Odnikiaľ

Německo-turecký režisér Fatih Akin se k problematice složitého postavení Turků v západní evropské společnosti vyjadřuje už poněkolikáté. Vsadil na Diane Kruger, která si své odmakala i v Hollywoodu, ovšem herecké kvality ukazuje spíš na evropské scéně. Její hrdinka má za sebou očividně bouřlivější minulost, nicméně ona i bývalý dealer drog, jinak turecký imigrant dnes platí za spořádanou hamburskou rodinku, kterou doplňuje bystrý synek. Jenže parta neonacistů nastražila výbušninu s hřebíky a naše hrdinka se musí vyrovnat s obrovskou ztrátou. Je to patřičně mrazivé a na převrácených soudních faktech jasně vidíme, o co tvůrcům šlo. Zejména v prostřední části je nicméně scénář trochu slabší, na leccos rezignuje, což koresponduje se samotným verdiktem soudu. Přichází artovější/meditativnější závěrečná třetina o morálce jedince, která má své kvality, ovšem úplně neladí s přemýšlením hlavní hrdinky. Tápeme tedy trochu mezi psychologickým dramatem a komorní kriminálkou, a pro někoho finální jednání ústřední hrdinky shodí předešlé dění. Tak či onak, Kruger je skvělá. (22.05.2018)

Rodina otevře rány, Spravedlnost do nich vsype sůl a širé Moře navždy utiší bolest. Zlo plodící jen další zlo je stejně jako Akinovo drama jen cestou Odnikud nikam.. Má to svou váhu, Kruger přesvědčivě trpí a rohatý advokát obžalovaných si řekne o kýbl nenávisti, ale nemám rád, když scény jako „zastavení krvácení vzkazem na záznamníku“ příliš tlačí na místech, kde to není potřeba. Když vezmete spravedlnost do vlastních rukou, neměly by vám zapáchat po dusitanu amonném, ale dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, dobře se to radí.. (30.01.2019)

Jsem rád, že se v dnešní době očerňování uprchlíků a terorismu se natočilo i něco, co karty obrací do "vlastních" řad. A ještě k tomu něco tak výborného, podle mě dokonale gradované drama s tematikou podobnou mnohých filmům, ovšem taky okleštěnou čistě na prožitky hlavní hrdinky, kterou bezchybně ztvárnila Diane Krüger a vryl se mi nezapomenutelně do paměti. (08.01.2018)

Veľmi chválený film, ktorý som dlhšiu dobu odkladal. Nelákalo ma to celkové téma filmu. Útok na menšinu. Keď je téma moc aktuálne, tak to potom smrdí kalkulom filmárov ždímat čerstvé rozpoloženie skrz rozdeľujúce emoce. Prací proces sa našťastie nekonal, ale zároveň sa nekonalo nič prekvapivé. V podstate klasická záležitosť. Nič, čo by Vás nadchlo. To čím Odnikud boduje sú herci, a to predovšetkým Diane Kruger. Od čias Tróji sa prepracovala k naozaj presvedčivej herečke. Napriek jej nadpriemernému, vlastne výbornému výkonu sa jedná len kvalitne urobenú jednorázovku, ktorej dojem neprežije prvú polnoc. (01.01.2019)

Natolik emocionálně působivé a vyšťavující, až se to umí zadřít pod kůži znepokojivým způsobem "co kdyby se to stalo právě vám“. Není tak problém odpustit i to, že speciálně během soudního přelíčení, se to dopouští do očí (uší, nosu, zubů) bijících logických lapsů (původ nového kola, ostatní svědci, kamery, protiargumenty ohledně fingovaného pobytu atd.), jen aby to mělo onen scenáristickým antisystémovým loutkářem kýžený rádoby šokující verdikt. Po něm následuje finální akt, kde to pozvolna naprázdno šumí a šumí až to zcela vyšumí. Má to sice efektní tečku, ale ta je sdělením značně morálně (hned na několika úrovních) problematická. Ona vůbec celá třetí kapitola působí jako „nevíme kam s tím dále, tak si aspoň uděláme na pár natáčecích (tý)dnů výlet k moři, třeba z toho něco bude“. Z osobního filmu o ztrátě je rázem jakože žánrovka o pomstě v jakože artově sofistikovaném hávu. Jediné klady třetího aktu jsou (po celou stopáž) fenomenální výkon zdrcené Diane a zjištění, že sychravá řecká letoviska mimo turistickou sezónu mají podmanivě „neo-noirovou“ atmosféru. (11.02.2019)