Réžia:
Robin CampilloScenár:
Robin CampilloKamera:
Jeanne LapoirieHudba:
Arnaud RebotiniHrajú:
Adèle Haenel, Nahuel Pérez Biscayart, Arnaud Valois, Antoine Reinartz, Félix Maritaud, Médhi Touré, Aloïse Sauvage, François Rabette, Simon Bourgade (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Začiatok devädesiatych rokov. AIDS si už desať rokov vyberá kruté obete na životoch, napriek tomu aktivisti z hnutia ACT UP bojujú s nezáujmom verejnosti, otupenosti vlád a machináciami farmaceutických firiem. Nováčik Nathan sa zoznamuje so Seanom, radikálom hnutia, ktorého politický boj je zároveň bojom o život. Sean je HIV pozitívny a jeho čas sa kráti... (Film Europe)
(viac)Videá (3)
Recenzie (68)
Pokud Nahuel Pérez Biscayart, Arnaud Valois nejsou gayové, tak klobouk dolu. Hodnotný, silný, užitečný film, na nějž se zároveň ale hrozně blbě kouká. Nechutné scény, ať už z demonstrací, tak z postele. Začátku vládne mnohačetný dialog, slovní přestřelka, sotva stíháte titulky. Konec protknutý tklivou hudbou na někoho možná zapůsobí, ve mně jen umocnil rozpolcenost: opravdu je dobré rozdávat feťákům jehly? Co radši vyřešit ty feťáky? Proč lidé kteří bojují za práva HIV pozitivních jdou na Gay pride? ()
Zbytečně zdlouhavé a nudné. Jásně, pro ty co třeba s touto chorobou bojují nebo znají někoho koho postihla, případně patří ke komunitě to bude mnohem emočnější zážitek, ale pro ostatní nikoliv. Pro méně smiřlivé diváky se sexuální orientací na stejní pohlaví rozhodně nedoporučuji - hodně sexuálních scén atd.) ()
Film má přemrštěnou stopáž a myslel jsem, že éra filmů o AIDS už pominula. Ale BPM (znamená údery za minutu) je krásný film plný dramatu a humoru, lásky a politiky, argumentů a akce. Film zachytil velmi živě naléhavost a turbulence období, ve kterém epidemie AIDS řádila s plnou silou. Film říká, že život je láska, boj a radost být s druhými. Je to filosofická debata. Naděje v temných časech, balancování mezi životem a smrtí. Prázdná hudba a kouzelné taneční psychoscény odpovídá povrchnímu životu hrdinů. Scéna po hodině a padesáti minutách kdy jeden gay vymlaskne druhému umírajícímu na nemocničním lůžku penis mě trochu zaskočila, ale asi je to v téhle komunitě ve Francii běžné. Při sledování filmu 120 BPM si člověk uvědomí, že může soucítit s někým, s kým si myslel, že by dřív nikdy nesoucítil. Film proběhl našimi kiny a loni poměrně nečekaně zvítězil na festivalu v Cannes. Snímek je možná stejně důležitý, jako bylo drama Philadelphia o gayovi umírajícím na AIDS. Elektronickou hudbu, kterou poslouchali hrdinové už poslední dobou nemusím. ()
První desítky minut jsem se téměř proklínal, na co že jsem to zabloudil. Hodně politiky, aktivismu, mnoho slov a téměř žádný prostor poznat či snad dokonce rozeznat jednotlivé postavy a mít tak šanci se nějak zaháknout. Evidentně to je ale tvůrčí záměr, který vás nechá přistupovat k postavám velmi pomalu. Díky dlouhým 140 minutám je na to čas a odměnou je pak o to silnější závěr. 120 BPM je velmi komplexní podívaná, kterou si sice musíte vysedět, možná (jako v mém případě) už ten film dokonce nikdy nebudete chtít vidět znovu, ale přes to přese všechno ho oceníte. Podobný film jsem ještě asi neviděl. 7/10 ()
Asi příliš tvrdé hodnocení, ale nemohu jinak. Moc jsem se na tenhle snímek těšil, ale bylo to utrpení. S tou komunitou lidí jsem se vůbec nedokázal ztotožnit. I kdyby mi nezbývalo moc času tak bych si ten zbytek života chtěl užít co nejlépe a ne bojovat tím, že vše budu jen vše ničit a kopat kolem sebe. Dle hodnocení asi můj problém. Rozhodně to, ale není problém filmu s gay tématikou. Taková Philadelphia, Dej mi své jméno, nebo Pride to je jiná emoční podívaná. Tahle chladná a neskutečně dlouhá podívaná je za 3/10. ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (3)
- Francouzská vláda měla zájem používat film jako vzdělávací nástroj, ale Robin Campillo odmítl. (ČSFD)
- Celosvětová premiéra proběhla 20. května 2017 na Canes FF. (ČSFD)
- Originálne DVD vo francúzštine ponúka bonusy v podobe audio komentárov, prípravy scény chlapčenských "roztlieskávačiek" k filmovej Pride a traileru. (nx3q12bb)
Reklama