Podivuhodné dobrodružstvá vlčieho chlapca

Asi není moc českých režisérů, kteří točí v zámoří. O podobných lidech už několik filmů natočeno bylo, ale spíše v dalekosáhlé minulosti. Paul v tomhle ohledu ničím nevyniká. Nejprve čelí posměchu, pak se vydává na útěk. Zde je to kvůli matce, od které očekává řadu odpovědí. Na své pouti se potkává s mnohými podivíny. A protože i oni jsou jiní, stávají se přátelé. Důležité je, že mezitím však Paul, Aristiana a Rose udělají pár benzínek a obchodů. Osobně mi ale vadí, že je to prezentováno jako nějaká odplata světu za své chování k této trojici. I oni k tomu tak přistupují, že vlastně mají na loupeže právo. A co bud dál moc neřeší. I konec je takový nedomrlý. Je škoda, že jsme nesledovali nějaká skutečná dobrodružství, kde by následovalo něco hlubšího než kradení chipsů a dělobuchů, aby hlavní hrdina pořádně oslavil narozeniny. Protože ona ta dobrodružství zase tak podivuhodná ani obdivuhodná nejsou. Ani politováníhodná. Tím je pouze to, co musejí hrdinové prožívat i od vlastní rodiny a společnosti jako takové, omluvit tím však nelze jejich chování dál. (17.04.2023)

Takové mile dojemné drama o odlišnosti a hledání sebe sama v tomto mnohdy hnusném světě. A i díky pohádkovému vyprávění se ten příběh dá zvládnout a pochopit daleko lépěji než kdejaká ždímačka citů, která by se z toho mohla vytvořit. A třešinka v podobě jako vždy sqělého Johna Turturra.  AJo, mě to fuckticky oslovilo a pohladilo na duši. Za mě hladkosrstých 80% (16.04.2023)

The True Adventures of Wolfboy je vážně hodně podivné drama, které je pro mě fakt těžké hodnotit, jelikož v podstatě ani příliš nevím, co si o tom celém filmu, respektive příběhu, mám myslet, natož co tím chtěli tvůrci vlastně říct. Žánrově to má každopádně asi nejblíže k teenagerskému dramatu o problémech s dospíváním, ovšem ozvláštněný postavou hlavního hrdiny, trpícím hypertrichózou, což ho značně odlišuje od ostatních lidí všeobecně a zatraceně hodně mu to prakticky ve všech ohledech znepříjemňuje život a právě na tom je vlastně postaven celý film, jak se s tím vším tento netradiční mladík vyrovnává. Zásadní problém nicméně je, že veškeré zde ony navozené situace, se kterými musí právě ,,Wolfboy,, bojovat, jsou značně nedramatické, nevýrazné a především zcela postrádající emoce, a to ani nezmiňuji samotný závěr, který vyšumí úplně do prázdna, jinými slovy, je prostě bez pointy. K nějakému kvalitativnímu zlepšení tu pak nepřispějí ani ostatní postavy, které jsou vyloženě nezajímavé a ani nikdo z hereckého ansámblu tu nedokázal nějak výrazněji zaujmout, či alespoň zvířit až příliš moc poklidné vody tohoto snímku. A jelikož to celé nefunguje a nezaujme ani v dalších ohledech, jako je atmosféra, případně styl, a v podstatě tu za celou dobu není k zaznamenání ani jediný oživující element, musím tuto podívanou bohužel označit za vyloženě prázdnou, nezáživnou a prostě a jednoduše nepovedenou. (25.12.2021)

[KVIFF 2019] Zcela nečekaná záležitost. A příjemná už od začátku. Už jenom tím, že jsem se dostal na film vlastně na pozvání samotného režiséra Krejčího. To zní hustě, co? A taky to takové bylo. I přesto jsem nevěděl do čeho jdu. A šel do toho s určitou skepsí. Ta ale dokázala postupně pominutou, když jsem viděl, že rejža ví co dělá. Postupně si totiž začnu zvykat na Wolf boye, který se více a více sympatický. A to celé eskaluje do situace, kdy jsem se do situace suprově sžil a prožíval jsem to. Film si mne získal. Já bych v tom asi neviděl vyloženě nějaký manifest LGBT nebo transgender. Jde o milý film o klukovi, který se snaží nalézt sám sebe. I přes všechny ty překážky. A najde se v tom i humor. Zajímavé je, že hned logicky po Martellovi Turturro, který kouzelným způsobem je vlastně nejslabší článkem, ale zároveň nejsilnějším. Asi kvůli tomu, že byl tak výrazný, že do filmu občas zapadá, občas ne. To vše spolu s milým odvyprávěním, dech beroucí "grafikou" a dobrými hereckými výkony dělá velmi dobrý film. Na Krejčího debut dokonalý. A hned americký. No a co víc. Jde už asi jenom o slabost, jelikož Martin byl neuvěřitelně milý a pokorný člověk. Děkuji, to nezapomenu. (07.07.2019)

Hodně složité téma natočené přístupně stravitelným způsobem, aby příliš nedrásalo. V dnešní povrchní, konzumní,  licoměrné a značně zcyničtělé době si myslím režisér zvolil optimální cestu, jak své poselství donést co nejširšímu okruhu diváků, hlavně těch mladších, u kterých je ještě šance, že případné zamyšlení nad šikanou jinakosti může mít i nějaký dopad... Takto humánně zaměřených filmů je dnes jako šafránu, o to víc jsou potřeba. (09.12.2023)