Ves v pohraničí

nevím v roce 1949 mi bylo 8, ale ti osídlenci to měli těžké, ale slušný zůstane slušným skoro vždycky jen se nesmí dát na politiku pak zblbne viz páni Klausové ti oba dva sežrali moudrost světa nc:-) souhlasím Tahitem nc:-) akorát mě sere Světla Amortová co chtěla Štěpničkovou poslat za mříže:-)ta doba byla kouzelná obilí na polích byli jen sekáči , skoro bych se chtěl vrátit do dětských let, miluji maminku ta mě milovala a já jsem ji to nemohl splatit, maminko brzo půjdu za tebou tam ti poděkuji už jsem unaven 78 to je až až, mami naschle tvůj jeníček :-)dobrý film:-)26.12.2019 (15.04.2019)

Zajímavý film o osidlování českého pohraničí po sudeťákách. Není to v područí komunismu, je to spíše naivnější, ale musíme se také podívat na rok vzniku. Jiří Krejčík už ve svých třiceti letech měl vytříbený vkus na příběh a prokreslení postav. Pamětníci si při jeho sledování jistě přijdou na své, protože v době natočení to (prý) byl dost trhák. Však i naše generace může být spokojena při sledování příjemného civilního filmu z nelehké doby naší historie. (07.08.2006)

Kriminálku jsem v tom nenašel. A nenašel jsem v tom ani kvalitní drama. Snad jediné konstatování těch několika chvalozpěvů, se kterým mohu alespoň částečně souhlasit, je to o éthosu jako ideálu odpovědného mravního jednání. Byť je trochu pokřivené. Je to hodně naivní, občas i přihlouplé a ideálem je počínající kolektivizace. Osobně nevidím nic hrdinného na prvních osídlencích vykastrovaného pohraničí. Když se naskytne možnost vlastnit hospodářský majetek i s polnostmi a dobytkem, tak jen prostoduchý nemajetný člověk takovou příležitost nechytne za pačesy. Osobní vlastnictví jim ovšem nevydrželo navěky, však i ta kolektivizace zemědělského hospodářství je zde zaslíbenou metou. Němci nemohli mít po skončení druhé světové války jinou vizitku, než jako proradné vraždicí bestie. Vždy je jednodušší označit obětního beránka za společného nepřítele, jehož vina může stmelit všechny znesvářené na krátký čas. Hrdinou příběhu, a to v doslovném slova smyslu, je Václav Pavlas (J. O. Martin). Je to zelinář, a proto musí vědět o zemědělství vše. Je nejagilnější ze všech nových osadníků, neváhá každého přesvědčovat osobním příkladem. Je to vskutku ryzí předobraz příkladného budoucího komunisty, který každému ochotně pomůže radou i činem. Jeho žena Mařenka (Jarmila Kurandová) dokáže překonat počáteční nedůvěru v neznámé prostředí a stává se oporou hlavy obce. Jejich syn Josef (Rudolf Hrušínský) je skvělým obrazem svého otce a nadějným následovníkem. Dědeček (Bohuš Záhorský) je napůl hnidopich a napůl ztřeštěnec. Nepřítele vlasti nalezneme v jediném představiteli německé národnosti v podobě úskočně příchozího správce pily (Jan Pivec). Veskrze příjemně působí dvojice nováčků v zemědělství Jarda (Karel Effa) a Lojza (Lubomír Lipský st.), kteří musí být pochopitelně veřejností odsouzeni jako darmojedi a lenoši. Jsou zde zastoupeni i pravověrní, kteří poslušně následují svého moudrého vůdce: Hrianka (Andrej Bagar) a Konečný (Jaroslav Vojta). Jsou zde i názoroví odpůrci, kteří jsou prezentováni jako škůdci kolektivizace a pokroku: hostinský Matějiček (Antonín Holzinger), Havel (Vítězslav Boček), či manželé Komínkovi (Václav Kyzlink a Světla Amortová). Z dalších rolí: Havlova žena v očekávání (Věra Kalendová), šikovná servírka městské vinárny (Dana Medřická), svědomitý příslušník SNB Hrubý (Vladimír Hlavatý), či úplatku lačný úředník (Gustav Schönbach). Nakonec správná cesta vědomí, svědomí, družby a spravedlnosti pracujícího lidu slaví své zasloužené a očekáváné vítězství. Je to naivně výchovné a účelové. Čemu z toho mám zatleskat? (31.05.2016)

Ve filmu Ves v pohraničí se odráží dobový vztah k odsunu Němců i k tomu, co následovalo - zabírání statků. Z toho pohledu je potřeba brát film s rezervou, na druhou stranu to tak nějak lidé opravdu vnímali - proto je film celkem zajímavý i jako dokument doby, ve které vznikl. Film je formálně ještě trochu předválečný (žádná předzvěst Nové vlny), ale charakteristika jednotlivých postav - jejich přelétavost, schopnost měnit názory a ubližovat ostatním lidem - je překvapivě vyrovnaná a Čechům úplně nestraní. Tohle vykreslení české mentality je zajímavé i z dnešního pohledu. O rok později už diváci koukali na dokument "Není stále zamračeno" od Jasného a Kachyni, a to už je trochu jiné propagandistické kafe. Tam už dělníci nechybují. Je opravdu k nevíře, jak se ze dne na den může změnit společnost a oficiální pravda. (20.01.2022)

Velmi dobrý film. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že to je nejspíše tím, že byl natočen ve správný čas na správném místě. Avšak ještě cennější je to, že pohraničí je vykresleno do nejmenšího detailu poutavě. Inu, jak jsem řekl shora, to jsou přednosti dobrého filmu. Výraznou měrou jsou i původní starobylé chalupy, které mají magickou poezii, čímž znásobují dojem z filmu. Z hereckého výkonu vyzdvihuji osobitý humor v podání Effy a Lipského. Rovněž Kurandovou, která s patřičnou vírou v boha a řečí prostou střihla roli jakoby ze skutečného života. Hrušínský jako syn Pavlasových zůstal trochu ve stínu, ale není pochyb, že byl už tehdy pro lepší role předurčen. Záhorský coby holubář hraje v příjemném duchu. Pivec přizpůsobivý typ má méně prostoru, ale zahrál v mezích možnosti. Hezká Medřická malá role, ale v barvě svého hlasu pádně ironická i působivá. Pro úplnost ještě dodám, že pro mě nádherný film, jenž ani po 68 letech neztratil nic ze své zábavnosti. (03.08.2016)