Svědomí

Výborný a do svojej doby príliš nezapadajúci film. Napriek tomu, že jeho nosnou témou je úloha svedomia a stálosti životných postojov, nie je to film moralizujúci. Opiera sa o jednoduchý dej a realisticky zobrazený silnejúci tlak na hlavnú postavu, ktorému nie je možné odolať. Ak to už ktosi napísal, najväčší dojem na mňa nespravil napriek skvelému výkonu Miloš Nedbal, ale Jan Prokeš, predstaviteľ chlapčenskej úlohy Jirku. Film som videl po dlhšom časovom odstupe a potvrdil som si jeho oprávnené zaradenie do stovky mojich najobľúbenejších českých a slovenských filmov. (05.10.2014)

Jeden z nejlepších českých filmů všech dob. Nebýt únorového převratu, mohla mít česká kinematografie takových kvalitních a hlavně nadčasových dramat mnohem více. Miloš Nedbal podává životní výkon své herecké kariéry a za pozornost také stojí výtečný Jan Prokeš, kterému v době natáčení bylo pouhých čtrnáct let. Je velká škoda, že tento film zná dnes jen pouhá hrstka dnešních diváků. Zcela nezaslouženě. (04.12.2011)

Jednoduchý príbeh, ktorý silne vtiahne do deja svojím civilným spracovaním a zasadením do každodenného života. Silná dramatizácia, ktorá spolu s hlasitou orchestrálnou hudbou pripomína, kedy bol film natočený, je v pohode. Menej už moralizujúci odkaz, ktorý je až naivne blbý. Nedokázal som pobrať, keď sa 10-ročný chlapec rozreval, že jeho otec zrazil dieťa a nechce sa priznať či vlastne udať sa na polícii. Aj keď je záver dosť predvídateľný, aj tak jeho vyznenie je až príliš čiernobiele a naivné. (03.12.2018)

To co dělá Svědomí světovou třídou je noirovská atmosféra, za kterou by se ani Hitchcock ve svém nadprůměrném dramatu nemusel stydět. Forma se Krejčíkovi těsně povedla propašovat do našeho filmu, a zafungovala. Tento v československém filmu unikátní styl, naprosto přebíjí určitý rys postav, dnes by se řeklo maloměšťáckou aroganci, která se táhla v dobové kinematografii a následně se masivně promítla v poúnorovém filmovém budování. (25.02.2015)

Toto psychologické drama výrazného výchovného charakteru sráží dolů jeho naivisticko-idealistický tón. A nám se zobrazuje svět pouze černobílou barvou, kde dobré i špatné stránky jsou zřetelně odděleny. A to rochnění blahem syna nad otcem, který se konečně jde udat na policejní stanici, považuji snad až za skandální a nevkusné. Přesto tento film stojí za shlédnutí. Díky kameře, která si dokáže hrát. Díky herectví několika postav v čele s představitelem hlavní role. Každý náš negativní čin, byť je výsledkem nešťastné shody okolností, se odráží v naší duši. Za následky svých činů bychom měli nést zodpovědnost. Vnitřní rozpoložení jedince a jeho pochybnosti o sobě samém, jeho strach, zbabělost i tíseň jsou skvěle předvedeny. Ale proč ten výchovný tón, který nakonec celkový výsledek a působnost díla sráží hluboko dolů? Hlavní postavou je pojišťovací úředník na vyšší pozici Karel Doležal (skvělý Miloš Nedbal), jehož morální přehmat ze vzdoru přináší nešťastnou náhodou i tragickou příhodou. Jeho osobní i společenský morálně-etický kodex cti následně dostává další a další rány, ze kterých usilovně hledá východisko. Řešení je prosté, bolestné, vynucené i vysvobozující. Důležitou postavou je Karlův syn Jirka (Jan Prokeš), který také delší dobu, než je nutné, řeší svůj vlastní přístup k zodpovědnosti. A je to nakonec on, kdo si vyvzdoruje konečné řešení. Z dalších postav: Karlova věrná, uražená i zneuctěná žena Zdena (dobrá a elegantní Marie Vášová), svůdná pokušitelka a sekretářka ostravské pobočky pojišťovny Vlasta (dobrá a půvabná Irena Kačírková), Karlův přítel, vášnivý kaktusář a policejní komisař Mautner (Bohuš Záhorský), chybující vedoucí ostravské pobočky pojišťovny Verbl (zajímavý Eduard Dubský), Jirkův zásadový třídní profesor (Vladimír Hlavatý), spravedlivý ředitel pojišťovny (František Šlégr), kalkulující a situace využívající továrník Hájek (Oldřich Hoblík), Jirkův kamarád a spolužák Tonda Mejzr (Jindřich Fairaizl) a Karlova malá živá dcerka Alenka (Michaela Lišková). Měli bychom umět přijmout odpovědnost za své jednání a skutky. Ideál morálky je více než chvályhodný. I když je otázkou, zda jsme toho sami schopni, či to dokážeme dodržovat a hlasitě vyžadovat pouze od druhých. Až na ten nepřehlédnutelný a ješitný moralisticky karatelský tón, který prožitou podívanou kazí. (31.05.2016)