Nočné zvieratá

Jestli měl úvodní útok na pohled (zejména ten mužský) vystihnout hrdinčin nedostatek vkusu a soudnosti (protože se nacházíme v její galerii), dalo by se pochopit její následné nadšení z Edwardova brakového románu, postaveného na těch nejdebilnějších dějových zvratech a zalidněného karikaturami jižanských vidláků, hysterických manželů a nezlomných šerifů. Kdyby od nás ale film doopravdy vyžadoval kritický (a cynický) odstup od protagonistky natolik nepřipravené na reálný svět, že si sama nedokáže ani rozbalit obdrženou zásilku (poté, co se pořeže, přenechává práci asistentovi), postrádal by smysl melodramatický závěr, spoléhající naopak na naši identifikaci se Susan. Nejsem si sice jist, jak vážně Ford chce, abychom Noční zvířata brali. Moc vážně je každopádně brát nelze. Co postava, to jednorozměrná figurka. Namísto opravdově působících vět otřepané fráze, s jejich pomocí nám postavy odhalují své citové rozpoložení (namísto toho, aby je zahrály). Ve světě Susan musí všichni a všechno především dobře vypadat, což někdy platí a někdy neplatí ve světě knihy, kterou Susan čte. Zřejmě tedy není pravda (nebo alespoň ne po celou dobu), že by si do románu, tak jak se jeho děj zhmotňuje před našima očima, projektovala to, co v něm chce mít. Nebo snad mezi fetiše žen z lepší společnosti patří Aaron Taylor-Johnson ostentativně si utírající zadek? Podezřívám režiséra, že sám neměl ujasněno, jak moc (sebe)ironický a úmyslně campový na jedné straně a romantický, duchovní hodnoty materiálním nadřazující na straně druhé chce být. Výsledkem je trojice filmů, jižanský thriller, melodrama o třídních rozdílech a satira ze světa snobů posuzujících druhé podle toho, zda vlastní nejnovější model iPhonu, které jsou místy vcelku zábavné, ale po většinu času se tváří mnohem vážněji a důležitěji, než by se vzhledem k jejich vyprázdněnosti slušelo. 65% (23.11.2016)

Ford mě jistým způsobem uhranul, o tom není pochyb. Režijně se jedná o skutečně prvotřídní matroš s vysokou návykovostí a dusivou atmosférou texaského buranského zapadákova, pro který mám na filmovém plátně nepopsatelnou slabost. Příběh má chvályhodné úmysly a skutečně bravurně znázorňuje kontrast bohatýrství a absurdního životního stylu L.A. s nekompromisní vyprahlou pustinou, ale přesto působí poněkud nesourodě, v jednotlivostech nedokáže přinést nic moc nového, některé dialogy by lépe napsal i Dežo z Mostu a pointa je slabá, ani ne tak významově, jako spíše tím, jak je předvedena, a to včetně závěrečné v podstatě nic neříkající pasáže (jediná přímá výtka k Fordovi). Kdo ale celou podívanou hodně pozvedá, je jednak labužnický atmosférický soundtrack, a především herci - zatímco ale Adams a Gyllenhaal jsou standardně dobří, Johnson šíleně překvapil a svého bezcharakterního burana si dává hodně na pána, stejně jako úžasný Michael Shannon coby detektiv, jenž opět ukazuje, že patří k nejzajímavějším dramatickým hercům současnosti... V jejich společnosti, a pod pevným Fordovým vedením, se už na další projekci dost těším. Tenhle film musí výrazně dozrát. (12.12.2016)

Velmi slušně zdramatizovaný a poměrně strhující, avšak notně ojetý příběh vidláků unášejících v liduprázdných texaských prdelích manželky a dcery ustrašených přizdisráčů na swingry a trochu toho vraždění, kombinovaný s pičoidní dekandencí artových hnědopichů. Příběh, jehož kokotská pointa je natolik jednoznačným myslomrdem, že ji musel distributor raději všem těm mongoloidům vysvětlit už v obsahu, aby náhodou nedošli k závěru, že je scénárista totální dement. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct ultimativní artista a lartpourlartistický bukanýr. Ani to však nezabránilo některým zdejším podobně vyhřátým tlučhubům hystericky si z toho poslintat fiží a jako vždy zapáleně hledat v hovně nestrávené zbytky. Nicméně jako režisér je ten módní teplomet opravdu zručný, film výborně odsejpá a je zábavný, takže vám ani nevadí, že v hlavní roli jako vždy nehraje pan Glyhlenhrál a opět jen tak strnule valí bulvy jako přišlápnutá ještěrka. Totéž platí i o té toporně odpudivé krejčovské panně z Adamsovy rodiny. Herecky vám to ale plně vynahradí standardně skvělý Míša Šanón a zde téměř nepoznatelný, avšak mrazivě slizký ňouma z Kikásu. Kdyby si Tomáš tím závěrem neukájel umělecké ambice pouťového psychologa a dotáhnul to k nějakému sysluplnému rozuzlení, mohla z toho být i něžně progelovaná plná palba. (10.03.2017)

Sice ty všechny roviny a skryté nebo neskryté odkazy nebudu mít zmáknuté tolik jak by asi bylo zapotřebí, ale i tak mě film poměrně silně udeřil svou syrovostí, opravdovostí a parádními hereckými výkony. Amy Adams je někde úplně jinde než většina její konkurence a Jake Gyllenhaal si připisuje pouze další z řady pozoruhodných výkonů. Pokud ovšem můžu zmínít kdo mě ve filmu zaujal nejvíce byl by to kromě vždy zajímavého Shannona pro mě comeback roku a to Aaron Taylor-Johnson, který je k nepoznání jako vyměněný po všech těch Godzilách a Avengerech. Sláva! V tom herci tuším skutečně veliký potenciál pro nechutné ztvárnění nechutných postav. Filmový děj se nedá nějak přesněji popsat, pro milovníka zajímavých a neodhadnutelných filmů by měly být Noční zvířata povinností. 60% (24.02.2017)

Tony Hastings (Jake Gyllenhaal) je při jízdě na silnici vytlačen autem, které řídí trojice výtržníků. Po zastavení mu sice nabídnou pomoc, ale po výměně kola dva z nich odjíždí s jeho ženou a dcerou pryč. Tonymu se podaří kontaktovat policii a s hledáním rodiny mu pomáhá detektiv Bobby Andes (Michael Shannon)... Dějová linka románu Edwarda Sheffielda (Jake Gyllenhaal), který čte Susan Morrow (Amy Adams), nebyla nejoriginálnější, ale na druhou stranu nebyla vůbec špatná. Celkový zážitek z filmu kazí to, že je takový neukončený, protože těch věcí se tam nakouslo více a pak se k nim příběh nevrátil (manželova nevěra, ztráta dítěte a samotný konec). (02.01.2017)