Réžia:
Chang-dong LeeKamera:
Kyeong-pyo HongHudba:
MowgHrajú:
Ah-in Yoo, Steven Yeun, Jong-seo Jun, Soo-kyeong Kim, Seungho Choi, Seong-geun Moon, Bok-gi Min, Hye-ra Bae, Bong-ryeon Lee, Seung-tae Park, Yeong-seok Lee (viac)Obsahy(1)
Vzplanutie je bravúrnou adaptáciou poviedky Harukiho Murakamiho Podpaľovanie stodôl. Podarilo sa mu zachytiť a uchovať Murakamiho snovú každodennosť, prístup k iracionálnemu pocitu času a zároveň vystihnúť životný pocit Kórejčanov z extrémnych ekonomických rozdielov, ako aj sklamanie a frustráciu (bývalej) strednej triedy. (Art Film Fest)
(viac)Videá (2)
Recenzie (70)
Korejský mysteriózní film podle povídky Haruki Murakamiho, kterou jsem nečetl. Ale i kdyby to nebylo napsáno v anotaci, možná by mě napadlo, že je to od něj, protože to nese jeho typický rukopis. Jde o milostný trojúhelník nesmělého začínajícího spisovatele, záhadného boháče ve stylu Velkého Gatsbyho, a potrhlé femme fatale (a možná patologické lhářky), která jednoho dne zmizí. Na to, že to mělo dvě a půl hodiny, to uběhlo skvěle. ()
Vzplanutí je opravdu jiné než hollywoodský mainstream. Není to snímek, na který by se chtěl člověk dívat každý den, ale jedná se o dílo s neoddiskutovatelnou cinefilní aurou, s trpělivým a nečekaným vedením divácké pozornosti a se sociálním přesahem, u něhož se vyplatí vydržet až do konce. Po zhlédnutí vám nebude dvakrát příjemně, ale svět zkrátka není vždy krásným a romantickým místem - a tenhle film o tom dokáže velmi podnětně a procítěně pojednat. ()
představte si, jak držím dva prsty, od sebe navzájem vzdálené tak nepatrně, že je jen sotva znatelná nějaká mezírka. tak takhle blízko bylo od implicitního k explicitnímu, co se vyprávění týče. všechny indicie tak nápadně nastrčené a tak výmluvné, že i když se sice o doslovnosti hovořit nedá, už to k ní nemůže mít blíž. v tomto směru se má, možná nemístná očekávání, vyvěrající z dřívějších setkání s žánrově a námětem příbuznými jihokorejskými snímky jako Kvílení a Vzpomínky na vraždu, uspokojit nepodařilo. čili si nejsem jist, zda dobře rozumím tomu, o jaké nedořečenosti a nepolapitelnosti se v souvislosti s filmem tak často píše. leda bych tedy pátral do detailu po každé motivaci a zakresloval si souvislosti mezi všemi těmi drobnými popiskami, kterými Lee charakterizuje postavy, ale takové snažení se mi jeví jako předem marné a relativně bezúčelné a to nejen s ohledem na konkrétní případ Vzplanutí, ale vlastně i obecně na základě přesvědčení, že jediná dobrá charakterizace je ta v posledku ne zcela uchopitelná a jediný dobrý systém motivací je ten neúplný. to je ta další, abstraktnější mezírka, kterou chci, aby si čtenář představil, ta, která odděluje věrohodnou práci s postavami od nevěrohodné, a Vzplanutí jí ilustruje přímo učebnicově. čili v kontrastu k jiným ohlasům naopak v tomto směru mé nároky snímek uspokojil. nemluvě o důmyslné kameře, kterou bych si - a tady toto je spíše jen tušení či učený odhad, chcete-li - troufal připsat na vrub spíše přímo Chang-dong Leeovi a jeho režijnímu vedení. a s tím souvisí i nastavení relativně pomalého, ale vlastně perfektně vyváženého tempa, které umoňuje se pohroužit, aniž by přitom divák podlehl byť jen na okamžik zcizujícímu účinku nudy. ()
Může-li film zhmotňovat lidský dotek, pak tenhle film mně dokázal pomalu a smyslně svádět, až jsem se do něj zamiloval, prožil jsem s ním žhavé chvilky, obrazný orgasmus a vášeň, objetí, vášnivé polibky, ale i první mráčky a vzájemné nepochopení, aby mě nakonec odkopl jako ta největší děvka a vypořádej se s tím jak chceš. Tohle vše jsem prožil během intenzivních a těžce uchopitelných 150 minut čiré filmařské radosti a oslavy veškerého vizuálního umění. Přitom se jedná o jednoduchý příběh kdy on se zamiluje do ní, ona odjede do zahraničí a vrátí se s jiným. Ale ta jednoduchost s jakou se režisér pohybuje v tomto příběhu, jak si vychutnává oslnivé obrazové momenty těch i nejobyčejnějších věcí a krajiny, jak si hraje s divákem a nechává ho na pochybách, jak si to celé vyložit. To vše mě nenechalo chladným a mám pocit, že jsem viděl film, který budu ještě hodně dlouho zpracovávat, a k němuž se budu v myšlenkách vracet. Miluju, když jsem překvapován, když jsem unášen, když jsem fascinován. A stejně jako se chvíli člověku může stýskat po holce, kterou miloval a ona ho odkopla, stejně tak se mi už teď stýská po tomhle zvláštním příběhu. [27. Art Film Fest Košice] ()
Jihokorejské filmy prostě musíte milovat! Fantastická abstrakce milostného trojúhelníku je opřená o věrohodné herecké výkony složené zejména z tajemna, smrti a posedlosti. A skutečnost, že ve filmu se pramálo mluví jen umocňuje tu tíživou atmosféru, do níž se náš hlavní (hlavně chudý) hrdina zapletl. Inu, pozor na chlápky jezdící v Porsche 911 GT2 RS. 82 % ()
Galéria (36)
Zaujímavosti (1)
- Film vychází z krátké povídky „Barn Burning“ Haruki Murakamiho, jenž byla prvně publikována v The New Yorker roku 1983 a později, v roce 1993, vyšla ve sbírce povídek „The Elephant Vanishes“. (beran-ek)
Reklama