Ad Astra

Oho, nakonec ano.*** Je to sice na dvě astry nejvýš, za tu deklamativní a deklarativní doslovnost, plakátovou zploštělost, aby sdělení pochopili i doma, ale o to je to vlastně přiléhavější facka: film, co se střílí do obou nohou tím, že jak reflektuje lidstvo v jeho úpadku a lidi v jejich sobeckém, nekurážném skrývání se před vzájemnou i společnou odpovědností, v jejich utíkání před překážkami (per aspera se do názvu ani nedostalo a zbytek úsloví divákům pro jistotu předem přeložili) do vzdálených snů, v jejich schopnosti donekonečna unikat před vlastní situací doma třeba až do hlubin vesmíru, na nekončící mise, musel být natočen naprosto polopaticky, aby se jeho kritickému sdělení uniknout nedalo. Ray Bradbury i Stanislav Lem už jsou dnes očividně příliš složití. *** A když si tohle uvědomíme, je to najednou svěží, hezká a srdce svírající podívaná, existenciální báseň o prozření člověka tváří v tvář chladné prázdnotě, o zrození lidskosti v syrovém vanu daleko od lidí, o přechodovém rituálu lehkomyslného zabloudilce v lidského syna. A tak se skláním a zahozené tři astry do kytice přidávám (i když nepředstírám, že bych skutečně věřila, že režisér byl tentokrát tak geniální, a ne tak nešikovný). *~ (28.12.2020)

Brad sype životní moudra z rukávu, režisér James Gray předkládá svůj nejambicióznější projekt, Hoytemovy obrazy znovu berou dech a divák očekává nějaký twist, který ovšem nepřichází. Nevadí. Asi. Komorně laděné sci-fi z neblízké budoucnosti (kupříkladu Měsíc je tu plnohodnotnou lidskou základnou), které je nicméně staromilské i překvapivě přímočaré. Náš hrdina má skvělé výsledky a v americké kosmonautice je ideálním kandidátem pro ultra super tajnou misi, na které závisí budoucnost celé Sluneční soustavy. Kdesi u Neptunu dělá totiž neplechu někdejší vládní projekt: posádku dole považovali za mrtvou, jenže vše vypadá krapet jinak včetně toho, že kapitán výzkumné expedice je Bradův roky nezvěstný otec. Každopádně opakované prudké výboje energie mají katastrofální následky a je třeba zakročit. Jenže jak začneme, tak i skončíme. Moc vrcholů nepřijde, navíc patlání v problematickém vztahu s otcem je až příliš, navíc bez čehokoliv nového, jiného. A konečné rozuzlení jsme tak nějak očekávali. Mezitím potěší honička lunárních vozidel (ale je moc krátká a chybí nějaký wow moment) nebo střet s rozzuřeným primátem (ale je moc krátký). Asi je to celkovým pojetím, kdy tvůrci neustále tlumí zvuk, atmosféričtí, snaží se být nevtíraví i hudebním doprovodem Maxe Richtera. Brad Pitt, který prakticky nesleze z plátna, je tradičně spolehlivý, ale přes skafandr neměl moc příležitostí skutečně vyniknout. A hlavně: mluví o emocích, ale emoce přeci jenom chybí. To si na rovinu řekněme. (23.09.2019)

Mnohem více než Interstellar, s nímž je Ad Astra často srovnáván, mi film připomněl Soderberghovu adaptaci Solaris. A to jak atmosférou a stylem podávání emocí a děje, tak i hudbou, která se u soundracku Cliffa Martineze minimálně inspirovala. Pokud jde o atmosféru a herectví Brada Pitta, pak nemám výhrad. Stejně tak ke kameře, za níž stál Hoyte van Hoytema. Vesmír je tu prázdné bezútěšné místo, které z člověka vysává schopnost cítit, být člověkem, navzdory úchvatným záběrům v pozadí s modrým Neptunem či startujícími vesmírnými loděmi. Horší je to s logikou děje, a to i tou vnitřní logikou světa tak, jak je nastíněna. Už samotná cesta k Neptunu, která má od Marsu trvat 79 dní. Jestliže doletět k Neptunu je ve filmu jen o málo náročnější, než dostat se na současnou ISS, mohla být dávno (myslím v rámci filmového světa) skrze Sluneční soustavu zřízena kyvadlová doprava, na stanici u Neptunu mohly vesele rotovat posádky a nějaké odtržení od světa či posedlost úkolem vůbec nemuselo přerůst v nějaký konflikt. Když se jedna postava chce pomstít, taky to nedává moc smyslu, protože kde měla záruku, že McBride bude chtít to samé, a proč by pro ni bylo nutné ho propašovat na palubu, když posádka lodi měla přesně ten samý úkol, a tak dále a tak dále. Snaha vytvořit určité situace tu často nepůsobí logicky ani v rámci filmem nastolených pravidel. To mi pak brání si plně vychutnat i tu psychologickou stránku věci, která je jinak sama o sobě působivá. S odstupem času musím hodnocení snížit na tři hvězdy, k čemuž mě nutí zbytečné logické přešlapy a nedomyšlenosti. (21.09.2019)

Ad Astra neni moc dobry film. Proc to pisu? Protoze jsem se na ten film neskutecne tesil:( Povazuju Interstellar jako jeden z nejlepsich filmu co jsem kdy videl a tak mam nadeji, ze podobnych skvostu si uziju vic. Nemuzu to ani nazvat prumerem. Spis jde o to z jakeho pohledu se na film divate a pripadne s cim srovnavate, to bude film bud 4/10 nebo 6/10 Film je neskutecne nadherny ale.... je to mismas napadu a nedoresenych myslenek a zanru, zajimavy sceny jsou uspechany,kratky a stopaz film nahani na mistech, ktery zajimavy nejsou. To by nevadilo, kdyby to fungovalo jako celek. Nebo mel neco co by upoutalo zrak nebo ucho i pri slow pasazi. Soundtrack se tezko akceptuje po Intersterallu ale tady je upravdu nevyrazny a kdyz u slowpaced filmu jako treba Drive, hudba hraje prvni housle, Ttady mame slowpaced film s naprosto nevyraznym doprovodem. Prapodivny scenar, zvlastni nelogicke a nemotivovane jednani postav. Velka inspirace od Blade Runnera 2049, Interstellaru, Gravitace ale to cele je nejak divne poslepeno dohromady. Film je natocen tak, aby bylo dost zajimavych scen do traileru. Je to z toho dost citit. Ty nejzajimavejsi sceny uz mame v traileru a ve filmu jsou opravdu na par tuctu vterin. Kdyz budu hruby a cynicky tak je to pribeh o synu, ktery leti za otcem, po ceste potka opici a piraty, par divnych a nelogickych postav, nasledne znicehonic (podivne motivovanou) udela kokotinu a kdyz se vraci domu, boji se aby mu doma nevynadali. Not great, not terrible Pustte si radsi Interstellar, 2001, Martana, Gravitaci, Arrival, First man a dalsi... Skoro kazdy z techto filmu ma svoje mouchy ale vi cim je a nabizi nejakou celistvost a odejde po nich plny emoci...pozitivnich. Na to jaky jsem mel ocekavani, tak silene zklaman. (19.09.2019)

Predovšetkým veľmi pekne natočené, aj keď v konečnom dôsledku nuda. Úvod a prvá hodina ma veľmi milo prekvapili, cestovalo sa hore dolu po planétach a aj keď príbeh nebol bohvie ako pútavý, zaujal ma. Bavil ma Brad Pitt a dizajn vesmírnych lodí, ktorý mám rád asi už od prvého Votrelca. Dokonca sa tu aj jedna hororová scéna nachádza. No potom ako sa časomiera presunie cez hodinu, nastáva len dumanie vo vesmíre, pomalé tempo a finále, ktoré je už podávané za studena. Nemusel by to byť zlý film, ak by to točil iný režisér. A vlastne ani zlý nieje, iba s časti nezvládnutý, aby upútal plnú pozornosť až do konca. 65% - 3* (08.01.2020)