Dôverný nepriateľ

Kokos, nechcel by som vidieť tie účty za taxi. A kuriér? Už vidím jeho reakciu, keď toľkokrát po sebe zbadal, kam má doručiť kyticu/balík. Ale irónia bokom, tento film si ju prekvapivo nezaslúži. Prekvapivo preto, že trailery boli príšerné a výsledok taký nie je. Prekvapivo aj preto, že zápletka o mega-inteligentnom futuristickom dome môže pôsobiť naivne. Ale naozaj? Pozrime sa na techniku, akú sme mali v 90. rokoch a akú máme dnes. Rozdiely sú priepastné. Už dnes máte nehnuteľnosti, ktorých počítačové systémy vás vedia upozorniť, že vášmu plnotučnému mlieku v chladničke končí trvanlivosť alebo dokážete z roboty smartfónom zapnúť vysávač. Takže po tejto stránke som s Dôverným nepriateľom nemal problémy. Kto to považuje za sci-fi, tak proste nejde s dobou, hoc samozrejme áno, tvorcovia o pár rokov predbehli dobu, čo sa týka niektorých záležitostí. Takisto som nemal problém s hercami. Gabrielu Marcinkovú sledujem pri práci už pár rokov a je to profesionálna sympaťáčka. Vojtěch Dyk je vyrovnaným, prirodzene suverénnym partnerom. Z vedľajších úloh zaujmú Zuzana Porubjaková ako veselá kamoška, Pavel Rímský ako kurátor, Ady Hajdu ako tajomný šéf firmy a Ondřej Malý ako ešte oveľa tajomnejší sused (s vlčiakom). Snáď len Roman Luknár je v úlohe detektíva wtf, tak ale aspoň je sranda. K tomu krásna výprava parádneho domu v super prírode. Páčilo sa mi aj to, že film nie je dabovaný a Česi rozprávajú po česky a Slováci po slovensky. Snímka od začiatku disponuje kvalitnou, príjemne zimomriavkovou atmosférou. Tušíte, že niečo nie je OK a že sa to skôr alebo neskôr vymkne spod kontroly a začnú sa diať znepokojujúce škaredosti. Tento naliehavý, vtieravý pocit znásobuje Brzobohatého thrillerová hudba. A nechýbajú nahotinky. Nanešťastie, asi 20 – 25 minút pred koncom sa to tvorcom celé začne rozpadávať, dostávať to trhliny (až praskliny), logika definitívnu odchádza na dovolenku (a už sa nevráti), správanie postáv nedáva zmysel a dom sa začína správať ako Skynet. Záporne by som hodnotil aj agresívny strih, vinou ktorého vypadávajú kľúčové okamihy. V jednej chvíli osoba X nájde u seba doma osoby Y a Z, ktoré tam nemajú čo robiť, škaredo sa na ne zadíva, STRIH, obe osoby vychádzajú z jej domu. Alebo vrátnik vo firme povie zdanlivo šokujúcu vetu o „testovaní ľudí“. Čakal som, čo sa z toho vyvinie a ono nič, už sa k tomu v priebehu filmu nikto nevrátil (z toho súdim, že film sa dosť drasticky prestrihával a pôvodne bola zápletka o niečom úplne inom). A že by Andrej nepoznal bývalého kolegu? Koncový twist to nezachráni. Napriek tomu som mal z návštevy kina pozitívne dojmy, pretože počas leta na Myjave kino z kamennej budovy prechádza do areálu Trnovce. Temné a hlboké lesy, nad hlavou vám žiaria hviezdy, okolo hlavy lietajú svetlušky a uprostred toho kino. Wow. Amfiteáter Trnovce, Myjava 2018 (17.08.2018)

Je hrozně jednoduché dělat si legraci z lability scénáře, ale nemyslím, že by to byl ten úhlavní nepřítel filmu. Je totiž v zásadě jedno, jaké ptákoviny nám předkládá, pokud jsme ochotni jim věřit. Ostatně, stačí vzpomenout na (trošku odbočím, pravda, ale má to svůj důvod) Nepřítele státu, který působil v době uvedení téměř jako sci-fi a nějaký expert (buď CIA nebo NSA) později pobaveně prohlásil, že film měl technologie v pořádku, jen už ukazoval ty hodně zastaralé. Takže čert vem schopnosti Alberta. Může být. Film ale totálně selhává ve vykreslení vlastního světa a divák tím pádem tápe, jak co funguje a nemůže přijmout pravidla hry. Stejně tak nefunguje dramatická vložka (Karel Janák se v thrilleru opravdu nenašel) a příliš nepomáhá ani to, že většina postav působí vrcholně nesympaticky. Bez přehánění můžu říct, že kamarádka hlavní hrdinky působí jako hrozná kráva a kdykoli se vrátila na scénu, prožil jsem menší mrtvici (současně je na té postavě bolestivě patrné, že byl film původně napsán jako komedie). Ze slabého výsledku nemám žádnou radost už proto, že vítám každý český kousek, který se nebojí vstoupit do jiných žánrových vod a Důvěrný nepřítel má náznaky toho, že někdo jiný by s tímhle týmem a rozpočtem mohl zvládnout natočit i dobrou věc. Finální akce je svým neumětelstvím až roztomilá a v tu chvíli už se z filmu stává čirá parodie ("závod" tramvají je jednoznačně top). Menší palec nahoru za pointu, která rozhodně má něco do sebe a za epickou hudbu Ondřeje Brzobohatého. Je sice jak z úplně jiného filmu, ale je fakt dobrá! 30% (03.09.2018)

Gabriela Marcinková je na pět čistých hvězd, poté, co jsem musel snášet, jak ji v Tajných životech týrá Peter Kočiš, bych se na její thrillerové eskapády s ultramoderním domem dokázal dívat klidně několik hodin. Na česko-slovenské poměry z mého pohledu velmi slušný thriller, nelíbila se mi asi jen závěrečná dvacetiminutovka, dokázal bych si představit nějaké sofistikovanější vyústění s nějakým pěkným dějovým zvratem. (13.01.2019)

Když chce autor nezávazných teenagerských blbin předvést, jak filmařsky a mentálně dospěl, mohl by nejprve začít s nějakým lehčím žánrem než techno-thrillerem o nebezpečí umělé inteligence. Snímek Důvěrný nepřítel, v němž Vojtěch Dyk marně předstírá, že umí programovat, a Gabriele Marcinkové nezbývá než se neustále svlékat. ___________ Důvěrný nepřítel je primitivně technofobní film, z něhož ani nejde odečíst, čeho a proč bychom se měli bát. Cokoli, co se v domě stane nad rámec běžné chyby, například nepochopení příkazu, je čirý výmysl, který by nemohl nastat nikdy za žádných okolností, bez ohledu na to, jak technologie pokročí. Je to už čistě magické myšlení – cokoli je elektrifikované, je zároveň podle autorů tohoto filmu i digitální a online. Je možné, že někdy vlakové závory a tramvaje budou součástí nějakého počítačového okruhu, ale nikdy se nemůže stát, že jakákoli umělá inteligence, která má digitální podstatu, pronikne do čistě analogových mechanismů. Představa, že jakási nehmotná myšlenka může na dálku ovládat hmotu, patří do pavědeckého arzenálu. _______________ Archetyp nebo topos strašidelného domu, v němž hrdinové a hrdinky můžou nalézt smrt, se v hororech vyskytuje dlouho. Jenomže Důvěrný nepřítel není nadpřirozený horor, je to thriller. Jeho nakládání s technologií je čistě magické, pokleslé a iracionální. _____________ Nepochybuju, že autoři pokládají za svůj majstrštyk a hlubokou myšlenku finále, v němž se zjistí, že dům Alfred celou dobu odečítal podvědomá přání Zuzany. Podstatným a neřešitelným problémem však je, že pokud už přistoupíme na existenci podvědomí, tak k jeho obsahu se i zkušení terapeutové dostávají pouze tehdy, pokud je klient dostatečně upřímný a otevřený. Ze spleti zastřených významů původní obsahy podvědomí dostane až dlouhodobý dialog založený na vzájemné důvěře. Způsob, jakým nedůvěřivá Zuzana komunikuje s Alfredem, nedává žádný prostor k tomu, aby pomalu učící se umělá inteligence získala empatii a vůbec důvod dostávat se k něčemu, co není explicitně vyřčeno jako přání. __________________ Je poměrně značný omyl, že hollywoodské thrillery automaticky obsahují spoustu vědeckých a logických chyb. Ty nejlepší filmy (typu Matrixu, nebo děl Davida Cronenberga či Christophera Nolana) se drží velmi dobře moderních vědeckých poznatků a teprve na jejich základě si dovolují spekulovat. To ale neplatí u Důvěrného nepřítele. Správný brak je na svou brakovost aspoň hrdý. Toto je navoněný brak, který se tváří, že se díky němu vyvíjí i česko-slovenská žánrová kinematografie. (02.09.2018)