Čiara

Je docela škoda, že Slováci nezachytili ten začátek a udělali ho příliš nadžánrově a až moc provinčně, protože postupně se Čára rozjede na skutečně kvalitní gangsterku, škoda i toho uplnýho konce, který ve mně vyvolal spíš pobavený úsměv, ale to jsou chyby začátečníků. Tomáš Maštalír je charismatickej až půdu a jeho angažování ná provinčního kápa bylo bingo. Vykročili jste dobře bratia a ve 2017 jste nám čecháčkům natrhli ve filmech prdel. (skore 2:1) (07.02.2018)

„Láska moja, kraj môj drahý, tu sme boli chlapci malí. Raz ma nájdeš pod tou hlinou, letia vtáci nad krajinou.“ Ak aj nie rovno najlepší, tak určite jeden z najlepších slovenských filmov od deväťdesiateho tretieho. Perfektná, skúsená ruka režiséra, ktorý veľmi dobre vedel, čo robí, čo chce a že si to s takým sebavedomým produkčným krytím a kvalitným scenárom môže dovoliť (viď. scény sexu a nadávok, kedy najčastejšie poznáte, či je filmár prirodzený alebo to len hrá). Scenár sa vzácne vydaril, je plný silných momentiek (návšteva mafiána v kuchyni, prsty) a prepracovaných postáv. Mimoriadne ma však potešili i skvelé dialógy a hlášky, ktoré sú občas veľmi vážne a výstižne tnú do živého. A hneď nato sú fakt poriadne vtipné („Vravel si, aby som do toho jeb*l.“ – „Ale nie aby si to roz*ebal. Svieti tam aspoň to svetielko?“ – „Hm. Nie.“ – „No tak si to fakt rozj*bal.“ alebo „To ktorý ko*ot písal?“ – „Ja.“ – „Myslel som si.“). Škoda, že sa neurobil väčší running gag zo „Si ko*ot?“ – toto ak by vo filme zaznelo o dva tri razy navyše, je to behom týždňa kultové. Scenárista sa vyžíva vo vydarených, dlhých, slovných konštrukciách, ktoré v divákovi dlho rezonujú (mrazivý Vášáryovej monológ o manželovi, z ktorého vám zlezie koža z tváre alebo Maštalírov preslov o psovi, ktorý za ňou pravdupovediac moc nezaostáva). Oceniť musím aj pôsobivú pohraničnú výpravu (kameňolom, hlboké lesy) a iné „technické“ veci, ako je napríklad Žiaranova kamera, či ústredná pesnička od IMT Smile a Ondreja Kandráča o sokoloch. V neposlednom rade je tu silné posolstvo o tom, ako to na Slovensku chodí. Za jediný výraznejší mínus (aj to čisto subjektívny) by som označil snáď len občas haprujúcu logiku (týpek má morálny problém s pašovaním drog, ale ak ho naštvete, v pohodičke a bez výčitiek svedomia vám vlastnoručne odstrihne prsty) a relatívne poslabšie finále, SPOILER ktoré je také typicky slovenské: namiesto poriadnej akcie postavy pochmúrne hľadia do zasnenej kamery a nechajú sa len voľne, neaktívne voľne unášať SPOILER. Cinemax Trenčín 2017 (08.08.2017)

Slovenské filmy vidím v průměru dva za uherský rok, ale vždy si trhám vlasy a lámu zuby nad totálně odporným herectvím. V tomto případě tomu nebylo jinak. Snímku neskutečným způsobem podkopávají vlastní nohy všechna ta neschopná nemehla, které se k tomu nachomýtla. Bezkonkurenčně nejodpudivějším výkonem se blýskl Tomáš Maštalír - to bylo něco příšerného. V takových těch technických směrech si snímek nevede vyloženě zle, ale s tím obsazením to tvůrci opravdu nevychytali. Nikomu jsem nedokázal uvěřit jediné slovo. Ani děj mi nepřišel kdovíjak zajímavý a úžasný. Takové slovenské "Narcos" o otravném borcovi se začínající plešinou, který zabezpečuje rodinu. Trpěl jsem a zcela mi unikají relativně vysoké ohlasy kolem. Za něco stojí asi jen poslední dvacetiminutovka. Lepší hvězdička. (30.07.2018)

Jeden z těch filmů, díky kterým loni dala slovenská kinematografie té české docela výrazně na prdel. Čára není bez chyb a občas trpí nepřehlédnutelnou žánrovou rozháraností, ale zároveň je po režijní stánce nesmírně nápaditá, má atmosféru a troufám si tvrdit, že obstojí i v širším evropském kontextu. 75 % (19.05.2018)

Pašerácké drama z celkem exotických lokací, viděno očima Středo- či Západoevropana. To spojení ,,balkánské" formy a slovensko-ukrajinského obsahu mi popravdě nepřipadá moc šťastné, i když jeho smysl chápu, atmosférou se tyhle dvě lokality (alespoň při pohledu zvenku) trochu podobají...mne ale balkánsky laděná hudba a rozvernější pasáže vlastně dost rušily...takové plané hraní si na Emira Kusturicu, který je ovšem režisérsky a umělecky úplně jinde... (03.12.2017)