Réžia:
Martin ŠulíkKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Vladimír GodárHrajú:
Peter Simonischek, Jiří Menzel, Zuzana Mauréry, Anita Szvrcsek, Anna Jakab Rakovská, Evelyn Kramerová, Réka Dérzsi, Anikó Vargová, Andrej Sebastián Šulík (viac)Obsahy(2)
Svojrázne roadmovie o dvoch pánoch, ktorí cestujú krížom cez Slovensko, aby spoznali pravdu o vlastnej minulosti. Počas cesty sa dostávajú do bizarných situácii, stretávajú rozmanitých ľudí a postupne si skladajú mozaikovitý obraz strednej Európy, ktorá sa navonok mení, ale niekde v hĺbke ukrýva stále nevyriešené konflikty. Vďaka poznaniu života toho druhého, začínajú chápať vlastné činy a nanovo si definujú vlastnú identitu. (Garfield Film)
(viac)Recenzie (138)
Roadmovie, která sice plní oblíbenou společenskou objednávku na téma holocaustu, ovšem naprosto klišovitým způsobem, a je tak jen dalším příspěvkem k rozmnožení klasických nešvarů současného českého filmu a potvrzením jeho vleklé krize. Současné slovenské filmy tolik neznám, abych jich mohl většinu házet do stejného pytle. Snímek nemá žádnou emocionální hloubku, vyjma zmínek o pronásledování a zabíjení Židů na Slovensku v době Slovenského štátu, což ale sám nijak neumocňuje. Naopak tuto skutečnou hrůzu obaluje do vycpávky naprosto nevěrohodných až absurdních situací během zjevně vylhaného setkání a následného společného cestování potomka židovských obětí a potomka rakouského esesáka. Katarze ve formě novodobého smíření se tak koná pouze na plátně, stěží ale před ním. A nepomůže ani rádobypřekvapivé závěrečné zjištění, že esesák ještě dožívá na smrtelné posteli - naopak teatrální gesto, kdy mu syn pustí dokument o zločinech, na nichž se podílel, a položí vedle něj pistoli, je snad z celého filmu to nejprázdnější a nejméně věrohodné. Film na mě působí tak, že byl natočen jen proto, aby se na něj lehce sháněly všemožné granty. Drama to příliš není a komedie už vůbec ne - tuhle nálepku to dostalo asi jen proto, aby na to do kina aspoň někdo zašel... ()
Navzdory výkonům všech ostatních, které ve snímku mají své místo a bez nich by neměl onu vypovídající hodnotu jde o mistrovské pojetí dvojice Menzel/Simonischek. Už jen pro jejich výkon ho stojí za to vidět. Když k tomu přičteme možná na první pohled ne tak zcela viditelné poselství, nelze ho hodnotit nijak než jako mimořádně povedený. ()
Vladimir Godar! ()
Film Tlumočník nám nabízí trochu jiný pohled na obě strany. Těch postižených - zavražděných židů a těch, kteří byli na straně nacistů. Jenže Georg Graubner byl docela malý kluk a těžko mohl či nemohl soudit ve svém dětství činy svého otce nebo je vnímat, jak tady někteří kritizují na filmu. I on teprve poznává pravdu o svém otci, o kterém toho asi moc nevěděl. Respektive o jeho temné minulosti. Možná postupem času jen tušil a nechtěl si to připustit. Čím víc je Georg blíž pravdě, tím více přestává být tak usměvavý a volnomyšlenkářský. Alespoň v přítomnosti Jiřího Menzela. Bohužel právě na Menzelovi je už vidět slabší herectví. Je to jeho poslední role a dá se říct, že asi opravdu poslední. V tomto filmu na mě jeho herectví působilo dojmem, jako by ztratilo něco ze své přirozenosti. Jako by to u tlačil na sílu. Jako by chtěl diváka přesvědčit, že to dělá poctivě, ale nějak mu to nejde. Navíc by si snímek podobného tématu zasloužil podstatně lepší hudbu. Nemá ji. A nemá ani kvalitní kameru. Film stojí a padá na dvou hercích. Protože příběh také není z nejsilnějších. Přestože hrůzy války zůstanou do konce světa jako černočerná kaňka na svědomí lidstva. Dva staříci, kteří jezdí od "vsi ke vsi" a vyslýchají kde koho ve snaze získat svědectví o Graubnerově otci, nepůsobí silně, protože ty momenty, které by silné být mohli, filmaři nepodpoří. Nechají je prostě vyšumět. A pak přijde šokující závěr. O tomhle filmu dost platí, že maličkosti, které tvoří celek a zapadají do sebe jako puzzle, do sebe tak úplně nezapadají a nejsou dopilované. ()
Velká škoda, že film není po stránce scénáře dotažený. Jakoby si s tím koncem nějak nevěděli rady. Jinak ale oba hlavní protagonisté skvělí. ()
Film na už miliónkrát ohrané téma, natočený bez invence, film nudný a pomalý. Menzel jen mechanicky odříkává německé a slovenské věty, jako by ho to nebavilo (původně zvažovaný Juraj Herz by byl určitě lepší). Jediným kladem je Simonischek, ale sám to neutáhne. ()
Od začiatku cca do polovice nič viac než starecký feel good road movie s debilným humorom, nelogickými situáciami, slopaním, zošúvernými erekciami a spievaním driečnych tučných dievok v aute. Ale čo čakať od dua šulík leščák. Potom už v pohode, bod naviac za uja v starobinci a záver. ()
Moc hezký film o dvou starších pánech na cestě za minulostí. Žádné oplzlosti, sprostá slova a podobně. Moc se mi líbil, divím se...že nedostal nominaci na ČL. Je to škoda. ()
V našich končinách nevídať čast road movie, aj preto je tento nápad pozoruhodný a unikátny. Navyše keď do toho zakomponujete Menzla, tak to nemôže dopadnúť zle. Miestami nudné, miestami vtipné a miestami aj zbytočné. Ale celkový dojem je podľa mňa nadpriemerný a ja som sa až tak nenudil, ako som si myslel. A hlavne ten odkaz je veľmi podstatný. 65 % ()
Z hodnocení to vypadá jako bohapustý, mechanicky odpracovaný průměr, ale já myslím, že je to citlivě natočená sonda... ()
Viděno v TV. Nechápal jsem proč byly titulky i při slovenštině. Simonischek lepší než Menzel, ale jen kvůli slovenštině (opět). Ale téma skvělé... všechno je jinak. ()
Tlumočník zůstal někde na půli cesty. Nebylo to špatné, ale prošumí to a... A nic. Nestane se to trhákem, který budou reprízovat 2x do roka v TV a vždy to bude mít dostatečnou sledovanost. Jedno shlédnutí bohatě stačí. Spousta věcí je nedotažených. Menzelova (ne)slovenština je tragická. I samotný příběh se mi zdá ne úplně uvěřitelný... Sice zajímavý, ale neuvěřitelný... ()
"Než si pro nás přijde" po česku, ani tak dobré, ani tak zahrané, s nádechem přesahu do minulosti... přesto, že je to čechoslovenskorakouské, tak je to docela koukatelné ()
"Myslíte si, že syn vraha to má lehčí, než syn oběti?" ()
Čekala jsem to lepší. Při odchodu z kina jsem bojovala s dojmem, že jsem se vlastně nic novýho nedozvěděla. Celej film čekám a čekám, s čím se vytáhnou, co mi teda vyrazí dech a překvapí mě, ale celej film působil jako předehra k něčemu, co nepřišlo. Uznávám, na úplným konci přece jenom nějaký překvapení přišlo, ale vzhledem k tomu, jak trailer působil jsem prostě čekala něco intenzivnějšího. Asi se ten holokaust u nás rozebírá víc než v Rakousku, asi se o něm víc mluví a točí filmy, páč oběti se rády ukazujou, kdo jim jak ubližoval. Ale stejně mě - je 21. století a člověk by čekal, že všechno už vyšlo na světlo boží - přišla reakce hlavního protagonisty absurdní. Nejdřív prohlásí jen tak věcně mezi dveřma, že jeho otec zabil spoustu lidí a pak se několikrát sesype, když vytáhne záznamy z archivů. Ok, asi už jsem toho o válce viděla moc. ()
Vina či nevina. Poznání minulosti. Ano, první polovina filmu je solidní a zaslouží si čtyřbodové hodnocení, bohužel ke konci to začíná ztrácet šmrnc a předem jasná pointa je uměle odsouvána k nelibosti diváka. Možná to chtělo ještě nůžky a zkrátit. Jinak napětí mezi oběma hlavními protagonisty funguje a rolí se oba zhostili na výbornou. ()
Celý film táhne herecké umění Jiřího Menzela. Vlastně to byl jediný důvod, proč jsem se na tenhle film podíval a v celku mě i bavil. Problém ale pociťuji ve scénáři. Především ke konci se mi zdá, že se to celé nějak rozpadá a spousta věcí začíná být nedořečená, a tak to celé nějak skončí/neskončí... ()
Asi poslední herecký počin Pana Režiséra Menzela byl opravdu důstojný a s kolegou Peterem S. vytvořili netradiční a skvělou dvojici o hledání v minulosti . Zuzana Mauréry je nedoceněná výborná herečka , která neměla chybu . Pomalé tempo filmu je spíše ku prospěchu a závěr je nečekaný a překvapivý . Po delší době film , který osvětluje hrůzy války a těžký život v té době . Měli by jej povinně shlédnout všichni ,, puboši ,, aby se dověděli o této válečné době něco více, než jen z knih dějepisu . Podle mne je to film velmi potřebný , zvláštˇ v této materiální době , kdy mají mnozí , velmi mladí lidé , mobil přilepený k ruce a dějiny světa začínají jejich narozením . ()
Moje poklona panu Menzelovi za herecký výkon a druhá panu Šulíkovi,který má odvahu pouštět se do témat,které jsou dodnes ožehavé.A dle mého názoru umění má sloužit nejenom jako zábava,ale především k tomu,aby člověk občas nad něčím také přemýšlel.Téma viny rodičů a následkú pro jejich děti je totiž stále aktuální.No a o udavačství z chamtivosti a nenávisti ani nemluvě.Nevím jestli se lidstvo někdy konečně poučí a změní,ale vím,že filmové umění k tomu přispívá. ()
Reklama