Eyes Wide Shut - Spaľujúca vášeň

"Jediný důvod, proč se mnou chce každý muž mluvit, je, že mě chce ošukat?" Tak fajn, Alice to pochopila, Bill to neunesl a já se strašně nudil. Důvodem určitě nebyla všudepřítomná nahota, sex ani napětí, ale to nekonečné hypnotizování zdí pohledem a odpovídání na otázky opakováním položených otázek. Asi to byl onen vychvalovaný umělecký záměr, ale mě to hrozně štvalo. Výsledkem je to, že jsem se na film díval čtyři dny, protože na jeden zátah bych to neunesl a spláchl bych ho do odpadu, což si Kubrick rozhodně nezaslouží. (01.01.2017)

9 / 10 Po skončení Eyes Wide Shut som sa cítil ako zbitý pes - koniec, finito, ende, práve som dopozeral posledný film Stanleyho Kubricka a už nebude žiadny ďalší, ktorý by ho prekonal. Tento komentár by som preto poňal ako rozlúčku z režisérom, ktorý v histórií filmu skutočne nemal obdobu, s režisérom, ktorý navždy zmenil môj pohľad na filmy ako také, s režisérom, ktorý si vždy išiel svojou vlastnou cestou a tvrdohlavo sa odmietal podriaďovať všeobecným konvenciám, čím si pohneval mnohých, vrátane Filmovej akadémie, ktorá mu nikdy (!), opakujem, nikdy neudelila Oscara za najlepšiu réžiu. Uctime si preto jeho pamiatku minútou ticha... Dosť! Zotrime slzy z tváre a utíšme svoj smútok s vedomím, že teraz, práme v tomto momente, tam niekde nad nami Kubrick, Ejzenštejn, Tarkovskij, Renoir, Méliès a ďalší priekopníci filmového plátna hrajú písaný mariáš... a rozprávajú sa o filmoch. (14.05.2005)

Po druhém zhlédnutí hodnotím trošku výše, ale stejně to není o moc a jak se tak dívám kolem sebe, nejsem sám. Je mi líto, ale snímek na mě působí jako běžné erotické drama, jakých je dvanáct do tuctu. Kromě hudby, částečně Cruise a některých hezkých hereček jsem v něm nenašel nic, co by mě zaujalo, byly i okamžiky, které mi připadly spíše směšné. (Třeba ten rituál před orgiemi.) Pořádná soulož, proč ne, ale jinak nic zvláštního. DOBŘE. VYKAŠLEME SE NA TY KECY KOLEM. (20.11.2006)

99% - Film mě od začátku do konce udržoval ve velkém napětí, a pohrával si s mou fantazií i podvědomím. Obvyklé rysy Kubrickových filmů jsou i v jeho posledním díle jasně rozpoznatelné. Herecké výkony znamenité, i když na mě největší dojem udělal Sydney Pollack. Za zmínku zde URČITĚ stojí hudba. Originální skladby totiž ve filmu zní minimálně, a režisér nabídl velký prostor hudbě Dimitrije Šostakoviče a Györgye Ligetiho. Aby toho nebylo málo, v hospůdce zní část Mozartova Requiem... Šostakovič: Orchestrální waltz -úsměvně taneční, přesto s nádechem ponurosti a nostalgie. Ligeti: sólový klavír -statické napětí vyjádřené dvěma od sebe půltón vzdálenými úhozy. Ad absurdum: Jedno je symbol společnosti s maskou veselí, a druhé zase symbol dvou nejistých lidí, kteří k sobě mají velmi blízko, ale vždy budou hrát jinou notu... Hudba nejen v tomto filmu, to je podtržení poselství, jež nám Kubrick zanechal. (16.01.2006)

Cruise. Kidman. Kubrick. Doširoka zavřené oči, jak by měl znít doslovný překlad originálního názvu Eyes Wide Shut, nejsou ani mimozemsky chladným a odtažitým dílem bez emocí, ani mizogyním lucidním snem s dobovou neukotveností. Kubrick je sarkastický, sardonický a veskrze pesimistický, právě proto překvapí, že na konci Spalující touhy je zanechána titulním postavám jistá naděje._____ Jeho poslední mistrovské dílo není ani chladné jako psí čumák, postavy jsou pasivní typy, které žijí výrazným vnitřním životem, jenž je znát na jejich tváři, za níž se snažíme nahlédnout, za masku dvou úspěšných a spokojených manželů. V tomto případě je doslova geniální castingový tah obsadit manžele Cruiseovy - Toma Cruise a Nicole Kidmanovou, kteří jak ve skutečnosti, tak ve filmu spolu žijí 9 let a kteří dospěli do stádia kladení si podobných závažných otázek._____ Spalující touha je narativně vystavěna stejně jako všechny ostatní Kubrickovy filmy, členěná do třech částí, v nichž se traktují teze Nietzscheho (nadčlověk a smrt) a Freuda (podvědomí, obsese a touha) skrze snovou pohlcující atmosféru. Pokud byl Kubrick někdy mizogyní, bylo tomu tak pouze v případě Mechanického pomeranče, v němž vyobrazoval ženu jako objekt potěšení. V případě jeho labutí písně se ale jedná o dizenterpretaci, protože ženy u Stanleyho určují správný a přírozený řád i vývoj věcí - zdání mizogynosti tvůrce je dáno pouze tím, že Kubrick rád vypráví o mužsé maskulinitě jakožto iluzi podporovanou společností, v níž umřelo pravé umění a správné hodnoty (Daniel Stephens)._____ Žádné z děl zaníceného fotografa nebylo dobově ukotveno, vyjma dvou historických satir - a mix newyorského snobství s vídeňskou otevřeností a neurčitosti mezi 19. a 20., popř. 21. stoletím dodává snímku ve výsledku punc nadčasovosti. A taky vám tak závěrečné "Fuck" připomíná "Mein fuhrer, já mohu chodit" a "Byl jsem vyléčen"? Stanley se ve filmařském nebi někde směje pod vousy a hraje svou poslední partii šachu... s divákem. (28.02.2007)