Král psanec

Dlouho očekávaný návrat historických epik vypadá v hlavě Davida Mackenzieho očividně úplně stejně jako v té mé. Vynikající dramatická řežba, která je stejně brutální jako je nádherná. Naturalistická kamera a herecké výkony jsou zásluhou toho, že si připadáte, jako by vás do obličeje šlehal vítr a déšť skotských vysočin. Chris Pine je král, kterého bych pěšky následovala do každé bitvy. Zkrátka perfektní. To samé platí o nebojácné Florence Pugh. Jeden z mála historických příběhů, kde jsem neznala konec a stěží bych letos našla lepší dějový zvrat. Není to dokonalý film, ale je to srdcovka. (10.12.2018)

Realita mezi chlapy v sukních před a po zbourání a naporcování Viléma Stěnoesa evidentně nebyla až úplně taková, jakou nám ji v pětadevadesátem romanticky nakýčoval brutální Mel dle zkreslujícího scénáře přímého Volišova zadku (opak předka). Ale jebat, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „abstrahujme od toho“, nechme dějepisnou akurátnost hysterikům, Statečné srdce je pořád jeden z nejlepších a nejzábavnějších historických velkofilmů, jaké kdy osvítily celuloid, a rehabilitace Bobíka Brúse, trochu nespravedlivě vygibsnovaného do proradné kundy, právě proběhla. Neproběhla asi úplně podle představ rodiny Brúsů, sice v ní Robert až na anglické velezmrdy nikoho nijak zvlášť nezrazuje, nicméně je tu vykreslený tak trochu jako přiteplený nerozhodný jeliman, porážkový Skot a latentní impotent. Ovšem proběhla téměř podle mých představ jakožto přihlížejícího, protože se jedná o poctivou, slušně odsejpající a hezky natočenou porci středověké řezničiny. Srovnávat to s výše zmíněnou Gibsoniádou je sice něco jako chlastat po ušlechtilém osmnáctiletém Lagavulinu vodu z pračky Jeníka Chodce, ale flašku to má docela hezkou a ožrat se z toho taky dá vcelku slušně. (11.11.2018)

Nejsem zrovna fanouškem historických válečných filmů, nicméně jsem se nechal ke zhlédnutí Krále psance zlákat skrze obsazení - viz Florence Pugh a Chris Pine - a zároveň mě zaujala postava Roberta Bruce, která není až zase tolik známá. Zobrazení středověku se všemi jeho neblahými atributy se tvůrcům vcelku povedlo, nicméně jsem měl pocit, že je to celé takové ploché a bez emocí - a to jak ve válečně-historické, tak i životopisně-romantické linii. Možná to ale bude prostě jen tím, že nejsem vyloženě cílový divák. (30.03.2020)

“Statočné srdce 2”, alebo čo sa dialo na škótskych lúkach po umučení Williama Wallaca. V mnohých smeroch, sa “Outlaw King” všemožne snaží sekundovať svojmu megalomansky úspešnejšiemu predchodcovi z 95’. Lenže tá latka je nastavená tak neskutočne vysoko, že bez ohľadu nato, ako môže tento počin pôsobiť kvalitne, s jeho úrovňou sa nedokáže zrovnávať ani v prípade žartu. (16.11.2018)

Navzdory kvalitní výpravě a ambicím působí Outlaw King hrozně odflákle. Finální dvouhodinová verze se skládá z mechanicky navazujících scén, které většinou absolutně postrádají nějaký vlastní vývoj a iniciativu, díky nimž by uvízly v paměti nebo vytvářely aspoň nepatrný emocionální podklad. Nezajímavá režie sází na jistotu a spoléhá výhradně na atmosféru doby, rychlé tempo a charisma Chrise Pine, což společně se surovými akčními scénami divákovi prostě musí stačit - jedinou výjimkou je úvodní scéna na jeden záběr, u níž je alespoň patrný autorský dotyk, přestože (a to je opět východisko silnější) se v jinak klasicky sestříhaném filmu prapodivně a neopodstatněně vyjímá. Na původní nezkrácenou verzi bych se podíval rád, tohle je jen slabý odvar ze Statečného srdce a slabé 3*. (25.01.2019)