Král psanec

Outlaw King měl být epickou a pořádně drsnou historickou podívanou a... bohužel moc není ani jedním. Před deseti lety by asi šlo o žánrový nadprůměr, v době Hry o trůny je ale laťka o něco výš a David Mackenzie na ni bohužel nedosáhnul. Pine je pod jeho vedením matný až běda (což je po Hell or High Water docela šok), jeho hrdina nemá moc co nabídnout, a vůbec celý příběh je dějepisná přehledovka bez pořádného náboje, hmatatelného napětí nebo vymazlené akce, u níž by Ridley Scott smeknul klobouk. Všeho je tu prostě tak nějak málo a konec dorazí dřív, než se film pořádně rozjede, takže za mě akorát fajn průměr, jenž sice naplnil všechny škatulky (a má solidní finální bitvu), ale čekal jsem od něj mnohem víc než vyklidněný seriálový pilot. (15.11.2018)

Předskokan k Braveheart, který paradoxně vypráví příběh po něm. Pine je zajímavá volba pro středověkého hlavního hrdinu a nutno říct, že k Robertu Brucovi pasuje docela zdatně, ač to zprvu nevypadá. Nedostatečnou práci se scénářem a absenci silných emocí Mackenzie nahrazuje uhlazenou středověkou řezničinou par excellance, sice ne úplně dostatečně, ale v rámci žánru určitě nadstandart. Samozřejmě epikou, romantickou linkou ani režijní virtuozitou se to na Gibsona nechytá ani z rychlíku. (18.11.2018)

Přímé "pokračování" Statečného srdce, které je rozhodně historicky věrnější, byť věrné není ani náhodou. Což však v rámci žánru nevadí ani v nejmenším. Má to jediný zásadní problém; je to při dvouhodinové stopáži až přespříliš zkratkovité. Navíc způsobem, který bije do očí čili nakousne se kde co, ale u nakousnutí mnohdy také zůstane. Dokonce, speciálně ve střední pasáži, tak moc, až pochybuji, že i o dvacet minut delší verzi, která běžela na festivalech, bych nevyčítal to samé. Jinak je to špinavý historický komorní velkofilm (ne, není to takový protimluv, jak by se zdálo), který sice jede dle klasického syžetu "historický David versus Goliáš", ale má atmosféru, nádhernou výpravu i kameru (a není to jen o využívání předností Skotské vysočiny či úvodní devítiminutové jednozáběrové scéně), nekompromisní bitevní scény, soundtrack pospojovaný lidovými odrhovačkami a na takovou řezničinu i překvapivě dobré výkony (snad jen Edward je přepálená karikatura). A to včetně Pinea, kde z nouze ctnost "aby nemusel moc mluvit skotským přízvukem" je přetavena v jednu z předností, protože tichá role stojící čistě na charismatu mu až překvapivě sedne. Outlaw King je přesně tím, co sliboval. Jen měl být delší a tím pádem ne tak přímočarý. Což by samozřejmě nevadilo, kdyby však z finálního sestřihu nebylo nad slunce jasné, že původní ambice byly větší. (10.11.2018)

Kapitán Kirk s přilbou místo vlasů na hlavě dostávajíc 3/4 filmu ukrutně přes píču v každé bitce skotů s anglánama, díky čemuž je hrdým králem asi čtyřiceti poddaných, manželku má v kleci a kůň mu chcípá hlady pod prdelí ... No prostě neznat dějiny tak si na něj nevsadíte ani omylem, že by nakonec anglánům nějakým zázrakem nakopal prdele, získal zpět ženu a zapsal se do análů hysterie jako úspěšnej cápek. Každopádně i přes počáteční nezdary se Kirk pochlapí a spolu se svou početnou armádou (těch čtyřicet dacanů) začne drancovat, vypalovat a vítězit. Co mě na filmu dostalo jsou nečekaný, ale kurva jako fakt nečekaný, úmrtí. To si takhle povídá otec se synem u krbu o starých dobrých časech, otec se zasměje své vlastní historce a chcípne. Jen tak z vteřiny na vteřinu během veselé konverzace. Asi jako kdybych si v restauraci objednala kafe, usmála se na servírku, vesele křepčila do mobilu kámošce, co zrovna dělám a najednou bych chcípla, navíc bez placení, jak když zhasneš vypínač. Stejně zapůsobí král anglánů, kterej nasraně vyjede do boje plnej vzteku a síly, aby pět minut na to zjistil, že je už starej a chcípnul stářím. Prostě rčení - Zhasnul jak svíčka - tu je dokonale ztvárněno a já se tak po zbytek filmu bála, kdo všechno zničeho nic chcípne třeba během sezení na hajzlu nebo pečení buřta. Všechno prostě najednou vypadalo smrtelně nebezpečný a nemůžete si být jistí, co se stane za pět vteřin. Naštěstí se až na tyhle dva případy chcípá normálně, přírodně, po ráně mečem do palice nebo vytáhnutí střev z bachoru během oběšení. To jsou už takový klasický smrti, co člověka nepřekvapí. Závěrečná bitva je pastva pro oči, lidi a koně chcípaj v hektolitrech krve po stovkách a já strašlivě fandila týpkovi, co na každýho řval jak se jmenuje a pak dotyčnýho rozsekal na sračku či na solidní plátky sushi. Jmenoval se Douglas a viděla jsem v něm hrdost, viděla jsem v něm sílu a viděla jsem v něm pořádnýho chlapa, kterej se s nikym a s ničim nesere. Kurva jo !! (27.11.2018)

Dlouho očekávaný návrat historických epik vypadá v hlavě Davida Mackenzieho očividně úplně stejně jako v té mé. Vynikající dramatická řežba, která je stejně brutální jako je nádherná. Naturalistická kamera a herecké výkony jsou zásluhou toho, že si připadáte, jako by vás do obličeje šlehal vítr a déšť skotských vysočin. Chris Pine je král, kterého bych pěšky následovala do každé bitvy. Zkrátka perfektní. To samé platí o nebojácné Florence Pugh. Jeden z mála historických příběhů, kde jsem neznala konec a stěží bych letos našla lepší dějový zvrat. Není to dokonalý film, ale je to srdcovka. (10.12.2018)