Červenofúz

Kurosawův Rudovous není překvapivě ani tak portrétem doktora Niiedeho (zvaného pro nazrzlý vous Rudovous), ani mladého lékaře Yasumota, jehož osobnostní (a vlastně i profesní) proměna je hlavní dějovou osou snímku, ale spíše dokonale scelenou pestrou mozaikou osudů zaměstnanců i pacientů jedné chudinské nemocnice. Jednotlivé epizody jsou přitom konfrontovány (ať už explicitně či kontextem) s oběma hlavními mužskými hrdiny; moudrý Rudovous se ve své (zpravidla úspěšné) snaze pomoci zdá být bezmála prodlouženou rukou Osudu, nediagnostikuje jen nemoc těla či duše člověka, ale i choroby společnosti a alespoň částečně přispívá k jejímu ozdravení. Ambiciózní Yasumoto, zprvu toužící po kariéře u dvora a zhnusený z chudého prostředí, do něhož se dostal, se postupně vyvíjí a názorově se přibližuje Rudovousovi. Strhující příběh je nesen – podobně jako v dalších Mistrových filmech – obrazností, slitou ze záběrů krásy i ošklivosti, štěstí a bolesti, v jejich nejrůznějších podobách. (26.12.2009)

Bravúrny, excelentný, výnimočný, odvážny, existenciálny, a takto by som mohol pokračovať prídavnými menami asi do nekonečna, lebo na čo siahne Akira Kurosawa, to zaváňa úspechom, alebo extrémnym zápalom veci, keď sledujem viacero príbehov z nemocničného prostredia, v ktorom vládnu prísne pravidlá, na ktoré sú dôvody, pričom nový doktor Jasumoto bude musieť vytrpieť tvrdohlavé autority šéfa, ktorého volajú Červenobradáč ! Tento chlapík mi nadobro vytrel zrak už svojim plným fúzom, ktorý má vo zvyku si tri - krát sám chytiť, zvyk je železná košeľa, alebo totálne ma zasiahol, keď v jednej bitke polámal nepriateľom končatiny, ktorí si ale poriadne o to koledovali, inak je Dr. Niide vskutku mierumilovný človek, ktorý ako sa hovorí, ani muche by neublížil ... Teraz exceluje Yûzô Kayama vedľa tradične obsadzovaného Toširá Mifuneho, ale podotýkam, že naposledy, predstavte si tie spoločné roky, spoločné projekty, fascinujúce úspechy herca a režiséra, kde práve neviem, či jestvuje takto dlhá tradícia nakrúcania, kedy si už režisér nevie predstaviť urobiť projekt bez dvorného herca. Toširó mal toho asi už plné zuby, lebo takúto BRADU si nesmel holiť, a tak prichádzal o ďalšie filmové projekty, som si istý, že ani jeden sa nemá za čo hanbiť, lebo to stálo za to ! Nemocnica má veľkú kapacitu chudobných pacientov, ktorí tu bežne zomierajú, proste sú momenty, keď im už nepomôže ani Pán Boh. Dr. Jasumoto je zo začiatku namosúrený, aby prišiel na to, že tento špitál je jeho životom, bez ktorého si nevie predstaviť jestvovať. Po čase príde na to, že bude pomáhať, lebo komu sa nelení, tomu sa zelení ... Mám extrémnu CHUŤ vidieť ešte tých niekoľko predošlých spoluprác, ktoré ma zatiaľ utvrdili v jednej veci, a to, že sú geniálni, ... (13.09.2015)

Ze všech Kurosawů, které jsem už viděl, mi přijde film o dokonalém doktorovi Rudovousovi jasně nejlepší. Ale také je to možná tím, že jsem krátce předtím dokoukal famózní, v Asii rekordy sledovanosti trhající Dae Jang Geum, která je občas ze stejného prostředí, které mi teď tolik chybí. Oproti jindy se Kurosawa vyvaroval mnohaminutových zdlouhavých pasáží, jako jsou v Krvavém trůnu bloudění jezdců v mlze, nebo v Toulavém psovi neméně nudné toulání se po městě. Tentokrát jsem se bavil od začátku do konce a možná bych to dokázal dát hned podruhé. Ti, kdo se přesto bojí hrozivých 185 minut, tak je můžu uklidnit, že se dá film celkem jednoduše rozdělit na dvě části, zhruba po devadesáti minutách. Dokonce to ani nebude na škodu, protože je zde mnoho zajímavostí a mluví se tu o spoustě chytrých věcí. Prostě nabízí spoustu podnětů pro přemýšlení mezi první a druhou částí. Už se nemůžu dočkat, až někoho přemluvím, aby se se mnou podíval. (24.10.2009)

Z toho mála fakt o Kurosawovi, která jsou pro mne dostupná, se zdá být zřejmé, že tento film svým způsobem jakoby uzavíral režisérovo dílo. Jeho hlavní téma, za které lze považovat stopování modernosti a lidství v novějších japonských dějinách (v zásadě nejde před éru šogunátu, tj. jen výjimečně pod rok 1600), je v tomto případě aplikováno na péči o nedotknutelné, ty z nejhlubšího dna japonské společnosti. Kurosawovo nahlížení za kulisy slov gejša, šintoismus, samuraj, bonzaj je důsledné a ve své břitké kritičnosti poprávu nemilosrdné. Hloubka a důkladnost jeho introspektivy jsou mimořádné a ovlivňují i pojetí děje, které se z evropského hlediska může jevit jako zvlášť statické. Na hodnotách a přínosu filmu to však pro zasvěceného diváka, připraveného naslouchat i vnímat, nemění nic. (27.08.2007)

Neuvěřitelně lidské, kruté i neskonale dojemné. Na kolenou a s tváří skloněnou k zemi, jsem stále ohromen tím, co ve mně film vyvolal. S hlubokou pokorou budu od dnešního dne snít, a možná i trochu doufat, že ve věci morálky a charakteru se dostanu ve svém životě alespoň na polovinu toho, co jsem měl čest zde zhlédnout, nejen v postavě Dr. Kyojio Niide, který zůstane v mém srdci i duši již navždy velkým vzorem. Režie, scénář i herectví je zde pro mě zcela bezchybné, navíc některé scény dosahují v mých očích statusu tvůrčí geniality... (28.08.2017)