Barry Lyndon

O Kubrickovi se říká, že nebyl – a ani nechtěl být – skutečným vypravěčem; místo toho přes mrtvoly (herce a štáb) ilustroval svoje postoje a estetické teze. „Kubrick je chladný intelektuál bez smyslu pro humor a jeho filmy jsou přesně takové a stejně jako romantický sadista Hitchcock si i Kubrick počíná jako obsedantní technokrat, který se k umění nachomýtl omylem“ hřímala kritika v roce 1975. Točil filmy o lidech, nebo točil filmy o strojích? Toť věčná polemika salónních debatérů. Na rozdíl od otřesného Spartaka, k němuž se dostal Kubrick takříkajíc na poslední chvíli a nemohl ho kontrolovat, Barry Lyndona si pohlídal a náležitě vyladil a nalezl způsob, jak technicky a autenticky zachytit minulou dobu skrze speciální objektivy (Kubrick si liboval v práci se světlem a sluncem, v aranžování a alternování „magické hodiny“). V tomhle směru suverénně nekolísá, věci jsou přesně na svých místech, srovnané podle zvláštních pravidel, jimž někdy nerozumí ani Kubrick sám. Ale v tom je právě ta síla, krása a čistota Kubrickova díla, a tedy setrvalá (věčná) hodnota – v tom nezúčastněném podání pravdy, v badatelské lhostejnosti. Proto je Barry Lyndon asi jediný film, který přestože vás znaví a emocionálně neuspokojí, máte po jeho skončení nutkavou touhu dopřát si ho znovu. (22.02.2008)

"Pure cinema. Its aching beauty will wipe you out." - Frank Rich, New York Post. "Dvě srdce, která se přitahují. Jejich nitra se dorozumívají. Jako dvě hoříci zrcadla. Koncentrují světlo a odrážejí ho zpět. Paprsky nasbírané... střídavě... rozdělené. Se množí. Rostou do velikosti i krásy. A stávají se aktivnějšími. Čím více se kříží. Tím více jsou v tom jednom stejném bodu. Znovu spojeny." - Francouzská báseň, čtená služebnou Lady Lyndonové, v Barry Lyndonovi. (28.02.2007)

Barry Lyndon - moje odpověď na otázku, proč považovat kinematografii za umění. Zkrátka geniální dílo, kvůli kterým jsem rád, že vůbec nějaké filmy vznikají. Vypravěč mohl být ještě trochu sarkastičtější, ale jinak marně přemýšlím, co tomuhle filmu scházelo k dokonalosti. Ne, prostě nic. (Poprvé 28.10.2009, podruhé 07/2013) (26.07.2013)

U tohoto filmu musí jít člověk s pocitem, že se netěší na žádnou činnost, která bude po něm následovat. Nesmí si třeba říkat: "Až to skončí, pudu pařit na počítači", to by byla ta největší chyba. K tomuto veledílu je potřeba přistoupit tak, jakoby to byly vaše poslední tři hodiny v životě. Pak si nebudete přát konec a budete si vychutnávat každou minutu a každý tón nádherné hudby tak, jak se to naštěstí podařilo i mně. (08.02.2006)

Dá se napsat, že na Kubricka nedám dopustit, ale s tímto snímkem jsem měl z počátku obrovský problém. Na člověka vlítne s extrémně nudným úvodem. Naštěstí, s postupem času velmi prudce graduje, a to po všech stránkách. Velmi se mi líbilo zejména hudební podkreslení všeho. Hudba dovedla s vypjatých scén udělat scény ještě vypjatější. Dále se mi líbily kostýmy a prostě všechny dobové věci. Kubrick je silný puntičkář a z toho snímku je obzvlášť cítit, jak je každičký detail vymazlený. Příběh, jak už jsem uvedl, začíná hrozně pozvolna a do určité části stopáže je absolutně nudný, jak se mu ovšem jednou podaří vás pohltit, tak už vás nepustí. Redmond Barry je hrdina, který hrdinou v podstatě ani není. Jeho osud mi byl absolutně lhostejný. Ve své životní pouti doplatil na to staré otřepané. "Kdo chce víc, nemá nic." Těžko říct, jestli jeho postavu vnímal stejně každý divák. Já skutečně nepřišel na důvod něco mu přát. Dále musím uvést, že mě filmy z podobného období zaměřené na tehdejší smetánku absolutně nezajímají a nebaví. Tohle byla lehká výjimka. Celkově sice nijak ohromen nejsem a slintám nad jinými snímky mistra Kubricka. Nakonec to ale nebylo zase až tak špatné. Tento film má cosi do sebe. Jen to pěkně dlouho úspěšně skrývá. Slabší 3 hvězdy. (31.10.2014)