Hádaj, kto príde na večeru

Zvláštne, že som tento film videl po mnohých rokoch až dnes. Zvláštne, ako staromódne, divadelne, nerealisticky a moralisticky dnes pôsobí. Že získal Oscara a patrí medzi vychytené filmy nepričítam jeho kvalitám, ale skôr tomu, že zapadol do dobovej potreby. Do doby, keď vo viacerých štátoch Ameriky bolo zmiešané manželstvo trestné, doby keď vrcholili rasové nepokoje a keď sa iba nabíjala zbraň určená Martinovi Lutherovi Kingovi. Film je možné označiť ako jeden zo začiatkov idiotského projektu pozitívnej diskriminácie. Krajšieho, vzdelanejšieho a uhladenejšieho černocha než bol Sidney Poitier by ste v Amerike ťažko hľadali. Som zvedavý, ako by sa film vyvíjal, keby si tá rozmaznaná slečinka po 20 min. + 10 dňovej známosti domov doviedla nezamestnaného Sammyho Davisa jr., ktorý by namiesto diplomu z prestížnej univerzity doniesol preplnený výpis z registra trestov. Vo filme nie je prakticky ani jedna postava zo života, počnúc tancujúcim nosičom steakov a končiac Spencerom Tracym. Pripomínal mi nejaký laboratórny pokus pri ktorom sa vezmú typové figúrky, navodí sa situácia a potom sa už iba sledujú interakcie medzi nimi. Medzi jednoznačné pozitíva radím herecké výkony. A to nielen dôstojnú derniéru Spencera Tracyho, ale aj rovnako citlivý prejav Katharine Hepburn. Sidney Poitier je sympaťák, takže hrať nemusí a Katharine Houghton by prospelo menej pátosu a prehrávania. Pre mňa má tento film v súčasnosti význam najmä v tom, že ukazuje, aké jednoduché je byť tolerantným liberálom v teoretickej rovine a ako sa to zmení po priamom dotyku s realitou. Lebo opatrnosť pri miešaní rás a kultúr vychádza z atavistickej potreby zachovania identity. Buďte si istí, že všetky vaše multi-kulti ideály zažijú otras, keď sa vo vašich dverách objaví vaša dcéra s Cigánom, moslimom alebo trebárs s Jamajčanom. A tiež proti nim nemusíte nič mať, ale ... (23.02.2015)

Dcera si domů přivede ženicha, jakého by si nejspíš každý rodič přál, kdyby ale nebyl černoch. Hádej, kdo přijde na večeři skvěle pracuje s tématem předsudků a tolerance, jež najednou rychle zmizí, když se situace začne dotýkat přímo nás. Film má několik vynikajících konverzačních scén a ani moc nevadí, že je to v zásadě taková jednoduchá moralita, dnes už v lecčems zastaralá, ale chvílemi jakoby přešlapuje na místě, chybí mu větší spád, možná by neškodilo, kdyby konfrontace nabrala větší grády. Také mě chvílemi rozčilovalo především chování dcery, která neustále vehementně prosazovala, že si musí ihned a okamžitě vzít muže, kterého zná 10 dnů, ale to je jenom detail. (31.01.2009)

Sidney Poitier bol megasympaťák, ktorý pôsobil navyše aj inteligentne a tak poslúžil Kramerovi výborne k jeho snahe odbúravať v rámci štúdiovej kinematografie vžitý väčšinový rasizmus. Tracy a Hepburn sú rodičia mladej Joey, ktorá im predstaví svojho priateľa, doktora, inej pleti. Ako rovnako inteligentní ľudia sa musia pokojne a rozvážne s danou situáciou vysporiadať. Čiže predsudkom sa musí postaviť najskôr elita národa, aby im mohla nakoniec čeliť aj celá spoločnosť. Scénka so zmrzlinou je krásna ukážka jednoduchej a účinnej metafory. (09.06.2012)

"Nemyslím si, že by na všechny mé námitky stačily čtyři hodiny." Nechci vypadat jako rasista, ale když si bílá holka přivede domů opáleného mladíka, jehož jedinou předností je velikost přirození, tak k tomu mám jisté výhrady. Pokud si však přivede vzdělaného a slušně vychovaného doktora, tak je mi úplně jedno, jestli je černý, žlutý nebo zelený s růžovými puntíky. Tady se však bílým rodičům nelíbí černoch, černým rodičům zase běloška a všichni se bojí budoucích problémů svých dětí. A já jsem se bavil zejména tím, jak byla slečna bez předsudků vychována a najednou rodiče odmítali nést následky své výchovy. To bylo velmi poučné. A taky jsem byl nečekaně zasažen myšlenkou o tom, že mám dětem dávat a nic od nich nečekat. Já už jsem totiž dostal od svých rodičů a oni budou dávat zase svým dětem. To má logiku, takže jsem si z této konverzačky odnesl i něco do života. (13.11.2018)

Hrozně nudná πčovina o tom, kterak mladá a naivní dívka lásku k černým klobásám pocítila. Co naplat, že je vše exkluzivně zahrané, když je příběh tak neuvěřitelně debilní. Tento film je totálně debilní a totálně o ničem. Vůbec nechápu, co dělá takhle vysoko. Stanley Kramer mi už několikrát ukázal, že umí. Tohle bylo brutálně pod jeho standart. Oscar za scénář rovněž totálně nechápu. Vždyť tu tvůrci vytasili jeden ubohý nápad a všichni se ho pevně drží. Vše je totálně předvídatelné. Dialogy musel psát naprostý idiot. A ten srdceryvný závěr měl znamenat co? ODPAD! (19.06.2013)