Kočičí princ

Náročné umění pro malé děti. Přitom "řemeslně umělecky" to není příliš nadprůměrné (až na skvělé dětské herce, hlavní i vedlejší). Je to tak jiné než všechny dětské filmy. To, co dělá tento film tak podivuhodným, tak kouzelným, je nálada, v které se nese, spolu s hudbou a obrazy. A myšlenková, symbolistní i emoční náročnost, na jakou dětský divák není zvyklý a přece v dokonale "prodětském" balení. V dětství mě tato podivná ne-pohádka fascinovala, trochu jsem se v ní ztrácel. Navíc si pamatuji tu opakovanou bezútěšnost - pro mých šest let všechny ty situace vypadaly tak beznadějně, ztraceně, nedalo se tu jako jinde samozřejmě počítat s dobrým koncem. Ale celkově jsem byl - okouzlen. Teď jsem to zhlédl po mnoha a mnoha letech - a opět jsem fascinován a okouzlen. Dvě malé děti z tohoto světa, v němž jsou vražděny kočky, na cestě za živou vodou, kterážto cesta si v ničem nezadá s příběhy mytických héróů. Statečný bratříček a moudrá sestřička, pro něž je pohádka samozřejmou skutečností - a tak zachraňují svou kočku s koťaty, zlého Alberta i celý svět. (Jen musím podotknout, že černá slušela Albertovi lépe - co naplat, nejsem už dítě.) Ačkoli: zachraňují? Po pádu lahvičky s živou vodou... je závěrečná scéna skutečná? Tady je prostě i ten šťastný konec zpochybněn. Škoda, že nebylo kvalitněji řešeno herecké ztvárnění dospělých postav. Kromě démonického Alberta a krásné maminky to za mnoho nestálo. I když... možná je tady ten ochotnický statismus dospělých příhodnější než nějaké mistrovské přehrávání. Na okraj: Ve škole nevisí na zdi portrét presidenta, nýbrž Leoše Janáčka. (14.04.2011)

Svět snů a fantazie se u dětských příběhů používá hodně často. Pro ně to představuje únik od tvrdé reality, ve kterém hledají určitý druh dobrodružství, romantiky a nové přátelství. Asi nejslavnějším takovým snímkem je ´Nekonečný příběh´ (1984). Za zmínku stojí i ´Most do země Terabithia´ (2007). Svůj filmový zářez má i československá kinematografie a to z roku 1978, ve kterém se poprvé v hlavní roli představila hvězda dětských filmů Žaneta Fuchsová. Pro Pavla Hachleho, který si zahrál jejího brášku, to byla role jediná. Pro zajímavost také stojí, že si tu zahrála i Tereza Brodská, pro kterou to byla již čtvrtá filmová zkušenost a v malinké roličce Tlustého z trojky Dlouhý, Široký a Bystrozraký Michal Tučný. Toho asi málokdo pozná. Příběh snímku tedy pracuje s přirozenou dětskou fantazií, ve kterém děti v hlavních rolích skutečně vytvořili takřka profesionální výkon. Prolínání skutečného světa s pohádkovou fantazií je natočeno tak impozantně, že není třeba u toho ani přemýšlet. Jednoduchý děj je vyprávěn lehce a tak nějak lidsky. Inu, přeci jen jedná se o rodinný film, který míří převážně na malé dětské diváky mající svůj vysněný svět. Pro ně je to vlastně úplně to samé, jako když si hrají doma v pokojíku nebo někde venku. Snímek pomalu začíná být pozapomenutý a je to ohromná škoda. Je to kvalitní film o dětském světě, jaký už nikdy nikdo nenatočí. (27.12.2020)

Pokus o artovou moderní pohádku podle mého se těžce minul účinkem. Dost často jsem si říkal, co nám to ti filmaři chtějí říct anebo zda na něčem nejedou. Ten pohádkový fantazy svět byla fakt fantasmagorie. Takhle splácat pohádkovou říši (perníková chaloupka, o veliké řepě, červená Karkulka, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Sněhurka a sedm trpaslíků) s artovým pokusem (barokní dětský ples a především ta pedofilní rajská zahrada nahatých dětí s žirafy, slony, želvami a papoušky) v nesourodý chaos se podařilo opravdu jen Kovalovi. Do toho ještě narval Malého prince a v závěru jako by věděl, že je to už trapnost nad trapnost, tak pomocí zápasu s chobotnicí odkázal na trapné snímky Eda Wooda, konkrétně na film NEVĚSTA MONSTRA. Ať se podívá na Vorlíčkovsku Arabelu, jak se dá geniáně představit celá pohádková říše. Ale i tak bych našel dobré stránky této lyricko-epické pohádky. Tou první je hlavní role samotné Hrubé Skály a Hruboskalska. V jednu chvíli jsem tam zahlédl i Valdštejn a ty Čertovské hlavy u Mělníka také potěší. Výprava se opravdu povedla, a to se ještě natáčelo v Německu. Na téměř 40letou Janu Andrsovou, matku dětí, byl také pěknej pohled. [2900. hodnocení, 71. komentář, 52%] (09.12.2020)

Jako školák jsem ten film miloval.Viděl jsem ho mnohokrát.V hlavě mi utkvělo mnoho scén.Příšer a Alberta jsem se bál.Radkovi jsem držel pěsti a Tereza Brodská a scény s ní mi přišly tehdy děsně erotické:-)(bylo mi cca 10 roků!)S odstupem času mě film nepříjde až tak úžasný,ale ta nostalgie...Každopádně jde o solidní dílko s vynikající hudbou pana Sluky. (09.10.2008)

Jako dítě jsme na to šli povinně celá škola, asi proto že dobrovolně by na tuhle škváru nikdo nešel. Nejhorší scény jsou jak si děti při disco hudbě hraji na dekadentní dospělé, nebo boj s chobotnici. Žaneta Fuchsová působí ve všech filmech vyloženě protivně, proč z ni byli všichni tak paf to je mi záhadou. Nejvíc děsivě působil Winfried Glatzeder kterého úžasně předaboval Petr Čepek, toto byl nejlepší přínos celé pohádky. Naštěstí pro dětského diváka tento východoněmecký herec opustil NDR a přestěhoval se do NSR a z tohoto důvodu se pohádka přestala reprízovat. ⭐️jedna hvězdička za pěknou hudbu od Luboše Sluky, která jediná utváří pohádkovou atmosféru. Není divu, že trilogie Pod jezevčík skálou aj. Působí díky tatéž hudbě stejně kouzelně. (04.01.2021)