Pomsta

Budou SPOILERY (ačkoliv většina podstatného je prozrazena v traileru). Stylový a intenzivní ekofeministický rape-revenge flick, jehož protagonistka by mohla být mladší sestrou Furiosy z posledního Šíleného Maxe (spíš než nová Lara Croft, která není zdaleka tak cool). Coralie Fargeat své hrdince neupírá právo chovat se vyzývavě, ale zároveň rozhodně netvrdí, že by si za znásilnění mohla sama (jak naznačuje člověk, od kterého by čekala podporu a z něhož se vyklube nejkrutější svině). Na vině je pouze frustrace muže, který si potřebuje potvrdit svou dominanci. Jediný svědek zločinu, který se v podstatě odehraje v domácím prostředí, se tváří, že nic nevidí a neslyší. Podobně jsou následně vymazány veškeré důkazy o znásilnění, k němuž jakože nikdy nedošlo, což je pro přístup společnosti k sexuálním zločinům stále dost příznačné.___ Až krajní zkušenost každopádně iniciuje ženinu proměnu ze sexy objektu v subjekt. (Přičemž v závěru, zejména během mimořádně dlouhého jednozáběrového procházení domem, kdy se společně s dosud neohroženým mužským antagonistou bojíme toho, co by mohlo číhat za rohem, se objektem stává (zcela nahý) muž.) Po většinu filmu nicméně působí vystrašeně, občas propukne v pláč a první výstřel pušky ji odhodí metr dozadu. Ani poté, co se z ní stane mstitelka, zkrátka není nelidsky neomylnou a chladnokrevnou vražedkyní. Zároveň ale snese víc než běžný smrtelník a může díky tomu vykonat náležitě krvavou pomstu.___ Proměnlivá míra její zranitelnosti odpovídá potřebám vyprávění, nikoliv realitě. Rejpalové neuznávající ontologickou svébytnost fikčního světa můžou namítat, že kdyby šestadvacetiletá holka ztratila tolik krve, je dávno tuhá (o dalších jejích výkonech nemluvě), ale řešit realismus u záměrně nadsazené exploatace (nabízející mimo jiné libovou splatterovou poctu scéně s vytahováním střepů z nohy ze Smrtonosné pasti) mi přijde dost pomýlené. Podobně mimo jsou výhrady k předvídatelnému příběhu, v podstatě shrnutému jednoslovným názvem. Není důležité, k čemu dojde, to víme (a režisérka ví, že víme a s konvencemi a diváckým očekáváním si proto neustále pohrává), ale jak to bude vypadat.___ Pomsta je jedním z těch filmů, kde i záběr mrtvoly s vypíchnutýma očima plující po hladině vypadá „pěkně“ a chcete se jím chvíli kochat (což díky nadstandardní délce záběrů taky můžete). Subjektivní hlediska, velké detaily vedle velkých celků, viscerální efekt umocňující zesílené zvuky, ironické prostřihy z jedné akce na jinou... Vedle některých extrémních evropských a belgických hororů film výtvarně připomíná tvorbu Toma Forda nebo Nicolase Windinga Refna a navíc má perfektní soundtrack od člověka, který dělal neméně boží hudbu k remaku Maniaka. Je proto radost se na to jenom koukat a poslouchat.___ Pokud by vám to nestačilo, můžete přemýšlet nad biblickými symboly (nakousnuté jablko hříchu, hrdinčino znovuzrození začíná hořícím keřem, svou první oběť oslepí) a střetem techniky a přírody. Na jedné straně jsou muži se svými auty, vysílačkami a střelnými zbraněmi, kteří znásilňují ženy a loví zvířata (a topí pavouky ve vlastní moči). Okolní svět si podmaňují a ničí jej. Ženě oproti tomu postupně pomůže oheň, voda a „indiánská droga“ peyotl, pod jejímž vlivem si v jedné z nejdivočejších scén filmu, zahájené stylově Mozartem, na břicho vypálí orla z pivní plechovky (podobně divoký je následný dojezd, připomínající tu nejradikálnější filmovou avantgardu). Technika ji opakovaně zrazuje (na čtyřkolce jí dojde benzín, první puška není nabitá, druhá ji odhodí). Krajinu si nepodmaňuje, splývá s ní a čerpá z ní sílu, o kterou byla muži připravena. ___Když k ní nebudete apriori přistupovat jako k blbému béčku, zjistíte, že Pomsta je poměrně chytrý film od režisérky poučené (zejména) evropskou exploatační tvorbou, která se nebojí tnout do živého. Jsem hodně zvědav, co natočí příště. Zejména hororovým fanouškům vřele doporučuji. Diváci, kteří mají během podobných filmů nutkavou potřebu dávat i během vážně míněných scén hlasitým smíchem najevo svou domnělou intelektuální převahu, nechť raději zůstanou doma. 80% (20.04.2018) (menej) (viac)