Cesty slávy

mrazivý, krutý, drsný . . . výborný - taký je okrem iného Kubrickov pohľad na vojnu - časopriestorovou kulisou mu je Francúzsko, front na rieke Marne počas prvej svetovej vojny, hrdinom neuveriteľne charizmatický Kirk Douglas ako spravodlivý, čestný a predovšetkým hrdinský plukovník Dax; výsledný efekt - jeden z najlepších vojnových filmov vôbec, i keď vojna tu nie je primárnou témou, film ide hlbšie, ako len k zobrazovaniu vojnových hrôz a nezmyselnosti tohto aktu, ide do vnútra človeka a k jeho najhorším vlastnostiam - zbabelosti, hamižnosti a pomstychtivosti; (28.02.2008)

Generál Paul Mireau nařídí plukovníkovi Daxovi (Kirk Douglas) sebevražedný útok, který je od začátku nerealizovatelný. Generál je však s nesplněním rozkazu nespokojen a vše dojde tak daleko, že jsou tři vybraní muži souzeni před vojenským soudem pro zbabělost. Jde o zajímavý protiválečný film s příběhem, který nestojí na velkých válečných scénách. (01.07.2012)

Tenhle film, jsem viděl až po všech slavnějších Kubrickovo dílech. Jelikož jsem o něm neslyšel, moc jsem nečekal. Ale ono je to geniální. Opravdu klobouk dolů. Příběh je zcela strhující, výkony herců excelentní a kamera je úžasná. Takový silně protiválečný film natočit už v orce 57, mnoho let před Četou a MASHEM je úctyhodné. Prý byl ve Francii zakázán. No, co géniové bývají většinou pochopeni až dalšími generacemi. (07.12.2004)

Hned na začátku je nesmyslný cíl dobýt Mravenčí vrch. Když se to major Saint-Auban doví z úst svého přítele George (generál Broulard) považuje to za nemožné, ale stačí příslib povýšení, aby dal v šanc životy 8000 mužů. Dokonce jde tak daleko, že když není jeho nesmyslný rozkaz proveden dle jeho představ, nařídí pálit do vlastních řad. Ale jsou vojáci kteří se stáhli do zákopů skutečně zbabělci? Kdo se zajímá o 1. světovou válku, neměl by opominout i skvělý československý film Signum laudis. (20.08.2014)

Lidský život ve válce nemá žádnou cenu. Je to jen číslo. Statistika, kterou je třeba udržovat v přijatelných mezích, aby bylo možno dosáhnout celkového vítězství. Koncepce jednotlivých armádních složek a přístup velení se řídí touto filosofií. Trefovat se do absurdnosti tohoto přístupu, jeho nehumánnosti a právní bezohlednosti, je tak trapně jednoduché. Ale vybrat exemplární případ a problematiku na něm demonstrovat způsobem, který diváka zaujme, jednoduché není. Kubrick to dokázal, a dokázal to hlavně díky svému cílevědomému puntičkářství. Děj jednoduchý, dějové zvraty žádné. Vše je očekávatelné. Z malého filmu udělal velký. Jestli Kubrick něčemu rozuměl vždy velmi dobře, byla to práce s kamerou. Proplouvání kamery zákopy, jeden dlouhý záběr při natáčení útoku. Záběry ze soudní síně skrze židle v popředí. Průhled skrze liniově vyskládaný nábytek, jež kamera obchází, jakoby naznačoval mříž, za kterou se soudní drama odehrává. Symbolická bezvýznamnost soudního procesu jako strojené frašky, která nezná pojem presumpce neviny. Pro mě nejlepší scéna je závěrečné pěvecké vystoupení. Nesmělost a čirá bezradnost ubohé dívky před publikem vojáků se namísto výsměchu setká se soucitným dojetím a upřímnou podporou. Vypovídá to mnohé o tom, jak neutěšená a teskně prázdná je duše vojáka. 78% (13.10.2011)