The Florida Project

Šestiletá Brooklynn Prince ve vaně věčně poslouchající nadávajícího rapera to bylo nejhustější. Nedaleko floridského Disneylandu stojí pestrobarevné motely z jiných časů, dnes levné ubytovny. Pohádkový ráj je takřka za rohem, a přece nekonečně vzdálený, jako v oscarovém filmu Moonlight hrdina vyrůstající na periferii Miami dlouho neviděl moře. Tady, v poněkud lepším Chanově, kde v betonové džungli zašlé slávy děti soutěží, které dál doplivne, se odehrává The Florida Project, jenž přichází do našich kin. Největší zásluhou režiséra Seana Bakera zůstává, že zde našel neherce, kteří obrazu přežívání na pavlačích poskytují pocit dokumentární věrnosti. Že dal dohromady malé roztomilé raubíře a v jejich čele právě přirozenou Brooklynn Prince, hubatou, drzou, odzbrojující velitelku party, která své dětství vnímá jako jedno velké zábavné dobrodružství – včetně žebrání o drobné na zmrzlinu. Člověk má o ně věčně strach, třebaže by je občas přehnul přes koleno – a ještě spíše jejich matky chovající se neméně nezrale, které si potřebují hlavně „zahulit a zap..at“. Otců se nedostává, takže správci objektu, jehož hraje skvělý Willem Dafoe, není co závidět: musí udržovat jakýs takýs řád, opravovat zařízení, vymáhat dlužný nájem a současně střežit jak děti, tak vetřelce, kteří je ohrožují. V líné pustině letní bezstarostnosti mezi křiklavými fasádami v růžové, fialové a oranžové se hodí každé vzrušení, od polonahé stařenky po zbloudilé turisty. Když na pět minut vypadne proud, lidé hned chtějí slevu, a když dojdou peníze, podvodná sociální matka vláčí potomky s sebou na pouliční prodej asijských padělků. Nálada snímku je však silnější než reportážní stereotyp každodennosti, který sebesladším dětem dává jen pramálo šancí na lepší budoucnost. Nebýt vtipné i dojemné souhry Dafoa s jeho malými svěřenci, The Florida Projekt by skončil jako okatá socijální agitka. (18.04.2020)

Nevedel som skoro vôbec čo môžem od "The Florida Project" očakávať. Ale nakoľko išlo o film, ktorý sa začal objavovať medzi odhadmi na tohtoročné oskary a zlaté glóbusy, bol som zvedavý a tak som si ho pozrel. A rozhodne som ostal po zhliadnutí filmu veľmi spokojný. Nemôžem povedať, že by to bol film, ktorý bol mojou absolútnou šálkou kávy a hlavne v prvej polke som mal pocit, že je to trošku od ničoho k ničomu, no v druhej polke filmu sa to pre mňa stáva skutočne veľmi zaujímavým filmom. Tie deti sú úžasné a priateľstvo medzi Moonee, Scootym a Jancey je veľmi dobre spracované. A možno niekomu môže vadiť, že deti sú spracované veľmi ostro a nemajú problém nadávať, tak podľa mňa to práve ukazuje, aké deti v skutočnosti sú. A film sa nebráni tomu, aby deti správne zobrazil. Pretože nie všetci žijeme svoj život vo svete Disney. A život je občas veľmi smutný. A tak by som tento film skutočne ohodnotil asi najlepšie. Je veľmi smutný. Je smutné sledovať Moonee, keď všetci vieme, že by mohla mať lepší život. Je smutné vidieť ju s jej mamou, keď si človek uvedomí, že jej čoskoro veľmi ublíži. Je smutné vidieť, ako môžu niektoré veci veľmi ovplyvniť život všetkých okolo nás. A o kom si je treba ešte niečo povedať je Willem Dafoe. Podľa mňa jedna z jeho najlepších rolí, kde som ho videl a v postave, ktorá je pre mňa asi najkomplexnejšia z celého filmu. Nie je jediná vec, ktorú by som na ňom skritizoval. Je to proste správny chlap. A takých už veľa na svete nie je. A musím mu dať za to veľmi vysoký kredit. Záver filmu do mňa dostal slzy. Alebo si povedzme, scénka pred posledným útekom. Nebudem spoilovať, no v súvise so všetkým, čo sme mali možnosť vidieť to vypáli absolútne elegantne a silno. Tento film je vynikajúci. Možno by som osobne bol radšej, keby som videl jeho smer už viac v prvej polke filmu, no druhá polka je veľmi silná. A hoci nemôžem povedať, že by som ju dokázal úplne odfiltrovať, je super, že film sa dokázal posunúť z momentiek, kde som mal v hlave otáznik do momentiek, kde všetko zapadlo. Rozhodne si myslím, že je to film, ktorý si stojí za to čeknúť. Hodnotenie: B+ (08.01.2018)

„Through the eyes of a child, the world seems magical“ je věta, kterou končil celovečerní South Park a která je vlastně nejdoslovnější a nejpřiléhavější popisek i k The Florida Project. Téměř žádná narativní struktura, jen záměrná repetitivní každodennost šmrncnutá dětskou rozjíveností, kde v pozadí nepříjemně bzučí pocit, že výlet na kraví safari a narozeniny s ohňostrojem jsou jen střípky celku kráčejícího jasně špatným směrem. The Florida Project není snímkem jednoho tématu a přes všechno smutný, je to hlavně krásný kousek o dětství. Nemám nejmenší problém na něj v kontextu celýho filmovýho roku 2017 plácnout nálepku „nejlepší“ a postavit ho tak záměrně hned vedle Zvjagincevových Nemilovaných, kam jsem tu nálepku dal taky. The Florida Project a Nemilované lze vnímat jako antiteze. Jako dva zcela odlišné pohledy na více než těžký a nejtěžší dětství. Zatímco ruský kus kráčí velmi pomalu a pracuje především s osudovostí a dusivou atmosférou, překypuje Florida energií, svěžestí, lehkostí a radostí. Platí již deklarované, je to hlavně krásná věc. (15.03.2018)

To, co nevidíte přes plot, když jste v zábavním parku. Dětský film s dospělým pohledem. Nebo dospělý film s dětským pohledem. Vyberte si sami. Tohle mě pěkně sežvejkalo. Charakterově i herecky (na to, že je tohle první role Brii Vinaite a dostala se k ní vlastně jako slepá k houslím, tak to tedy smekám) skvělá záležitost. Myslím, že děti si natáčení toho filmu fakt dost užili. Tohle je prostě skvěle naladěný a odehraný koncert. (21.04.2020)

Film plný kontrastov. V prvom rade tu na jednej strane máme drsnú realitu všedných dní dospelých a existenčné problémy, a na strane druhej zase hravú detskú bezstarostnosť a voľnosť v čase letných prázdnin. Tiež prostredie bolo zaujímavé. Sociálne bývanie pre chudobnejších a hneď vedľa toho Disneyland, plný atrakcií a bohatých turistov. Pohlcujúcu atmosféru, ktorá si zakladá na civilnosti a naturálneho snímania jednotlivých scén veľmi pekne dopĺňa aj farebnosť a celková pastelková vizáž. To všetko spolu vytvára veľmi zaujímavý dojem. Čo sa týka obsahovej stránky, tu to bolo trocha slabšie. V podstate išlo len o také všedné, ničím výnimočné pretĺkanie sa životom - starosti Bobbyho správcu s dobrým srdcom, finančné problémy matky a detské huncútstva. Avšak síce išlo o veci s dramatickým predpokladom, vo výsledku to na mňa nijak zvlášť emotívne nezapôsobilo, no našťastie ma to ani nenudilo. Emócie sa dostavili až v závere a tie mala na svedomí hlavne malá Moonee (Brooklynn Prince) a jej naprosto odzbrojujúci herecký výkon. Taký "živý" detský plač vo filme som snáď ešte ani nevidel. Klobúk dole. Celkovo to vidím na nadpriemer. Film si užijú predovšetkým skalní priaznivci civilne pôsobiacich drám. 75/100 (25.03.2018)