The Suicide Squad: Samovražedná misia

Komiksovky v drtivej väčšine ignorujem, teda pokiaľ sa nejedná o tie serióznejšie prevedenia, ale Suicide Squad našťastie nie je žiadny Marvel, ako jedna z mála má v sebe potenciál a ten sa tentoraz aj podarilo využiť a je z toho konečne žánrová zábava, ako sa patrí. Ani prvý diel nebol žiadna katastrofa, pozrel som si ho bez problémov, ale už tam bolo vidno, že sa tvorcovia strašne držali na uzde, aby z toho bola len taká neškodná komiksovka, ale to už tentoraz neplatí, tvorcovia dostali evidentne omnoho väčšiu voľnosť a hneď to vidno. Oceňujem priblíženie ku klasickému akčnému žánru, prišlo mi to vlastne ako také Expendables, partička žoldnierov na misii v exotickej krajine, kde protivníkom je štandardná armáda, pričom tu sa to vlastne aj neustále odohráva, tu boli karty rozdané perfektne. Dejovo je to síce na prvý pohľad také, ako sa dalo čakať, ale tvorcovia sa s tým až prekvapivo dobre vyhrali a tak tu občas niečo aj prekvapí a vždy len k prospechu veci. Nemôžem síce povedať, že som sa bavil od prvej do poslednej minúty, je tu aj pár priemerných pasáží, ale aj tie sa dajú v pohode pozrieť a po nich vždy príde zase niečo, čo poteší. Postavy mi sadli, je tu chlapské trio Idris Elba, Joel Kinnaman a John Cena, samozrejme perfektná Margot Robbie, ktorá ma ako Harley Queen baví stále, ale ani zvyšok tímu nie je zlý. Ale celkovo sú tu postavy dobre zvolené a poteší, že sa nedá odhadnúť, kto dlho vydrží, tu tvorcovia často prekvapia. Akcia je vo svojej kategórii výborná, tu sa našťastie všetci držali pri zemi, aby z toho nebola len ďalšia prehnaná neznesiteľná komiksová blbosť pre najmenších a tak je tu konečne dostatok prestreliek, výbuchov, súbojov a likvidácií, pri ktorých poteší až prekvapivo vysoký počet zabitých a krvou sa teda nešetrilo, tak občas aj dosť drsne. A vyniká hlavne vyhladenie vojenského tábora a oslobodenie sa Harley Queen. Ale aj finále je celkom dobre zvolené. Režijne mi to úplne sadlo, na čisto zábavnú komiksovku je to vysoká úroveň, funguje humor aj chémia medzi postavami, tu viac nepotrebujem. Takže v rámci svojej kategórie som veľmi spokojný, konečne vydarená drsná a vtipná komiksovka, ktorú si ešte kľudne pozriem. 78% (07.08.2021)

Je něco shnilého ve státě Dánském, když Vám nejlepší DC (vyjma Batmana) film natočí režisér, kterého chtěli vystrnadit z Marvelu, ale vliv fanoušků byl naštěstí silnější. James Gunn je prostě borec. Správně nekorektní, perfektně krvavá záležitost, jasně říkající, že tady to pro mladší 18 let rozhodně nebude. Já byl spokojený. Z nuly udělali dobrej kousek, u kterého je krásně vidět, že Sebevražedný oddíl má obrovský potenciál a je to jenom o tom, jak se ho chopíte. A je úplně jedno, že hlavní protivník vypadá, jak kdyby utekl ze světa Krotitelů duchů. Tady je to o hláškách a nekorektních postavách. Co naplat, že hromada věcí je zde nevyužitých. Seriál Peacemaker mi to jistě vynahradí. (14.04.2022)

Gunn má super nápady a nebojí se je použít, sympatickou drzost i cit pro efektní klipy. Ale je jako dítě s ADHD, které furt potřebuje nové a nové rozptýlení a nevnímá, že si hraje na prázdné zápletce, prázdném příběhu i prázdných postavách. Při přemrštěné stopáži a skromných kulisách ta bezobsažnost přeci jen bolí. (26.09.2021)

Rozmetat divácké očekávání v prvním aktu je vždycky fajn (viz loňský Lov), ale ruku v ruce s tím jde jasně nastavený směr, kdy divák už nemůže věřit nikomu a ničemu. A protože Gunn nechce vyprávět, ale jen podvratně přetvářet, stane se z filmu postupem času trochu nuda (ve smyslu "jakmile tu má někdo proslov, je úplně jasné, co bude za 'překvapivý' moment následovat"), v níž nový Sebevražedný oddíl většinu postav úmyslně nemůže mít rád, když mu slouží jen pro izolované fórky. A to je škoda. Vesměs film ale šlape dobře. Gunn si umí pohlídat tempo a čas od času nabídne opravdu skvělý moment. Jen bych to s tím nadšením extra nepřeháněl. Rozhodně je to lepší než minule v profilaci samotné podstaty skupiny i celkovém tempu, ale příběh tu znovu neexistuje a emocionální momenty jsou často hrozně nezmotivované (viz "dojemné" sdílení citů v autobuse). Kdy to ale pro mě osobně nejvíc spadlo, to je finální třetina. Uznávám, že to není klasický generický digi bordel, ale furt se to vlastně extra nevymyká klasice, navíc s typickým neduhem superhrdinských filmů, kdy se ukáže, že je jedna postava tak silná, až vlastně mohla celou zápletku vyřešit hned v úvodu. Nemluvě o tom, jak je nakonec zbytečný Bloodsport (přičemž mohlo jít rovnou o Deadshota, protože se opravdu přepsalo jen jméno). Paradoxně je tak pro mě druhý Sebevražedný oddíl nakonec pocitově někde na úrovni "jedničky", přičemž tentokrát to na mě působilo jako slepenec cool kraťasů, kam se režisérovi povedlo ukecat partu hvězdných kamarádů, přičemž kvalita jednotlivých fórků je značně proměnlivá (ale možná je to ono pověstné "už jsem starej na tyhle srandy"). King Shark je ale výhra, o tom žádná. Takového kamaráda by chtěl každý. (11.08.2021)

Gunn je hrozný hovado a nápadů má na rozdávání. Umí vykreslit srandovní postavičky, které nechá dvě hodiny dělat pravé opaky superhdinské etiky, aniž by to začalo být nudné. I když… tendenční je to zhruba od konce první třetiny až hanba a energický tvůrce plácá páté přes deváté. Dělá sice absolutní satiru na žánr či politické klima, ale nemá ji moc o co opřít - film má navzdory vtipným dějovým přesmyčkám dost rutinní a přímočarou výstavbu a poslušně následuje klasický emocionální vývoj dvou klíčových postav (Idrise Elby a hlavně Daniely Melchior, která je srdcem filmu a jasně nejzajímavějším charakterem, nejen díky impozantní vizáži představitelky); kritika USA moc novátorská není a téma odepsaných looserů, kteří si přece zaslouží trochu lásky, mizí ve změti bujarého kosení, požírání a rozčtvrcování, kde většina katů prostě nemá uchopitelné charaktery. Možná ještě King Shark (opět díky vztahu s postavou Melchior), jenž ale slouží jednoduchému situačnímu humoru, do něhož se drolí i celek. Akční scény jsou navíc dost odfláklé, také mají čistě parodický účinek, i když kaiju hvězdice je super a má skvělé hororové vlastnosti. Je to parodie s dost bídnými pokusy o seriózní sdělení a emoce, navrch s nevyrovnaným humorem. Gunn chvíli pálí jednu petardu za druhou a tvoří roztomilé situace, ale následně se zastavuje na místě a své aktéry nikam neposouvá - Peacemaker jako by jen občas vykročil ze stínu (a potřebuje k tomu o dvě čísla menší tričko a bílé spodky) a Margot Robbie mě tu poprvé nebavila (respektive Harley). Přitom to není vůbec marné, několik “bože!” jsem z pozitivního údivu nad Gunnovou neurvalostí skrz úsměv procedil. 65 % (08.04.2023)