Božská Ema

Příběh o perzekuci operní divy Emy Destinové ze strany Rakouského mocnářství. Výpravný, velice vlastenecky laděný film, který se v době svého vzniku stal jakýmsi manifestem lidí, kteří nesouhlasili se společenskými poměry v normalizační éře. Proto byl brzo ztažen z kin. Pánové Krejčík s Mahlerem si za něj zaslouží absolutorium. (03.05.2003)

Ac preferuji zivotopisne filmy, ktere mapuji cely zivot dane osoby, tak v tomto pripade jsem byl spokojeny. Krejcik si zrejme umyslne vybral obdovi v zivote Emy Destinove, ktere mapuje jeji problemy s urady a policii za Rakousko-Uherska... Myslim, ze Destinova dodnes u nas neni docenena a nezmenil to ani tento film, ani dvoutisicova bankovka (vsadim se, ze minimalne tretina naroda by nevedela, cim vlastne byla). Misty jsem mel pocit, ze se divam pouze na televizni film. Jako nejvetsi slabinu filmu vsak vnimam v obsazeni Juraje Kukury. Nechapu, proc v ceskoslovenskem a ceskem filmu je tak malo mista pro zivotopisny zanr (asi skutecne neumime ocenit nase osobnosti z let minulych)? (14.04.2013)

Film inspirovaný nejtěžšími roky života světoznámé operní pěvkyně Emy Destinnové má skvělý scénář Zdeňka Mahlera i precizní režii Jiřího Krejčíka. Zdeněk Mahler je znám nejen jako výtečný znělec historie českého hudebního umění, ale také jako člověk, jehož tvorba je spjata s láskou k českému národu. Je to zde zdůrazněno hlavně v druhé části, kde přichází internovaná Destinnová na český venkov a obyčejným prostým lidem zpívá nádherné árie, při nichž mi ukápla nějaká ta slza stejně jako při jejím přijetí v Národním divadle. Přitom však Mahlerovo vlastenectví není šablonou, zvláště v úvodní polovině jsou ukázány některé negativní stránky naší národní povahy. Film si evidentně trošku dloubl i do normalizační doby, zvlášť patrné je to v místech, kde policejní komisař laboruje s možností nechat Emu odejít za podmínky spolupráce s rakouskou policií. Božidara Turzonovová předvedla výtečný výkon a zpěv Gabriely Beňačkové musel být potěšením pro každého, kdo film shlédl a má nějaký vztah k vážné hudbě. Přesto do plných pěti hvězdiček něco chybí, dávám čtyři. (08.11.2014)

Obrazy ze života Destinové s tváří Turzonovové podle Mahlera. Takto si kritické roky z počátku 20. století vyložil Krejčík. Oslnivá koláž z nejslavnějších rolí v nejlepších kostýmech je chytře vložená na počátku celého vyprávění, jeden triumf střídá další a další. Ema zpívá, operní domy ji milují. Ale ona chce domů. A to se jí stává osudným. Národní divadlo jí nepřeje, přichází zákaz Prahy a konec milostného poměru. Pád velké divy hraje Božidara s vědomim velkého emočního vypětí a přesto nepřehrává, velice přirozeně se pohybuje v secesních róbách, v obyčejných šatech, hubuje i flirtuje a co je hlavní, skvěle markýruje na Beňačkovou. Kultura, Kopecký a Adamira vhodně sekundují. Jakoby to celé ale nebylo důležité. Hlavní jsou Eminy manifestační koncerty po zemích českých s českou hudbou a tak zní repertoár naší kultuře polik povědomý a drahý v kombinaci s ideálním zasazením do přírody odpovídající námětům že Škroupa, Smetany nebo Dvořáka. Obrazy soustředěné na symbolický rám tváře Emy v širokém klobouku, jejíž pád jde ruku v ruce s pádem monarchie. Silný film, pocitový manifest. Srovnatelný jen se Lvem s bílou hřívou. (05.03.2009)

Vskutku Božská Ema...a rovněž tak i Krejčík, alespoň v tomto případě. Jeden z nejlepších životopisných filmů, které jsem kdy měl možnost shlédnout. Při pohledu (a především poslechu) na Emu Destinnovou v podání Turzonovové se člověk začíná chvět nikdy nepoznaným pocitem vlastenectví - především pak při zpěvu státní hymny. Je zřejmé, že prostředí špiclů z Rakouska-Uherska velmi nápadně připomíná atmosféru normalizace, ve které bylo toto dílko natáčeno. O to více je silnější citový zážitek, potřebujeme více takových filmů, které by podporovaly vlastenectví (nijak násilnou formou samozřejmě). Spolu s "Božskou Emou" to byl snad ještě "Atentát", Vávrova husitská trilogie, stejně tak jako jeho trilogie z dob druhé světové války, z novější tvorby pak především Lidice, a do budoucna se můžeme ještě těšit na trojdílný tv film - Hořící keř, připomínající Palachovo upálení. Buďme za tyto klenoty vděčni, nechť jich stále přibývá... (18.10.2012)