Nočné zvieratá

Jestli měl úvodní útok na pohled (zejména ten mužský) vystihnout hrdinčin nedostatek vkusu a soudnosti (protože se nacházíme v její galerii), dalo by se pochopit její následné nadšení z Edwardova brakového románu, postaveného na těch nejdebilnějších dějových zvratech a zalidněného karikaturami jižanských vidláků, hysterických manželů a nezlomných šerifů. Kdyby od nás ale film doopravdy vyžadoval kritický (a cynický) odstup od protagonistky natolik nepřipravené na reálný svět, že si sama nedokáže ani rozbalit obdrženou zásilku (poté, co se pořeže, přenechává práci asistentovi), postrádal by smysl melodramatický závěr, spoléhající naopak na naši identifikaci se Susan. Nejsem si sice jist, jak vážně Ford chce, abychom Noční zvířata brali. Moc vážně je každopádně brát nelze. Co postava, to jednorozměrná figurka. Namísto opravdově působících vět otřepané fráze, s jejich pomocí nám postavy odhalují své citové rozpoložení (namísto toho, aby je zahrály). Ve světě Susan musí všichni a všechno především dobře vypadat, což někdy platí a někdy neplatí ve světě knihy, kterou Susan čte. Zřejmě tedy není pravda (nebo alespoň ne po celou dobu), že by si do románu, tak jak se jeho děj zhmotňuje před našima očima, projektovala to, co v něm chce mít. Nebo snad mezi fetiše žen z lepší společnosti patří Aaron Taylor-Johnson ostentativně si utírající zadek? Podezřívám režiséra, že sám neměl ujasněno, jak moc (sebe)ironický a úmyslně campový na jedné straně a romantický, duchovní hodnoty materiálním nadřazující na straně druhé chce být. Výsledkem je trojice filmů, jižanský thriller, melodrama o třídních rozdílech a satira ze světa snobů posuzujících druhé podle toho, zda vlastní nejnovější model iPhonu, které jsou místy vcelku zábavné, ale po většinu času se tváří mnohem vážněji a důležitěji, než by se vzhledem k jejich vyprázdněnosti slušelo. 65% (23.11.2016)

Dva v jednom. Fiktivní příběh, který nepřímo souvisí s tím reálným. Mám z toho rozporuplné pocity, protože ten reálný mi vůbec nesednul, nemělo to hlavu ani patu a hlavně to nemělo žádné vygradování a žádný konec. Proč se postava Amy Adams chovala tak, jak se chovala, jsem nepochopila ani z pohledů do její minulosti, které nám to zřejmě měli celé objasnit. Naopak ten fiktivní příběh byl dost strhující, ač takovéhle příběhy nemám moc ráda, tak tady jsem měla přilepené oči k obrazovce a div jsem nedutala, hlavně tedy tak první půl hodina, příběh sice potom nějak vygradoval, ale té první polovině se to nevyrovnalo. Váhám, ale dávám 4*, i přesto, že se nedokážu rozhodnout jestli se mi to vlastně líbilo nebo ne. (06.03.2017)

Ford mě jistým způsobem uhranul, o tom není pochyb. Režijně se jedná o skutečně prvotřídní matroš s vysokou návykovostí a dusivou atmosférou texaského buranského zapadákova, pro který mám na filmovém plátně nepopsatelnou slabost. Příběh má chvályhodné úmysly a skutečně bravurně znázorňuje kontrast bohatýrství a absurdního životního stylu L.A. s nekompromisní vyprahlou pustinou, ale přesto působí poněkud nesourodě, v jednotlivostech nedokáže přinést nic moc nového, některé dialogy by lépe napsal i Dežo z Mostu a pointa je slabá, ani ne tak významově, jako spíše tím, jak je předvedena, a to včetně závěrečné v podstatě nic neříkající pasáže (jediná přímá výtka k Fordovi). Kdo ale celou podívanou hodně pozvedá, je jednak labužnický atmosférický soundtrack, a především herci - zatímco ale Adams a Gyllenhaal jsou standardně dobří, Johnson šíleně překvapil a svého bezcharakterního burana si dává hodně na pána, stejně jako úžasný Michael Shannon coby detektiv, jenž opět ukazuje, že patří k nejzajímavějším dramatickým hercům současnosti... V jejich společnosti, a pod pevným Fordovým vedením, se už na další projekci dost těším. Tenhle film musí výrazně dozrát. (12.12.2016)

Nocturnal animals jsou filmem o jedné oběti vlastní nejistoty a o vlivu okolí, které (de)formuje, překresluje a přehlušuje její vlastní názory a pohled na svět. Tom Ford si natočil tak trochu vztahový Atlas mraků – hutnou skládačku, kde se áčkové drama prolíná s béčkově podvratnou parafrází příběhů od McCarthyho a společně tvoří perfektně naaranžované místo činu o jedné “vraždě”, která se vlastně asi ani nestala. Krásně nabubřelé a uhrančivé nic, které ale pod povrchem hodně zraje. (24.11.2016)

Páčilo sa mi to! A dosť! Niektoré scény boli natoľko napínavé, emotívne a celkovo skutočne perfektne natočené, že som sa na pár krátkych chvíľ nachádzal vo filmovom nebi. No bohužiaľ prichádza povestné ale. ALE, snímku chýbala nejaká vyváženosť v striedaní reality a knižného príbehu, pretože som sa miestami nemohol ubrániť pocitu, že tvorcovia skáču od jedného k druhému príliš neuvážene a tým uberajú diváka o plnohodnotný zážitok. Malá výtka by ešte smerovala k literárnej časti story, v ktorej sa ku koncu (a nielen ku koncu) chovajú niektoré postavy nie zrovna príliš racionálne. No keď sa tak nad tým zamyslím, nikde nebolo vyslovene povedané, že sa Edward vo svojom písaní zlepšil a preto ani jeho knižka možno nie je práve dokonalá. A ak práve z toho dôvodu nechal režisér zámerne konať knižné postavy tak ako konali, potom je ozajstný génius. It was not perfect, but it was deep. (15.02.2017)