Leví kráľ

6,5/10. Produkčně precizní film, který má pouze jeden, ale dosti podstatný problém. Jde o zbytečný projekt. Vše už tu jednou bylo... a vlastně lepší. Tahle identická (a technicky omamující) verze mimo nahrabání prachů a nostalgické slzy nemá prakticky co nabídnout. Jo, pěkně se na to dívá, pěkně to zní a vše tam funguje. Ale oproti jiným reimaginacím tu Disney pozapomněl na nějakou inovaci. (29.07.2019)

// Takhle, původní Lví král je moje srdcovka, protože daddy issues, každopádně geniální film, na kterém de facto není co zlepšit. A když na něm není co zlepšit, rozhodli se tvůrci nové verze, že ten originál prostě 1:1 zkopírují, přidají na realismu zvířat a prostředí, seženou nové boží hlasové obsazení a pošlou to do kin v té "vyděláme miliardu za dva týdny" exkluzivní Disney verzi pro rok 2019. Vadí mi to? Ne, pořád jsem si v kině pobrečel jako malý kluk, písničky mi na Spotify jely tři dny a jsem schopen přijmout, že budou existovat filmy dva a mé future děti si budou moct vybrat, který se jim líbí víc. Zároveň ale nedám víc jak 8/10, protože největší zásluhu na tom všem mají pořád tvůrci filmu z roku 1994, a já jim to nechci upírat. Takže tak. ♫ ♩ "Can you feel..." (18.07.2019)

Při sledování (staro)nového Lvího krále jsem si připadal trochu jako při návštěvě zoologické zahrady. I tam se mě obyčejně zmocňují krajně rozporuplné pocity - na jedné straně radost z toho, že mohu být nablízku zvířatům, která pravděpodobně ve volné přírodě na vlastní oči nikdy nespatřím, na straně druhé smutek z toho, že většina zvířat je jen matným stínem svých volně žijících příbuzných (byť jsem si vědom, že život v zoologické zahradě, jakkoli neúplný a omezený, nabízí mnoha živáčkům nesrovnatelně větší šance na přežití a může být dokonce jedinou pojistkou pro záchranu druhu v případě, že mu bezprostředně hrozí vymření). Zde podobné pocity vyrůstají z rozporu mezi tím, jaké astronomické výdaje a enormní úsilí se vynakládá na fotorealistické ztvárnění barvitého afrického života, který však ve skutečném světě pomalu a jistě mizí před očima. Jako by zde působila jakási nepřímá úměra - čím méně živáčků na světě zůstává, tím více jejich uměleckých (a spotřebních) simulaker vzniká. Nechávám na jiných, ať rozhodnou, zda jde spíše o projev kajícnosti, či naopak snahu bránit se před narůstajícím pocitem druhového osamění... (Malá poznámka ke stylu: Když Disney začal na konci čtyřicátých let produkovat tehdy průkopnickou přírodopisnou sérii True-Life Adventures, pracovali na těchto filmech stejní lidé, kteří zároveň stáli za Disneyho animovanou produkcí, což se samozřejmě promítalo i do jejich stylu. Tady je ale situace přesně opačná a film přebírá ledacos z výrazového slovníku moderních přírodopisných filmů - od způsobu rámování přes volbu objektivů po užívání zpomaleného pohybu v dramatických scénách. Kruh se uzavřel.) (12.12.2019)

Vzhľadom na to, že pôvodný Leví kráľ nepatrí medzi moje top disneyovky, tak som sa nijako zvlášť ani netešil na jeho vytunenú verziu, na druhej strane som tak ale ani nemal byť čím obzvlášť sklamaný. Chápem, že pre dnešných teenagerov sú deväťdesiatky filmový pravek a možno Levieho kráľa nepozerali ani v televíznych reprízach v nedeľu ráno na JOJ-ke, takže CGI hyperrealisticky nakrútená verzia bude pre nich určite viac uspokojujúcejšia a na tú pôvodnú by sa po nej už ani nevládali pozerať. Lenže prečo vsádzať dialógy s ľudským hlasom do úst, resp. tlám a zobákov zvierat? Tohto Levieho kráľa by som docenil asi iba vtedy, ak by tvorcovia zašli ešte ďalej a celý príbeh vyrozprávali len pomocou realistických gest a vreskotu zvierat. Mohol by to byť minimálne zaujímavý experiment. (24.04.2020)

Jeden z najmocnejších mužov Hollywoodu, Jon Favreau, sa opäť rozhodol nakrútiť Levieho kráľa, a to konkrétne až po 25. rokoch od premiéry pôvodného, legendárneho animáku, dua režisérov-Rogera Allersa s Robom Minkoffom, kde ešte väčšinou prevažovala tradičná, štandardná animácia, čiže po dlhšej pauze, ktorá trvala celé jedno štvrť-storočie, je tá citovaná «ANIMÁCIA» už brutálne NADštandardná, t. j. na úplne inej úrovni, než na akú sme zvyknutí, jednoducho povedané je tak extrémne realistická, že mávate normálne taký pocit, akoby ste sa priamo pozerali na akýsi prírodopisný dokument, v ktorom sú zložky-prostredie a zvieratá dovedené do maximálne možnej dokonalosti, keď ďalej sa už ísť asi ani vôbec nedá, a tým pádom sa pravdepodobne vytráca samotné filmové kúzlo, na aké si ešte všetci dobre pamätáme, samozrejme, ak máme záujem porovnávať ? Nevravím, že by príbeh absolútne nefungoval, ba naopak, celkom ušiel, až tak som sa popri ňom extra nenudil, lebo má jednak dynamický úvod so strašne moc rozkmotrenými bratmi Mustafom a Scarom, pričom práve na tej MOCI tkvie ten druhý z dvojice, alebo bude neskôr popretkávaný i muzikálovými číslami Timona s Pumbaaom, keď na slávnu sekvenciu: „HAKUNA MATATA” , sa nedá len tak zabudnúť, ale teraz už naozaj netuším, či mi režisér prvých 2. Iron Manov ponúkol čosi nové, čoby som predtým nevidel ? Moje sčasti kritické tvrdenia nikoho bohvieako aj tak nezaujímajú, keďže film zarobil nekresťanské peniaze, kde malí sopliaci sú už dávno zhýčkaní podobnými animáciami zo všelijakých pixaroviek, a tak sa vôbec nie je čomu čudovať. O chvíľu budú detváky do nebies vynášať, (či už vynášajú) iba nové remaky, keď originály postupne zapadnú prachom od ‹systematickej, prašnej búrky› PS: Bude mi ľúto generácií, ktoré vyrastú len na takýchto veciach, pretože už ani nebudú vedieť, čo je klasika !? (21.01.2020)