Nikdy nehovor nikdy

Jak produkční tým Eonu, tak McClory (majitel práv na určité elementy Bondova univerza, z jichž vznikl tento trucpodnik) se ve svých bondech snažili vrátit zápletky více na zem v reakci na ztřeštěnost nedávných Moorovek (The Spy Who Loved Me a Moonraker) plných vesmírných bitev, polykačů ponorek, laserů a obrů s ocelovým chrupem. Nicméně jak je příhodné pro staré slizké chlapy v obleku, jimiž filmoví producenti jsou, nedošlo nikomu, že nejnepatřičnějším elementem byly vždycky hlavně situace, kdy se vrásčitej starej dědek sápe na sotva dvacetiletou krasavici a ta z toho protejká skrz postel, protože nic lepšího se jí v jejím milostném životě patrně ještě nepřihodilo. Dvaapadesátiletý Connery, kterého byste nechali pustit sednout v tramvaji, se svým šišláním a přehazovačkou opravdu spíš upomíná perverzního strýčka, nicméně do not mu tu trochu hraje nevkusný osmdesátkový étos, ve kterém se tento neoficiální díl vlastně stal aktuálnějším než souběžně vyšlá pravá bondovka Octopussy. Krom vysokých límců se zde dočkáme i videoherních soubojů, aerobiku, hromady trvalých, vysokých dámských plavek či šílených něco jako feministek. V kombinaci se zasazením do tropických či subtropických oblastí, které raší na čele všech zúčastněných neustálé kroupy potu, působí celé osazenstvo, krom vynikajícího padoucha, přešlým, dýchavičným a vyčerpaným dojmem. Přesto (stejně jako Octopussy s dědkem Moorem) si stále zachovávají tyto bondovky hromady nápadů do akčních scén, které i přesto, že za nimi stojí kaskadéři, působí pořád daleko lépe a napínavěji než když v současné době koukáme sice na tváře skutečných herců, ale naroubované na digitální těla, které mohou dělat kdovíjaká alotria, ale my víme, že jediný, kdo se v tom případě nadře, jsou grafické karty. (30.09.2019)

Neoficiální bondovka není zrovna dvakrát povedená (zvlášť při srovnání s Chobotničkou z téhož roku). Pokud se kvalita hrdiny měří schopnostmi nepřátel, tak ti toho tu moc nevymysleli. Totéž se dá říci i o režisérovi. Když přidáte nevýraznou hudbu, zjistíte, že film zachraňuje hlavně půvab Kim Basinger. Pro ni, jako pro jednu z mála bondgirl, nepředstavuje bondovka vrchol kariéry – ten měla ještě před sebou. (14.11.2004)

Nikdy neříkej nikdy! Ale Sean Connery se ještě jednou pouští do své slavné role agenta 007. Každá "bondovka" má svoje kouzlo a každá se mi líbila, některá více některá méně. Nicméně to, že je Nikdy neříkej nikdy "neoficiální" bondovka to nic nemění na tom, že je skutečně z celé série nejslabší. Chápu Conneryho chuť se vrátit do té role, ale film je takový slabší remake Thunderballu. Opět se potýká s hlavou Spectre Blofeldem a tentokrát v sérii Bonda opravdu naposled. Connery má stále švih, ale chybí ta správná hudba, chybí gunbarell a nějaké lépe zapamatovatelné scény. (68 procent) (02.12.2012)

Tohle je na delší dobu asi moje poslední bondovka... Viděla jsem už skoro všechny a vůbec z nich nejsem nadšená. Tenhle film mě v malém potěšil v tom, že se opět vrátil charizmatický Sean Connery. Žen tu bylo hned několik a ušly všechny i Bondgirl. Dokonce jsem se dvakrát uchechtla, takže i se vtipem šel film nahoru. Akční scény se nemůžou rovnat s novými filmy, ale tvůrci se bezesporu snaží a na tu dobu... Je to na jedno brdo, je to přitažené za vlasy, každý film bych ještě prostříhala, ale za Seana má tohle plus. (16.06.2013)

Bond - NeBond.......... Nikdy neřikej nikdy je tzv. neoficiální bondovkou a do série o tomto agentovi se nezapočítává. Je to prakticky předělávka jiné Conneryho bondovky, a to filmu Thunderball. Scénář : Lorenzo Semple. Kamera : Douglas Slocombe. Hudba : Michel Legrand - Ve filmu zazní : Lani Hall - Never Say Never Again http://www.youtube.com/watch?v=8E8UCkXBvHI CITÁT - Bond. James Bond......... (30.04.2011)