Réžia:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Harry MacourekHrajú:
Milan Kňažko, Alicja Jachiewicz, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Vladimír Menšík, Pavel Zedníček, Jiří Hálek, Marián Labuda st., Zdeněk Řehoř (viac)Obsahy(1)
Muž v strednom veku prichádza do protialkoholickej liečebne, aby sa zbavil svojej závislosti. Jej rôznorodé osadenstvo však nemusí bojovať len s vlastnými zdravotnými a psychickými problémami, ale aj proti sadistickému vychovávateľovi Masákovi a jeho výchovným metódam, o ktorých si vedie podrobnú evidenciu. V tragikomickom filme so zaujímavým hereckým obsadením je možné nájsť paralely s Formanovým filmom Prelet nad kukučkiným hniezdom, i všeobecnú kritiku dobovej spoločensko-politickej situácie. (RTVS)
(viac)Recenzie (280)
Scénář: Dušan Klein, Ladislav Pecháček .. Každý člověk má svoji závislost. Jen se s ní nesmí potkat… __ Výtečná a nadčasová (stále platná) tragikomická záležitost ze světa alkoholiků. Díval jsem se na to po pátečním celonočním tahu a i tak mám naštěstí k této proceduře ještě daleko :-)) ___ Skvěle napsané a excelentně zrežírované dílko, kde se sešla vskutku pestrá paleta nezapomenutelných československých herců. Na Vladimíru Menšíkovi už jde bohužel vidět nemoc a nedostává se mu ani nějakého výraznějšího prostoru, zato despotický Rudolf Hrušínský nebo ústřední Milan Kňažko (na jehož roli by přesně sedl i takový Oldřich Kaiser) jsou výborní a plně přesvědčivý. Film, ze kterého si jistě něco každý odnese! Alespoň by měl... ___ Škoda, že nám komercionalizace doby popřevratové zkurvila mnoho geniálních tvůrců, mezi které i pan Klein patřil. ()
Nie je veľa takých kvalitných domácich filmov, ako sú návratní holubi. A sympatické je, že tú kvalitu neobstarala celá galéria kvalitných hercov, ale aj zaujímavý námet, scenár a jedna z najlepších režijných prác, aké odviedol Dušan Klein. Je to film, ktorý pri každej repríze po pár rokoch pripraví divákovi príjemné prekvapenia, a to aj vtedy, keď si myslí, že ho už pozná dostatočne. Aj keď film nie je iba o alkoholizme, ukazuje ho v podobe, ktorú my, príležitostní pijani nikdy nespoznáme. Pre slovenských divákov nie je prekvapením, že si v ňom zahral Milan Kňažko, ale že ním stvárnená postava sa volá Miloš Lexa. ()
Není to sice tak drsné jako Tažní ptáci, i tak to ovšem s přehledem strčí do kapsy většinu podobně zaměřených filmů. Když Hrušínký říká své "uděluji Vám tři černé body", přebíhá mráz po zádech asi nejen mně. Já tvůrcům uděluju pět českých na dřevo. P. S. Poslední role Vladimíra Menšíka. ()
Tak konečně jsem se podíval na film, o jehož existenci vím už nějakých 12 let (a to v souvislosti s tím, že zde pan Menšík sehrál svou poslední filmovou roli), ale který se mi všemožně vyhýbal. A nepopírám, že na film jsem se podíval právě kvůli panu Menšíkovi, ale jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že je to film na podobné téma jako dříve natočený film "Tažní ptáci", který se mi velmi líbil. A velice rád konstatuji, že tento film je neméně povedený, čas s ním strávený utekl velice rychle, ten příběh jsem prožíval spolu s hlavním hrdinou, kterého naprosto excelentně ztvárnil Milan Kňažko, kterého jsem dosud viděl hrát tak maximálně v seriálu Ulice nebo v americkém filmu "Hostel II". Zde si se svou rolí alkoholika bojujícího za spravedlnost poradil opravdu bravurně. Ale skvěle ho doplnili další výrazní herci, Rudolf Hrušínský jako výrazný záporák nemohl svou roli zahrát lépe, to se ale dá říci o všech zúčastněných, kteří se tak zasloužili o to, že tento film řadím k těm nejlepším a nejkvalitnějším českým filmům, které jsem dosud během svého života viděl. Tohle je zkrátka bezchybný a perfektní příběh z jedné protialkoholní léčebny, plný vynikajících hereckých výkonů. Takže nemohu jinak, nežli udělit filmu maximální hodnocení v podobě pěti hvězd a zpytovat své svědomí, že jsem tento film nevyhledal už někdy dříve. ()
Autorské duo Klein-Pecháček vneslo do české kinematografie československého období výrazný osobitý tón, jehož asi nejtrvalejším plodem zůstane již zklasičtělá básnická pentalogie. Alkoholismus je pravděpodobně nejznámější látkou, na níž se dá zvlášť dobře vyložit dnes všeobecně přijímaný fakt , že čas černobílého zjednodušeného rozlišování "zdravých" a "nezdravých" látek vhodných či naopak smrtelně nebezpečných pro naše zdraví je nenávratně pryč. Řečeno s nadsázkou fakt je ničím, kontext a poměrnost jsou naopak vším. Cesta či návrat do normální společnosti zdravých a vyvážených dospělých jedinců je krajně nesnadná a pro mnohé uzavřená; alkoholismus totiž zpravidla není omezen na drogovou závislost, ale sdružuje současně další osobnostní trudy, nevyváženosti a patalogie; lze říci, že sám o sobě je rovněž patologií. Důvěrná znalost prostředí - původním povoláním je Pecháček lékař, další z těch, kteří medicínou vrostli do české literatury a získali si v ní poprávu stálé místo - je východiskem do celé galerie postav a osobností na obou stranách - jak klientů, tak léčících. Milan Kňažko, poprávu mimořádně hrdý na kvalitu své češtiny, ve svém Lexovi předvedl suverénní výkon, dokonale odrážející muže na citlivém rozhraní plebejství, tvořivého umělectví a nepochybné kultivovanosti, krerý zápasí s viditelným Kainovým znamením svého plebejského původu, nedokončeného vzdělání a potácivé pouti životem. Brilantní je i Sommerův výkon v úloze primátora a Hrušínského vrchní ošetřovatel Masák, suverén v barokních labyrintech kunštátského kláštera balancující na ostří nože mezi nezbytnou razancí a značnými psychickými zvláštnostmi (v tomto ohledu navazuje na pana Kopfrkingla ze SPALOVAČE MRTVOL), dále rozmnožuje skvělou sérii Hrušínského nápaditých vrcholných kreací z komediálních filmů osmdesátých let. Za víc než zmínku stojí další velikán této generace Vladimír Menšík. Kleinova konstatace, že na malou plochu kunštátských exteriérů se odařilo shromáždit galerii skvělých českých herců, je doplněna neméně dobře zvládnutým komparsem klientů léčebny. Lyrické pozvolné plochy, v nichž je film natáčen, kamera, která se doslova mazlí s barokními interiéry kláštera, pozvolna převádí všední den léčebny do další polohy, symbolizované Lexovou spolužačkou Soňou, operní pěvkyní, jejíž vnějšková suverenita je nahlodána stejnými pochybami jako Lexova. Ve všech svých věových ztvárněních podobně jako v Lexově případě (v případě mladého Lexy se jednalo o jednu z vůbec prvních rolí tehdy jinošského Michala Dlouhého) je ztvárněna na mimořádné úrovni - vedle Evy Vejmělkové tu září přední polská herečka Alicja Jachiewiczová. Finále filmu - neúspěšný Lexův pokus o adaptaci ve světě slavné spolužačky končí návratem do léčebny a uchýlením do domicilia konečně nalezené dospělosti. "S knihami je to jako s alkoholem. Nejsou dobré nebo špatné samy o sobě, ale tím, co v nás probouzejí" Toto myšlenkové vyznění HOLUBŮ poctivostí své věcnosti a otevřenosti vlastně není špatné. I pro nás, diváky, může být dobrým odrazovým můstkem do skutečně žitého plného života. Také dnes. () (menej) (viac)
Galéria (14)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Vladimír Souček
Zaujímavosti (25)
- Hlavní ženskou roli operní zpěvačky Soni Landové, kterou nakonec hrála polská herečka Alicja Jachiewicz, nabídl režisér Dušan Klein původně Petře Janů. Tehdejší zlatá slavice odmítla. (Willy Kufalt)
- Budova záchytné stanice ve filmu je ve skutečnosti Městská knihovna Humpolec. (ČSFD)
- Želivský klášter, kde se natáčelo prostředí léčebny, byl roku 1950 zrušen a v následujících šesti letech sloužil jako internační tábor pro politicky nepohodlné kněží a řeholníky. Po roce 1954 zde byla pobočka psychiatrické léčebny a budovy silně zchátraly. Roku 1990 byl klášter obnoven a v následujících letech důkladně opraven. V roce 2010 byl zapsán na seznam národních kulturních památek. Ke kanonii patří 33 řeholníků. V objektu kláštera sídlí hostel a klášterní pivovar. (sator)
Reklama