Olovená vesta

Seržant Hartman je drsňák až na půdu, druhá bojová polovina je drsná jak zákon káže a celé je to nadprůměrné. Film ale jako celek nedrží moc při sobě a rozpadá se na určité scény, byť jsou některé takřka geniální. Byly časy, kdy jsem považoval Olověnou vestu za druhý nejlepší film Stanleyho Kubricka a za jeden z nejlepších filmů z Vietnamu. Mám jej sice stále rád, ovšem kdyby mě někdo zastavil s otázkou, jaké filmy, dotýkající se problematiky Vietnamské války jsou lepší než Olověná vesta, odpověděl bych: Četa, Apokalypsa, Oběti války, Lovec jelenů, Forrest Gump, Návrat domů, Narozen 4. července, First Blood a Hamburger Hill. 70%. (20.10.2006)

Název filmu se spojuje jen s jednou scénou, která je na přelomu dvou částí filmu. V první části jde o přeměnu obyčejných lidí na cvičené zabijáky jako jsou Joker, Animal Mother, Gomer, Eightball, Cowboy a další. Má v tom ruce D.I. (Lee ermey). Dokonalá autentičnost tréninkového tábora. V druhé části jsou zachyceny hrůzné scény boje ve městě Hue. Z mého hlediska považuji tento film za nejlepší válečný snímek všech dob. (12.12.2003)

Tohle je ukázka chápání psychologie člověka. Ukázka toho, jak je důležité, aby režisér měl víc než talent, ale hlavně cit. Buzerace nováčku, kteří jsou jen navíc a vyjde z nich maximálně 5 těch pravých je skvělá. Psychologické rozpoložení úžasně zahrané Vincenta D'Onofria. Tenhle film do sebe skvěle zapadá. Provokace k lepším výsledkům. Tenhle film je fakt dobrý. Nejen, že ukazuje jaké je být nováček, ale ukáže i kde jsou hranice mezi normálními lidmi a vojáky. Voják má být robot na zabíjení a nemá přemýšlet. To je dokonalý voják. Takových, ale moc není. Ne, že by nebyli, ale někteří to nevydrží. (18.06.2004)

Kubrickova zvláštně odosobněná, silně soustředěná, jedinečně znepokojivá a řádně temná sonda do Vietnamu. Úvodní dehumanizující mariňácký drill s horor tečkou, absurdita počítání mrtvol a zvěrstev beze smyslu ruku v ruce s povahou té války samotné, až pak postup jednotky v rámci bitvy o Hue ("nejkrvavější městský boj od bitvy o Soul 1950") a poslední zbytky lidství v impozantní ambientní psycho-peklo show... Vše se tu zdá být ultra přesně promyšlený, buduje a buduje, než vás nechá jen tupě civět do závěrečných titulků za tónů "Paint It Black". Místy zastaralé, možná, ale já právě viděl podruhé po mnoha letech, vydechl a ten mrazivý dojem si jasně řekl o pět hvězd. I AM BECOME DEATH * (01.03.2018)

Je celkem škoda, že ve druhé půlce tak skvělé tempo, servírované s režisérskou zručností v prvních padesáti minutách, ztrácí dech. Není to žádný fatální rozdíl ani nedostatek, protože film jako celek funguje naprosto bezchybně, ale prostě mi ve vietnamské části něco chybělo. Zatímco při sledování výcviku budoucích "hrdinů" jsem se královsky bavil a trnul očekáváním hrozivého dramatu, které bylo nevyhnutelné, ve druhé části příběhu se chtě nechtě dostavila nuda. A zase tedy: co bylo špatně? Snímek prostě po první hodině mírně ztrácí na zábavnosti, jenže jako ucelený divácký zážitek s poselstvím působí po shlédnutí závěrečných titulků i tak dokonale kompaktně. Vše plynule směřuje k inteligentnímu a vypointovanému konci s obrovským šokujícím ponaučením, pro hlavní postavy se pak jedná o zdrcující zjištění a konečné pochopení zvěrstva zbytečné války. Je to drama, maso, brutalita a vtip v jednom. Full Metal Jacket je nádherná ukázka režisérské vypilovanosti. This is my rifle... (29.06.2009)