkud zvláštní a ne vždy funkční. Podobné to bylo s jazykovou stránkou, která „krapet“ haprovala. Nešlo jen o to, kdy Menzel mluvil německy/slovensky, on byl tlumočníkem, který vlastně moc (místy vůbec) nepřekládal a zdálo se, že zákazník vlastně rozumí v pohodě i bez překladu („vládne“ vyloženě podivná scéna s ukrajinským chlapcem). Jistě, film byl hlavně o vyrovnávání se s minulostí a nacházení lidského porozumění, ale na způsobu provedení také záleží. Celkově to vidím na průměr. (06.01.2019)

Martin Šulík prišiel tohto roku so svojim filmom. "Tlmočník". Osobne som na to bol celkom zvedavý. Trailer bol sľubný, príbeh bol zaujímavý a mali sme tu skutočne dobrých hercov, na ktorých sa pozeralo veľmi dobre. A je pravda, že ak človek čaká dobrý film, tak sa ho tu aj reálne dočká. Podľa mňa. Myslím si, že príbeh je dobre spracovaný, sú v ňom dobré dialógy a má svoje vynikajúce momentky, na ktoré nezabudnem. A dokonca v mnohom tomuto filmu aj verím. Čo mi v ňom nepasuje sú jeho komediálne momentky. Neviem prečo by sme sa na príbehu, ktorý hovorí o nacizme, vojne a človeku, ktorý sa vyberie po stopách svojho otca (dôstojníka SS). Nesedel mi tam ten tón v prvej polovici filmu a osobne som dúfal, že to nebude tak celú dobu. No chvalabohu nie. Takže dávam filmu kredit, že keď má svoje dramatické momentky, tak väčšinou fungujú veľmi dobre. Menzel je vynikajúci, Simonischek je podľa mňa ešte lepší. A ako dvojica sú super. Hudba je tu dokopy (až na pár výnimiek) jedna skladba, ktorá to dobre dotvára. No nemôžem si odpustiť, že nerozumiem prečo sa tu zjaví "Run Run Run" od Celeste Buckingham. To ma okamžite vyhodilo z tónu filmu. A aby som bol ešte úprimný, trošku by som rád videl zo života Menzela. Jeho postava nám niečo o sebe povie v prvej časti, no potom to bolo úplne odsunuté bokom. Ako celok som spokojný, no mám pocit, že to mohlo byť spracované aj lepšie. Ale myslím si, že stojí za to film vidieť. Hodnotenie: B (04.03.2018)

Film měl světovou premiéru na festivalu Berlinale provázenou poctou Jiřímu Menzelovi. Jakkoli je film hoden respektu, k zázraku má daleko.Od absurdity k moralitě je totiž příběh ve službách okaté teze vedený dost průhledně, třebaže mu vedle filmařské zručnosti hodně pomáhá humor. V úvodu Menzelův titulní hrdina, úsměvně dojemný typ úředníčka s aktovkou, kterému z pláště čouhá pistole, zazvoní u vídeňského bytu. Namísto bývalého důstojníka SS působícího za války na Slovensku, kterého přišel zabít odplatou za vraždu vlastních rodičů, tu však najde jen jeho syna, taktéž už pána v letech. Vymění si spolu pár jízlivostí, načež podivný host vypije sklenici vody, odskočí si na toaletu a důstojně odkráčí. Je to hezké, ale dost nepravděpodobné otevření – ale ještě nepravděpodobnější vývoj následuje, když si pro změnu Rakušan najme pomstychtivého vetřelce jako tlumočníka pro vlastní cestu Slovenskem po otcově tamní stopě řízené jeho starými dopisy. Autor tak ohýbá motivace obou hrdinů, jen aby je dostal do jednoho auta na pouť za vzájemným sblížením a poznáním pravdy. Jakmile už spolu sedí ve voze, jsou karty rozdané podle vděčného modelu protipólů. Menzelův samotářsky nerudný, úsečný pedant si diktuje pravidla, zatímco bodrý Vídeňák si bonvivánsky vychutnává výlet současností do minulosti. Lemují jej jednak staré archivy, listiny, fotografie a korespondence, jednak novodobé symboly, až příliš návodové jako potrhané volební billboardy u silnic. Sychravá nálada se zapadlými končinami pěkně ladí zásluhou kamery Martina Štrby, ale jako každá road movie je i Tlumočník omezen vyprávěním ve stylu od zastávky k zastávce. Už stopařky udají tón nenápadnému druhému plánu – propagaci místní turistiky. Účastníci výpravy tak zažijí svatbu, zabijačku – pravda, také krádež, ale se sociálním odstínem soucitu. Doslovnost se najde například když domov důchodců, tak s vynášením rakve. Přesto scenáristicky chytrý, hned trojnásobný zvrat ve finále. Menzelovi Simonischek hlavní roli přebírá: nenuceně, přirozeně, s bravurou laureáta Evropské filmové ceny pro nejlepšího herce za Toniho Erdmanna a člena vídeňského Burgtheateru. Už kvůli němu stojí Tlumočník za vidění. (14.04.2020)

Neboť nevládnu německým jazykem, netuším, zda ho Menzel vyslovoval stejně prazvláštně jako slovenštinu. Možná to byla právě ta zvukonemalebnost, která mi způsobila, že jsem se soustředila i na jiné aspekty filmu. Syn Židů je dlouho po válce hledat vraha svých rodičů, pod ruku mu přijde vrahův syn a tak mu to židovský synek dá pěkně sežrat. Za co? Za otce. Proč? Kdo ví. A to je ta naprosto zásadní otázka. Ungár jedná naprosto nelogicky. Začátek filmu až tak špatný nebyl, ale velmi záhy se vytratilo napětí a s ním i tempo. Slaboučké tři hvězdy z úcty k Menzelovi. (29.09.2018)

Potenciál námetu nebol ani spolovice využitý. Tvorcovia a tvorkyne nás mohli ponoriť do ťažkých otázok o "dedení" zodpovednosti, kolektívnej vine a vysporiadaním sa s minulosťou. Namiesto toho príliš dlho sledujeme vyvíjajúce sa priateľstvo medzi bohémskym Simonischekom a upätým Menzelom. K nosným témam sa film dostáva neskoro a trestuhodne nepriamo - akoby sa bál tlačiť na emócie, vo výsledku však nedokáže vyvolať žiadne. Úplne na záver na nás mrkne nenápadná, napriek tomu silná scéna s otcom nacistom, ale tá už film z nevýraznosti nevytrhne. Škoda. (31.08.2024)