Červenofúz

Od rezisera Akira Kurosawu som videl Sedm Samuraju a tusim aj Dersu Uzala, no a teraz nasleduje moj treti Akira Kurosawa. Pribeh je o mladom lekarovi, ktory pride na kliniku v 19. storoci a spozna metody stareho despotickeho sefa v podani Tosira Mifune /Peklo v Pacifiku, Bitva o Midway/. A tak sa pokusi postavit sa proti pravidlam s tym, ze ho sef napokon vyhodi. Konecne tu nie je Kurosawova teatralnost ani velkolepe samurajske bitky, do popredia sa dostali herecke vykony a atmosfera. Trochu zamrzi prilisne upinanie sa na interiery a prakticka ignoracia exterierov. Zaroven Akahige je poslednym filmom, kde spolupracovali legendy ako Akira Kurosawa a Tosiro Mifune. Jo a u mna je Dersu Uzala este vyssie ako tento film. 86 % (12.05.2015)

Coby obdivovatel hereckého umění Toshira Mifuneho a nadšený příznivec tvorby Akira Kurosawy jsem si "Rudovousem" doplnil mezeru ve znalosti jejich filmografie. Abych se vyhnul nicneříkajícím superlativům poznamenám jen tolik - tento snímek je nadčasovou lekcí etiky a obyčejné lidskosti a jeho první část, kdy přichází ke slovu osamělost a trýzeň umírání, snese srovnání s Bergmanovými "Šepoty a výkřiky". (22.12.2008)

Rudovous je postava, kterou by si toužil zahrát snad každý herec. Moudrý lékař i učitel, duchem velký, ale chováním stále skromný, pomáhající chudým, řídící se samurajským kodexem cti a trochu netradičně i životním pragmatismem (použití milosrdné lži), zkrátka je to člověk se srdcem, mozkem i vousy na pravém místě. Přestože je v prvé řadě doktor, film je spíše o léčení (a vzdělávání) ducha, než těla a to z něj dělá docela hodnotné a nadčasové dílo. Nadčasové však pouze svým obsahem, nikoliv formou - dlouhé, statické záběry, nevábné prostředí a mizanscény, neztravitelně zdlouhavá a nudná kompozice - z dnešního pohledu. Nechci říct, že Rudovous by měl být kratší, nebo akčnější, protože pak by to nebyl Rudovous, tento film je zkrátka součást historie, nad kterou jeden oněmí fascinací, zatímco druhý jednoduše usne... 5/10 (02.01.2009)

FIlm o prazvláštním človíčku Rodovousovi, jehož rudé vousy si musíte pouze představit, neboť film je pouze v odstínech šedi, kterých vzhledem k stáří filmu není mnoho, takže červenou barvu tam rozlišit nejde. Neboť úplně neovládám japonštinu(rozumím přibližně deseti slovům), tak sem si k filmu opatřil anglické titulky, kde už se orientuji výrazně lépe. Film bych za úplný průšvih neoznačil. Koneckonců Toshiro Mifune je hrozný sympaťák. Bohužel však zastává jedinou pozitivní část filmu. Jinak je film docela o ničem. Pan doktor za pomocí netradičních metod léčí své pacienty. Film je hrozně dlouhý. 3 hodiny je prostě moc. Skoro bych si dovolil zapomenout na hudbu, která byla určitě povedená. V hodnocení filmu mírně přidám, protože jeho celková myšlenka za zamyšlení stojí. 2* (21.06.2012)

Zpočátku mě děsila předlouhá stopáž, nakonec mi ale film utíkal lépe, než o polovinu kratší Rašómon. A znovu mě Kurosawa přesvědčuje, jak dobře dokáže zobrazovat lidské příběhy a hlavně povahy jejich postav. Nádherně odvyprávěný příběh mladého doktora a jeho dospívání v ohledech vlastní příslušnosti, na kterém musim ocenit především ohromnou pestrost, týkající se emotivních poloh snímku - dokáže být jemný, laskavý, hravý a veselý, stejně jako tvrdý, drastický, nemilosrdný a smutný, přičemž žádná scéna nepůsobí nepatřičným nebo zbytečným dojmem. A nad tím vším ční jako totem postava doktora Niideho - Rudovouse. Toshiro Mifune je v jeho roli skvostný. Nejcharizmatičtější postava, jakou jsem (nejen) poslední dobou ve filmu viděl. (21.07.2007)