The Suicide Squad: Samovražedná misia

Člověk slyší, že James Gunn natočil Suicide Squad, nějak si ji představí, pak jde do kina a zjistí, že ten film je naprosto přesně takový, jak si ho představoval. Určitě to musí být pro někoho velmi konejšivý a uklidňující pocit - že nějaký kus světa nám dá přesně to, co jsme čekali, nehrozí v něm žádné riziko překvapení a člověk není nikdy zasažen něčím, co by ho nějak přesahovalo a čemu by nestačil. Já mám rád, když jsou filmy nějak zajímavé - to je samozřejmě problém. (07.08.2021)

Rozmetat divácké očekávání v prvním aktu je vždycky fajn (viz loňský Lov), ale ruku v ruce s tím jde jasně nastavený směr, kdy divák už nemůže věřit nikomu a ničemu. A protože Gunn nechce vyprávět, ale jen podvratně přetvářet, stane se z filmu postupem času trochu nuda (ve smyslu "jakmile tu má někdo proslov, je úplně jasné, co bude za 'překvapivý' moment následovat"), v níž nový Sebevražedný oddíl většinu postav úmyslně nemůže mít rád, když mu slouží jen pro izolované fórky. A to je škoda. Vesměs film ale šlape dobře. Gunn si umí pohlídat tempo a čas od času nabídne opravdu skvělý moment. Jen bych to s tím nadšením extra nepřeháněl. Rozhodně je to lepší než minule v profilaci samotné podstaty skupiny i celkovém tempu, ale příběh tu znovu neexistuje a emocionální momenty jsou často hrozně nezmotivované (viz "dojemné" sdílení citů v autobuse). Kdy to ale pro mě osobně nejvíc spadlo, to je finální třetina. Uznávám, že to není klasický generický digi bordel, ale furt se to vlastně extra nevymyká klasice, navíc s typickým neduhem superhrdinských filmů, kdy se ukáže, že je jedna postava tak silná, až vlastně mohla celou zápletku vyřešit hned v úvodu. Nemluvě o tom, jak je nakonec zbytečný Bloodsport (přičemž mohlo jít rovnou o Deadshota, protože se opravdu přepsalo jen jméno). Paradoxně je tak pro mě druhý Sebevražedný oddíl nakonec pocitově někde na úrovni "jedničky", přičemž tentokrát to na mě působilo jako slepenec cool kraťasů, kam se režisérovi povedlo ukecat partu hvězdných kamarádů, přičemž kvalita jednotlivých fórků je značně proměnlivá (ale možná je to ono pověstné "už jsem starej na tyhle srandy"). King Shark je ale výhra, o tom žádná. Takového kamaráda by chtěl každý. (11.08.2021)

Je to uplne ine ako jednotka, ale neprislo mi to az o tolko lepsie ako naposledy. R- kove brutalitky aj fuckovanie mi uplne nestacia. Hlavny problem vidim v tom, ze team nie je tak chytlavy ako naposledy (Will Smith strasne chyba, Margott je malo) a epicky velkofilm si predstavujem inak ako dzunglu a bulharske VOD kulisy (strasne mi to pripominalo prve expendables bez nostalgie). Ale inak velmi slusny blockbuster. Je tam hromada roztomilych napadov, dve naozaj vynikajuce sceny (utek Harley a nastup na zaverecny battle) a ta podvratnost sa ceni. Gunn to vsak opat nezvlada dat do strhujuceho tvaru. Chodte na to, je to ine ako tradicna blockbustrova produkcia, ale bacha na hype. 7/10 (08.08.2021)

Stick to your Gunn. O něco víc koulí a míň srdce než Guardians, brokovnice gagů o něco méně seřízená, ale DC má konečně to, po čem roky touží. Zábavnou jízdu s tempem a strukturou, kde postavy nevypadají jako banda nastrojených konzumentů koňských sedativ nebo jako věšáky na mizerné gagy. Marvel si měl svoje zlato lépe hlídat, ale obecně vzato, vydělali jsme na tom všichni. Sebevražedný oddíl je divoká jízda s pár kopanci a výbornou poslední třetinou, ze které pro mě trčí charisma Idrise Elby a překvapivě Joela Kinnamana. Jen tak dál, i když upřímně nechápu, jak tohle pasuje do univerza, které dalo světu sračky jako Hastrman na steroidech, Feministka začátečnice v kozačkách a Chlap, co se mračí versus Chlap, co mu zkapala Marta. (04.08.2021)

Gunn má super nápady a nebojí se je použít, sympatickou drzost i cit pro efektní klipy. Ale je jako dítě s ADHD, které furt potřebuje nové a nové rozptýlení a nevnímá, že si hraje na prázdné zápletce, prázdném příběhu i prázdných postavách. Při přemrštěné stopáži a skromných kulisách ta bezobsažnost přeci jen bolí. (26.09.2021)