Dobří holubi se vracejí

Trochu mi to pripomenulo "Prelet nad Kukučím hniezdom" v slovenskej verzii, vyznieva však o niečo kontroverznejšie, satirickejšie... som nadšená a tento film radím medzi klenoty československého filmového sveta...odvážny film zobrazujúci realitu kritickým očkom...kdekoli o něco jde, musí u toho být takové svině!!!! a iné perly, ktoré len tak ľahko nevyšumia z hlavy... (25.12.2006)

"Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." Ponořit se do myšlenek notorických alkoholiků je jednou z nejtěžších disciplín, zvláště u těch, kteří tomuto mámení nikdy nepodlehli v tak intezivní míře, aby byli schopni důkladně interpretovat jejich pocity i pohnutky. U Ladislava Pecháčka bylo toto poznání o něco snazší díky jeho bývalé profesi; konfrontace se získaným materiálem tu měla nepochybně svůj úkol. Záměr umístit příběh do ponurého areálu barokního zámku, v němž je zřízena protialkoholní léčebna s "avantgardními" metodami, se vyplatil zejména v případě kamery, ale výborně zapadá i do představy bezvýchodného stavu jednotlivých pacientů. Jestliže režisér Dušan Klein hovoří v přiloženém bonusovém komentáři o seskupení tehdejší herecké elity, nelze k tomu dodávat cokoli bližšího. Vedle výborného Milana Kňažka v zajímavě podané roli přemýšlivého idealisty zaujme samozřejmě tyranizující ošetřovatel Rudolfa Hrušínského, ale nezanedbával bych ani pestré složení mužského kolektivu, neboť každý se v léčebně ocitl z různých důvodů. Naprosto výjimečný je výkon Zdeňka Řehoře, u Miroslava Macháčka lze předpokládat trpkou osobní zkušenost, stejně jako u tehdy již zesláblého a nemocí strhaného Vladimíra Menšíka. Nepředstíraná závažnost zvoleného tématu přímo vybízí k zamyšlení nad vlastním životem a tím, že se film neuchyluje k moralizování hledá východisko v názoru, že užívat bychom měli všeho s mírou. Alkoholu i knih. Záleží jen na nás, čemu nakonec propadneme. (28.08.2010)

Velice působivý a smutný příběh o většinou marném boji s alkoholem a vlastní životní deziluzí. Nemohl jsem uvěřit, že byl film natočen v roce 1988, protože takovou akumulaci politických narážek (Nejedlého Smetana s málo ateistickými andělíčky, pan ministr Vladimíra Menšíka či to smutné povzdechnutí nad tím, že kdekoli o něco jde, musí u toho být takové svině!) by člověk rozhodně před listopadem nečekal. Vedle sugestivně a přesvědčivě vylíčeného prostředí protialkoholické léčebny hlavní váhu dodává filmu naprosto skvělé vybrané osazenstvo ústavu, které jako by bylo přímo příslušenstvím tohoto ponurého místa. Nejotřesněji působí zničená postava Vladimíra Menšíka, který se do filmu dostal snad právě tím, že v osudné době trávil své poslední dny v léčebně, kde se film natáčel. (25.12.2004)

Kultovní, depresivní skvost se špičkovým obsazením, spoustou protikomunistických provokací, inteligentní scénář, úžasné postavy, další záporák Rudolfa Hrušínského... Co dodat - až se mě někdo bude ptát, proč pohrdám porevolučním českým filmem, budu jmenovat třeba tuhle pecku jako příklad čehokoliv, co v kapitalistických českých filmech nenajdeme. :) (12.08.2007)

Hodně chlastu a pak následné léčení z něj. A martýrium podstoupí v tomhle filmu celá řada známých herců. Jen jsem čekal nějaký větší dopad na mě. Nestalo se, ale pro hvězdné herecké obsazení se film vyplatí vidět. Dušan Klein film nezvládl podle mých představ a drama z léčebny postrádá vypětí a lidskou souhru s divákem, ke které nedošlo. Nesoucítil jsem s nimi, ale neodsuzuji je, pro jejich slabou vůli. Nevím, co na tom chlastu měli, ale obávám se, že kdyby mně to řekli, tak začnu chlastat taky. 40% (17.06.2012)