Ad Astra

Vypadá to nádherně. Hoyte Van Hoytema si říká o Oscara a nekonečnost a velkolepost vesmíru je tu doslova hmatatelná. Krásně se na to kouká, skvěle to zní a v tomhle směru Ad Astra může bez problémů stát po boku Interstellaru i 2001: Vesmírné odysey. Filmu ale bohužel podráží nohy příběh, respektive jeho podání. Samotná zápletka s hledáním otce a další motivy nejsou nezajímavé, ale nejsou ani nijak zásadně nové nebo objevné. Což by nebyl problém, některé otázky si budou lidé pokládat nejspíš vždycky, ale James Gray jakoby neměl důvěru ve svoje diváky a zbytečně je vede za ručičku. Místo toho, aby mě nechal „meditovat o životě uprostřed nekonečna“, snažil se mi servírovat odpovědi až pod nos. Až to bylo nepříjemné. Jakoby Gray věděl, že natočil zajímavý a chytrý film, nevěřil však, že si ho jeho publikum zvládne interpretovat nebo vykládat samo, a tak se mu to pokoušel usnadňovat a na můj vkus zbytečně moc. Což mně osobně nakonec dost zkazilo celkový zážitek. (13.09.2019)

Audiovizuální nádhera, která ale tak nějak vyšuměla do prázdna. Čekala jsem popravdě nějaké úplně stupidní rozuzlení (jako třeba v Sunshine nebo Ztracených) - to se naštěstí nekonalo. Ale výsledek mi nakonec přišel úplně prázdný... Navíc snahu o meditativní a artové ladění filmu dost narušují scény typu honička na měsíci nebo uteklé opičky. Každopádně ze sledování nemám pocit ztraceného času, ale určitě nebudu mít chuť pustit si film někdy znovu. (24.08.2023)

Od snímku 2001: Vesmírná odysea se cesty vesmírem nijak výrazně vizuálně nezměnily, na druhou stranu při sledování jsem měl pocit, jako bych se díval na dokumentární film, tak civilně působí. Hledání mimozemských civilizací otcem se ukáže pro syna jako hledání smyslu života. Co s těmi úžasnými a dech beroucími světy v hlubokém vesmíru, když na nich zřejmě chybí láska a sny, city a naděje, život a... ? Jednu chvíli jsem čekal, že se vesmírné filozofování zvrtne kamsi směrem k Propasti (1989) nebo Armageddonu, což se nakonec nestalo. Na jednu stranu jsem spokojen, na druhou bych konec býval raději viděl úplně jinak. Akční scény byly příjemným osvěžením, ať už piráti, nebo šílený op, byť celkovému vyznění nijak nepomohly, a tudíž by se bez nich film obešel. Kritika vědeckých a armádních společností a organizací, jdoucích přes mrtvoly, je i nadále žádoucí, protože to není sci-fi, nýbrž skutečnost. Z technického hlediska by mě zajímalo, jak lze řízeně plachtit vesmírem a bez vychýlení či zbrzdění překonat pás asteroidů, ale předpokládám, že tvůrci měli odborné poradce. (29.12.2019)

Trochu mi to pripomnelo Interstellar, i kdyz kazdej film si jde nastesti trochu jinou cestou. Jedinej problem filmu je, ze tu je vsechno jen tak naznaceny, mame tu cestu do hlubokyho vesmiru, vztah syna s otcem, vztah s manzelkou, ohrozeni Zeme, ale jako kdyby vse bylo jen tak mimodek a na pozadi a jde tu hlavne o sondu do osobnosti hlavniho hrdiny. Brad Pitt je v roli naprosto perfektni, ostatni mu jen tak pricmrndavaj. Film je ocekavane vcelku pomalej a nic moc se tu vlastne nedeje, ale i diky skvely hudbe a trikum tu je furt takovej pocit nalehavosti a clovek je vlastne celou dobu napnutej, jak to dopadne. Samotnej konec me lehoucce zklamal, ale jinak prakticky bez namitek. Lepsi 4*. (03.08.2020)

„Most of us spend our entire lives in hiding..“ Koncept Apocalypse Now, kdy kambodžskou džungli nahrazují nejvzdálenější prostory naší sluneční soustavy. Škoda jen, že cesta tentokrát není i cílem, ale jen cestou k cíli. A až u něj člověk pozná, že když za hranicemi svého orbitu hledá něco, obyčejně nalezne všechno.. Co se týká audiovizuální stránky, tak platí, že: (¾Nolan + ½Zimmer) + van Hoytema = (Gray + Richter) + van Hoytema.. (09.07.2020)