Vtedy v Hollywoode

QT dovršil svou lásku k filmům a dělaní filmů. Tolik odkazů na filmy, na postavy, hrátek se scénama, dobových filmových plakátů jsem nikdy nikde neviděl a přiznejme si, je jeden člověk, který má tolik znalostí o filmech, že si může dovolit natočit film, který ve svý podstatě je dlouhou dobu o ničem a přesto strašně moc baví, a tím je Mr. Tarantino. Z celé té hollywodské zakulisárny jde upřimná láska k filmovému řemeslu, nikam nespěchající pohodový příběh nechává rozehrávat charaktery hlavních postav, které hrají dva velesympatáci Leo a Brad. Leo dostal ve filmu více scén, kde může ukázat svůj jedinečný herecký talent (Odhozená holčička, monolog v přívěsu ) . Brad zase dostal postavu, která nemůže být nesympatická, filmem se vlastně proexistuje, ale takový pohodový týpek se sklonem k chlastu a tvrdé ráně pěstí opravdu za tu dobu přilne k srdci. Velmi oceňuji scénu ve westernovém městečku Brad + hippies, kdy si QT z nás diváků vysloveně udělal prdel, ale naprosto dokonalou a k tomu mu stačila jen změna hudby, pár zaběrů kamery, a několik pohledů, skvělé pane QT. Film nemá takovou slovní sebeonanii jako jsme o QT zvyklí, ale o to víc si člověk všimá všemožných detailů, zábavných střhů (krmení psa ) . Za mě je tohle neskutečně přijemná retro pohoda s filmovým srdcem, dvěma sympaťáky a ultra sexy Margot Robie. (09.08.2019)

Postupná zahleděnost do sebe sama se mi zdála nasměřovaná ke katastrofě. Po mnou obdivovaných a perfektně vyvážených Panchartech začal Tarantino opatrně zdržovat už v Djangovi, aby v Osmi hrozných zasekl lehce přes míru a zachraňovali ho hlavně herci a slušná míra napětí. Vidina dalšího filmu olizujícího délkou třetí hodinu, tentokrát navíc v poctě zlatým časům a dobrovolně se předem omlouvající za nediváckost, mě proto lákala jen velmi opatrně. Právě v tom, jak moc jsem se pletl, se ale nakonec skrývá největší překvapení. Než by se klasicky zaobíral nekonečnými konverzačkami se autor raději křehce vyznává z lásky na sto a jeden způsob. Na rozdíl od leckterých svých starších počinů se nechvástá vlastním umem, on opravdu jen a pouze vzdává z plných plic poctu umu jiných a nechce nic víc, než se do šedesátek vrátit, rochnit se v nich a zkrátka pocítit zase ono bezbřehé okouzlení filmem a televizí, které přináší jen nejranější mládí. Takže i když mi přestřelená délka přijde jako frajeřina z principu, už protože se žánrově rozkračuje jen trochu narychlo a naoko (stačí si zkusit sám pro sebe převyprávět linku Sharon Tate), úsměv se mi dral na rty neuvěřitelně často. Téměř herní koncept zatnutí drápů do milovaného světa či období, kde si odvyprávím "to svoje", by se mohl teoreticky stát cílem pro nespočet dalších režisérů, ale něco mi říká, že by si na něm spousta z nich poslepu vylámala zuby. (22.08.2019)

Důmyslná hra s diváckým očekáváním, která bohužel není zábavná po celou dobu. DiCaprio a Pitt jsou perfektní. Měl jsem tam oba fakt rád. Jenže na to koukáte a stále čekáte až se něco stane. A ono se nic neděje a pak čekáte, že támhle bude mrtvola a není, a pak čekáte, že bude bitka a není. A pak čekáte že bude....a není. Po skončení to dává smysl a řeknete si, že to vlastně bylo fajn. Bohužel scény, kdy DiCaprio točí kovbojskej film jsou prostě neúměrně dlouhý a nudný, to ať se na mě nikdo nezlobí. Takže jo, palec nahoru, ale znova už bych si to nepustil. (18.08.2019)

Je to jak dlouze, labužnicky natáhnout kouř z bezfiltrovky a vychutnat si jeho stejně dlouhé vydechování. Nerozkašle vás, neškrábe v krku. Což je vlastně jediný problém, který s tímhle "kalifornských snem" mám. Znalci Tarantinova díla budou záhy tušit, že se opět bude měnit historie a tentokrát už to zdaleka není tak podvratná sranda jako u Panchartů. Troj-hlediskové vyprávění (herec-kaskadér-Sharon Tate) nemá úplně tu precizní stavbu Osmi hrozných, je to epizodická kolekce historek z natáčení a okouzlených vzpomínek na vyhaslé neony. Prostě Tenkrát v Hollywoodu není vrcholným Tarantinem, což neznamená, že po skončení filmu nebudu po krk zamilovaní do křivého úsměvu Cliffa Boothe a těch 162 minut dělit třemi, protože tak rychle tahle historka utekla. A zároveň že nebudete odolávat nutkání jít na to znovu, i když pointu jste znali předem... (09.08.2019)

(1001) Pořád sice nechápu, o co Tarantinovi šlo, ale vlastně se mi dost ulevilo, protože jsem se bála, že to bude mnohem horší. Že je ale úplně umělecky vyčerpaný, to už je zdá se pevně zakořeněné. Nebo teoreticky nejde poznat, jestli je umělecky vyčerpaný nebo ne, protože je tak strašně zamilovaný sám do sebe, že mu na tom ani nesejde. (31.12.2019)