Dumbo

Od Dumba jsem měla veliká očekávání už od prvních zmínek o filmu. Protože cirkusové prostředí - to by Timu Burtonovi mělo sednout. No, mělo, ale vlastně jsem z výsledku rozpačitá. Od první chvíle mi na Dumbovi nesedí ty strašidelné veliké oči. Brrr. Fascinuje mě absence Farrellovy končetiny a pořád přemýšlím, jak si s tím kdo poradí. Řešení naštěstí přijde brzo. Na příchod Evy Green se čeká zatraceně dlouho a vlastně právě její role je ta, která mi přijde napsaná nejlíp. Ač by neměla, protože příběh vypráví o slůněti, kterému se všichni smějí. Jenže právě Dumbova linka je potlačena a v popředí máme dva sourozence, kteří nám ukazují, jak se mají zachovat čestné děti. Všechno je to ploché až hanba. Rodiče, děti, prozření, padouch... Dvouhodinová nuda s absencí Burtonovy zvrácené komiky. Naštěstí je to vše hozené do vizuálu Tima Burtona a při některých scénách z lunaparku se až tají dech (když průvod prochází ulicí nebo záběry na zabijácká zvířata). Ale stačí to? Mně ne. (19.08.2019)

Animovaný film Dumbo (1941) byl v každém případě lepší, protože vyprávěl příbeh z pohledu mluvících zvířátek. Hraná předělávka dává zbytečně velký prostor lidským postavám, které jsou šablonovité a neúměrně se tím natahuje délka. Hlavním hrdinou mělo zůstat zkrátka slůně s velkýma ušima a lidští herci měli být pouze kulisou na pozadí. (12.09.2019)

Zásluhou toho, že jsem prvotní verzi viděl teprve včera, jí mám stále pevně v paměti a mohu s rukou na srdci pochválit snahu renovovat co největší počet scén z původního filmu a zachovat mu jeho čest. Co se týče zbytku, není již moc co vychvalovat. Obsazení hraje své klasické prim - Keaton přiblblého záporáka, Farell mírně upozaděnou hlavní roli, Greenová doplňující ženský prvek a DeVito starouše, který sedne leckomu na lep. Rodinný film, který mě zaujal vizáží samotného Dumba, ale bohužel již ničím jiným. (13.08.2019)

Hlavním hrdinou animovaného Dumba bylo slůně. V hrané verzi Tima Burtona je slůně především atrakcí v šablonovitém příběhu několika fádních postav, které paradoxně trápí, že někdo využívá zvířata jako atrakce. Jinak jde o zcela rutinně zrežírovaný film bez jiskry a (překvapivě) taky bez pamětihodných vizuálních nápadů a (skoro) bez humoru. Původní disneyovka je o hodinu kratší, mnohem kouzelnější, dojemnější a obsahuje scénu s růžovými slony (ke které Burton jen krátce odkáže), napsanou zřejmě pod vlivem absintu. Čili sobě a svým dětem raději znovu pusťte Dumba z roku 1941. 50% (30.03.2019)

Tim Burton, kterého jsme měli tak rádi, je pryč. Zdá se, že nenávratně. Ona už Alenka byla zoufale sterilní a málo osobitá, navíc umělá a zmatená. Stejně jako jeho následující kousky. Divnou nudu předkládá i nyní. Kdysi ujetý, barvitý, fantazijní a nápaditý režisér je v posledních letech už pouze (místy) ujetý. Animák z roku 1941 patří mezi disneyovskou klasiku. Na slona s velkýma ušima vsadí majitel cirkusu Danny DeVito a cirkusová hvězda (navrátivší se invalida z války) Colin Farrell a jeho dvě jakž takž roztomilé děti. Jenže majitel zábavního Dreamlandu Michael Keaton cítí z létajícího slona zlaťáky. Digitální Dumbo je docela fajn, s lidskými postavami je to horší. Prakticky totiž nezaujmou. Jsou jednotvárné, u žádné nezaznamenáme nějaký hlubší vývoj. Chybí humor, chybí energie, teploučké rodinné scény podivně střídá zbytečně vážná atmosféra. Opětovné shledání pánů Burton-DeVito-Keaton, kteří spolupracovali na Batmanovi, neuhodí na správná místa. Jasně, každý si něco najde, ale dřív u Burtona platilo, že si i druhý nebo pátý den na něco vzpomenu. Tady nikoliv. On už jednoduše onomu blyštivému průmyslu pouze otrocky slouží. (02.07.2019)