V prístave

Společně s Tramvají do stanice touha jde o nejslavnější filmový počin Elia Kazana. Podle mnohých o vůbec nejlepší. Velmi jednoduchý příběh na motivy novinových článků Malcoma Johnsona (Pulitzerova cena), jenž především spoléhá na herecké výkony, si odnesl v tu dobu nevídaných 8 Oscarů. Nebývale ostrá kritika sociálních poměrů Ameriky 50. let byla přijata překvapivě kladně publikem i kritikou. Ačkoli o realističnosti bychom mohli silně polemizovat. Snímek zcela nepokrytě kastuje společnost a jednotlivé postavy na dobré a špatné tj. bohaté mafiánské dokaře a chudé dělníky. Amorální mafiánské praktiky, které vykořisťují obyvatele přístavního města, kontra jejich oběti. Charakterový přerod, který prodělá bývalý boxer Terry Malloney (Brando), je hlavním tématem filmu. Je příznačné, že v tomto mu pomáhají dva ze základních duchovních statků: Víra, zde zosobněná farářem Barrym a láska, zde zastoupená progresí vztahu s Edie Doyle (Eva Marie Saint). Jde o jasné poselství, které říká, že nikdy není pozdě, postavit se na správnou stranu a bojovat za pravdu, o poselství, jež staví cenu lidského života nad vše ostatní. Jde o jeden ze seznamu 15ti filmů s největším morálním přínosem, zveřejněných Vatikánem. 80% (03.04.2012)

Fantastická oscarovka z čias keď sa oscary nedávali za sympatie.Na začiatku som síce mal problém sa chytiť kvôli nie príliš prehľadnému predstaveniu prostredia ( čo a ako funguje) ale od prvého stretnutia hlavných postáv film naberie silu a nepustí až do konca. Jasné, mám výhrady ktoré väčšinou vyplývajú z roku výroby filmu ale všetky ich zatieňuje fantastický Brando v jednej zo svojich najlepších rolí a ostatní herci skoro vôbec nezaostávajú a navyše kňaz Karla Maldena mi strašne pripomínala jednu z najviac cool postáv kinematografie - Pepka Doyla 9/10 (28.10.2014)

Věčně aktuální téma zrádcovství nebo, z jiného pohledu, odvahy vystoupit z řady, otevřu-li po letech pohodlného plynutí s proudem jednoho dne oči a zjistím, že se mi nelíbí, co jsem a na čí straně stojím. Sociální drama rozevláté po přístavních exteriérech, hospodách a střechách činžáků (v jistých scénách si nešlo nevzpomenout na jiného chovatele holubů) a do stísněnějších interiérů zaplouvající jen pro chvilkový pocit intimity. Brandova herecká tour de force, jinak to nejde nazvat – blíže viz Matty. Teď koukám, že překvapivě taky jediný (a nepřekvapivě výborný) počin Leonarda Bernsteina na poli původní filmové hudby (když nepočítáme West Side Story a pár televizních inscenací). Bez ohledu na Kazanovu roli v mccarthyovských procesech i na můj vlastní pravostředový náhled na svět mi tenhle přes šedesát let starý levičácký film vzal dech v každém směru. (29.03.2016)

Tak dobře, jak hráli herci v tomto filmu ti současní hrát snad ani nedovedou. Jednoduchoučký, ale moc pěkný scénář dal celému snímku ten správný náboj. V době vzniku si musel každičký, kdo film viděl pořádně ustříknout. Marlon Brando je zde v roli Terryho, jenž je součástí skvěle organizovaného zločinu, opět precizní. V podstatě do děje velmi dlouho vůbec nezasahuje a pouze své okolí pozoruje, přičemž je se svým momentálním postavením spokojen. Lee. J. Cobb je rovněž naprosto perfektní. Viděl jsem ho teprve podruhé, přičemž poprvé jsem ho viděl hněvat se společně s dalšími 11 chlapíky. V tomhle snímku je velkým gangsterem, neboť má moc nad přístavem, který představuje největší, ba dokonce jediné místo v městečku, kam si může člověk přijít pro hrst dolarů. Co bylo ve filmu naprosto úděsné byla hudba. Byla příšerně ponurá a rvala mi uši pokaždé, kdy se plně rozezněla. 8 oscarů celkem chápu. Viděl jsem mnoho filmů z podobné doby a ve srovnání s tímto filmem to byly většinou hrozně nudné sračky. Tenhle film rozhodně nudný není. Já jsem absolutně spokojen. Více jsem od snímku nečekal. 3* (16.10.2013)

Kazanova variace na neorealistické téma, pohybující se na pomezí realismu a idealismu (neskrývavě melodramatické finále), není ikonicky padesátkovým filmem jenom svým socio-kritickým příběhem (pro jehož docenění je dobré znát neslavnou úlohu Schulberga a Kazana v McCarthyho protikomunistickém tažení). V přístavu dobu svého vzniku nejintenzivněji připomíná hereckými výkony. Kvůli pojmu „method acting“ nemusíte listovat tlustými knihami o historii filmu. Stačí sledovat, v jedné učebnicové scéně vedle další, jak Brando hraje. Koncentrovaně, přitom s lehkostí. S býčí zarputilostí a femininní senzitivitou zároveň. Právě citlivost dělá z Terryho pozoruhodně ambivalentní postavu. Na jednu stranu ho oslabuje, na straně druhé je díky ní v očích mužů navenek silnějších, ale vnitřně slabších, mravní autoritou hodnou následování. Obě složky protagonistovy osobnosti se nikdy neruší. Díky Brandovi jsou v dokonalém souladu. Málokdy od té doby bylo možné vidět podobně souznění herce s jeho postavou. 85% Zajímavé komentáře: GilEstel , swed (27.12.2013)