The Suicide Squad: Samovražedná misia

Strážci Galaxie byli před svou premiérou velkou neznámou, vyklubala se z nich ovšem velmi povedená záležitost a ve velkém pochopitelně díky režisérovi a scenáristovi Jamesi Gunnovi. Úspěch prvních Strážců Galaxie mu tehdy zajistil nejen fakt, že zrežíruje i dvě pokračování, ale měl se tehdy stát i dozorčí osobou kosmické části Marvel Cinematic Universe. Jenomže tehdy se na povrch dostali léta staré tweety, kdy James Gunn například zimu v hotelu přirovnával k močení dětí. Šlo sice o staré tweety, které Gunn dávno smazal, byli ovšem shledané jako nevhodné a Gunn tak musel od třetích Strážců Galaxie pryč. Od roku 2018 je pochopitelně vše jinak a Gunn nakonec třetí Strážce Galaxie natočí, mezitím ovšem Gunn musel jít jinam. A nakonec skončil u konkurenční stáje DC Comics, která mu nabídla, aby si ze všech látek Gunn vybral jakoukoliv látku a natočil dle ní film. A i když ho tedy studio hrozně moc chtělo u nového Supermana, Gunn se nakonec rozhodl pro natočení nového Sebevražedného oddílu. A díky bohu za to.   Gunnův Sebevražedný oddíl není ani pokračováním a ani rebootem původního Sebevražedného oddílu z roku 2016. S dodnes mezi diváky rozporuplným filmem má nový Sebevražedný oddíl prakticky společné pouze návrat několika postav a pochopitelně také zápletku o týmu zločinců, kteří se vydávají na nebezpečnou misi a za odměnu dostanou snížení trestu. A tím jsme se všemi těmi podobnostmi v podstatě u konce. A během sledování filmu je vyloženě patrný důvod, proč se Gunn rozhodl zrovna pro Sebevražedný oddíl. Jde totiž o látku, kde se mohl Gunn naprosto vyřádit a tuhle šanci nepromarnil.   Gunn měl mít u svého Sebevražedného oddílu velkou kreativní svobodu a jeho šílený styl je jednoduše poznat. Film je mládeži nepřístupný a to z velmi dobrého důvodu. Je to velmi brutální, což naznačí už úvodní bitevní scéna. Již od začátku je poté patrné, že Gunnův Sebevražedný oddíl bude neskutečně zábavný film, časem se ovšem ukáže, že tu Gunn točí i něco víc než pouze velmi zábavný blockbuster. Točí velmi zábavný blockbuster, který má skvěle fungující postavy, velmi bravurní děj a dokáže kromě pobavení u humorných pasáží a napnutí u akčních scén též dojmout na těch správných místech.   I po Strážcích Galaxie je dost možná patrné, proč se Gunn rozhodl právě pro Sebevražedný oddíl. Pojítko mezi Gunnovými Strážci Galaxie a Gunnovým Sebevražedným oddílem je fakt, že se příběh točí kolem postav, které jsou tak trochu vyvrhely společnosti, nikam pořádně nepatří a alespoň jednou v životě mohou najednou bojovat za tu správnou věc. To ovšem automaticky neznamená, že by se styl Jamese Gunna ohrál a Gunn v podstatě servíruje Strážce Galaxie 2.5. To rozhodně ne!   Styčné plochy tam pochopitelně pořád jsou. Už od začátku je jasné, že po vzoru Strážců Galaxie opět došlo na stylovou volbu muziky. Od začátku do konce tak dojde na Johnnyho Cashe, Louise Primu či Kansas a po vzoru Strážců Galaxie jde o výběr muziky, která k libovolným momentům padne jako ulitá. A během filmu průběžně dochází k dokazování toho, že sliby o drsném válečném filmu nebyli úplně plané. Přitom všem tempo skvěle šlape a nepůsobí to uspěchaně, od začátku se poté ukazuje, že má Gunn nápadů jednoduše dost a už právě úvodní akční sekvence dokáže, že Sebevražedný oddíl nemohl skončit v lepších rukou.   Audiovizuální stránka je naprosto fenomenální. Viditelně hravé kamerové hrátky, skvělá obrazová kompozice a naprosté využívání potenciálu téhle značky. Gunn již dopředu avizoval, že se z komiksů pokusil vybírat většinou ty nejabsurdnější postavy a z každé z nich i na malém prostoru dokáže vyždímat maximum. Ať už v rámci jednotlivých vtipů či skutečně zábavného využití pro zápletku filmu.   Sebevražedný oddíl se navíc ani po úvodní akční scéně neokouká a dokáže solidně překvapovat za pochodu. Ať už tím, že po celou dobu nesází na chronologické vyprávění či díky pár fungujícím zvratům, které vždy mají ten správný účinek.   Gunn ovšem především dokazuje, že skutečně dokáže pracovat s postavami. A v případě Sebevražedného oddílu to dokáže i s postavami, které by člověk ve své blízkosti pravděpodobně nechtěl. Jednoznačným diváckým favoritem je po vzoru Groota ve Strážcích Galaxie rozhodně King Shark. Milý, hloupý a hladový žralok s hlasem Sylvestera Stalloneho je takový otloukánek, kterého si divák i kvůli jeho primitivnímu myšlení snadno zamiluje a i v tomhle případě se dá říct, že ze samotného King Sharka nemohl Gunn vymáčknout víc. Za zmínku též stojí Ratcatcher 2 v podání Daniely Melchior, která je ve finále klíčem k emotivnějším momentům tohoto snímku a neznámá Melchior se objevuje jako herečka, která by se ještě mohla dočkat výrazné kariéry. A je tu i David Dastmalchian jako Polka-Dot Man, jedna z dost možná nejtragičtějších komiksových postav všech dob. Jeho postava je nejen klíčem k mnoha velmi vtipným momentům (především, když se příběh odehrává z jeho perspektivy!), ale jeho původ má ve finále jednu menší emocionálně silnou dohru, která ve finále na postavu trhá velmi zajímavý dohled. I v tomhle ohledu se dokazuje, že jde o každé výraznější postavě Sebevražedného oddílu skutečně něco říct. A vlastně i o těch méně výraznějších.   Kromě postav navíc Gunn dokáže skvěle prodat i chemii jednotlivých postav. Například Bloodsport v podání Idrise Elby a Peacemaker v podání Johna Ceny jsou v podstatě experty na víceméně stejnou věc a jejich rivalita je též zdrojem jedné fenomenální akční sekvence, která je ve finále především klíčem k tomu, aby si mezi sebou tyto dva poměřovali ega (a dost možná i penisy!). I tyhle dva jsou ve svých rolích opravdu dobří a Cenovi tahle role vymytého bojovníka za mír (zabil by pro něj ženy i děti!) sedí a chystaný seriál Peacemaker by mohl být ve finále velmi zajímavý.   Gunn si vypůjčil pár postav z prvního Sebevražedného oddílu a takový Rick Flag v podání Joela Kinnamana dostává výraznější úlohu a stává se o poznání zajímavějším charakterem. Ve finále solidní příběhový arch má ve filmu také Harley Quinn, kde má opět Margot Robbie šanci předvést, že pod skořápkou půvabné herečky se též schovává velmi schopná herečka. A je tu pochopitelně i Viola Davis, která v roli Amandy Wallerové nadále vyzařuje nebezpečným respektem.   Skutečně je tam humor, který někdy těží i ze samotné brutality filmu a je to přitom přesně ta zábavná brutalita, která tak trochu připomene Gunnovu tvorbu před komiksovými filmy (Slimák) a ukazuje, že je Gunnův humor možná opravdu tak trochu zvrácený, ovšem velmi příjemným způsobem. Právě scéna poměřování eg (penisů?) Bloodsporta a Peacemakera má například ve finále pointu, která naprosto sedí ke Gunnově přístupu a funguje.   Sebevražedný oddíl navíc přitom všem skvěle drží pohromadě. Je vtipný, dojemný, velkolepý i napínavý. Gunn napsal scénář, který dokáže vykreslit postavy, výtečným způsobem posouvat příběh dopředu, zapojit do něj všemožné zvraty i libovolnou postavu výtečným způsobem. Mnoho postav má svůj vlastní skvělý příběhový oblouk (Harley Quinn, Ratcatcher 2, Polka-Dot Man.....) a vše to vede k velkolepé konfrontaci s obří vesmírnou hvězdicí. Prostě splněný sen!   Gunnův Sebevražedný oddíl je skvělou záležitostí. Jedná se bez přehánění (prozatím) o jeho Magnum opus, který je jednoduše celý skvělý. Libovolná minuta nezkazí pocit toho, že vznikla neskutečně sebejistá a osobitá blockbusterová pecka, která těží ze své šílenosti, zábavnosti, skvělých herců a především z odporně čisté duše Jamese Gunna. 185 milionů dolarů bylo investováno do nejlepšího možného blockbusteru, který je prozatím nejlepším filmem z DC Extended Universe a společně s Jokerem jednoznačně tím nejlepším filmem ze stáje DC Comics od Temný rytíř povstal. Ten film má srdce i koule a vlastně můžeme být rádi, že Gunnovy staré nevhodné tweety vyplavali na povrch. Bez nich by totiž dost možná tenhle Sebevražedný oddíl nikdy nevznikl. A osobně bych si přál, kdyby se Gunn po třetích Strážcích Galaxie takhle svěžím způsobem chopil i nových Star Wars, Želv Ninja a vlastně i toho Supermana....... (05.08.2021) (menej) (viac)