Morálka paní Dulské

Podle stejnojmené divadelní hry polské dramatičky Gabriely Zapolské z roku 1906 vzniklo působivé drama, v němž Zdeňka Baldová opakuje svou roli z nastudování Tylova (Stavovského) divadla z roku 1954. Její výkon je obdivuhodný a dokazuje, jakou byla skvělou herečkou, ale zbytek obsazení se nijak nenechá zahanbit. Dojemný precizní výkon podává Marie Tomášová coby utrápená krásná služtička, jejíž příběh film vypráví. Vladimír Ráž mi tu něčím připomínal Laurence Oliviera - jeho samolibý zhýralec se zárodky charakteru je velice uvěřitelný. Famózní je Vlasta Fabianová, někde mezi koketou a matronou v roli zákeřné tety. Jiřina Šejbalová a Jana Brejchová hrají poměrně jednoduše načrtnuté kladné postavy, které jim nedávají mnoho hereckého prostoru, ale jejich výkony jsou rovněž velice povedené. Snad jediný, kdo tak úplně nesedí, je velice přemrštěně exaltovaná Alena Martinovská, která svou rozmazlenou Hešu dost přehrává - v porovnání s relativně civilními výkony zbytku obsazených to působí jakou pěst na oko i ucho. Krejčíkova režie je naprosto precizní, tíživé scény jsou vhodně vyvažovány humornějšími momenty (scény z tanečních, ...) a kameraman Vladimír Novotný vytváří velice zajímavé kompozice. Silný filmový zážitek. (21.02.2009)

Baldinka válí, z rolí dobrosrdečných a chápajících tetiček Pa, noblesních dam, které vnučkám pořizují u Podolské rukavičky, a všech nadmíru milých žen se přehrála v lakotnou babiznu, která despoticky ovládá celou rodinu. Všichni ostatní jen sekundují, všemu dominuje Baldová. Panovačnost Dulské je natolik silná, že její duch je přítomen, i když Dulská je mimo. Vše ovládá, všemu vévodí, o všem rozhoduje. Krejčíkovi se nádherně podařilo vykreslit starosvětskou atmosféru a především natočit předvoj Sňatků z rozumu, v nichž měl Filip opravdu na co navazovat. (13.08.2023)

Návrat o pár desítek let zpět do dob, kdy si všichni nebyli rovni, ale vládl kapitál. Tak nějak by to asi napsal soudobý recenzent. Já dodávám, že to je Krejčíkův výborný návrat. Zdeňka Baldová exceluje, Jana Brejchová je proklatě krásná a Vladimír Ráž zhýralý mladík, jemuž vše projde. Krejčík kritizuje morálku, peníze, které všemu vládnou. (27.06.2008)

V roce 1958 se Jiří Krejčík vrátil po více než deseti letech k vyobrazení měšťanského světa 19. století, kterého tak zdařile dosáhnul už ve své režijní prvotině, v adaptaci Nerudových povídek Týden v tichém domě. Tentokrát je však jeho pohled nesmlouvavější a společenská kritika sžíravější. V adaptaci dramatu Gabriely Zapolské Krejčík útočí na zvyklosti, pohodlí a hamižnost jedné středostavovské rodiny, aniž by sklouznul do příliš zjednodušujícího podání. Jeho postavy jsou - i zásluhou skvělých hereckých výkonů - natolik komplexní, že je nelze a priori odsoudit. V hlavní roli madam Dulské příběhu vládne nezaměnitelná Zdenka Baldová, avšak přinejmenším stejnou pozornost si zaslouží Marie Tomášová, jejíž výkon v roli utlačované, přesto vnitřně silné služebné snese srovnání s Mari Töröcsikovou, která ve stejném roce vytvořila obdobnou postavu ve Služce Zoltána Fábriho. Na filmu se mimo jiné podílely přední osobnosti tehdejší umělecké scény: kostýmy zvýrazňující jednotlivé charaktery postav navrhl Kamil Lhoták a původní hru ve scénáři upravil dramaturg a spisovatel Jiří Fried. Krejčíkova profesní i osobní vyhraněnost pak vděčí také nadčasovému vnímání (nejen) tohoto filmového díla. (10.03.2012)

Koncert Zdenky Baldové, Vladimíra Ráže, Marie Tomášové a začínající mladičké herečky s půvabnýma očima (na kterých založila svou kariéru) Jany Brejchové. Film je sice označován jako komedie, ale mi to vůbec k smíchu nepřijde, naopak - tak to, bohužel, v mnoha rodinách bylo, kde měli atraktivního syna, který nenechal žádnou sukni na pokoji a rodinné peníze vyřešily mnohé společenské skandály. (16.06.2008)