Kagemuša
Réžia:
Akira KurosawaHudba:
Šin'ičiró IkebeHrajú:
Tacuja Nakadai, Cutomu Jamazaki, Ken'iči Hagiwara, Kaori Momoi, Takaši Šimura, Kamatari Fudžiwara, Micuko Baišó, Daisuke Rjú, Hideo Murota, Hidedži Ótaki (viac)Obsahy(3)
V 16. století je neznámý zloděj vybrán, aby se stal dvojníkem umírajícího mocného vládce, kterému je podobný. Podaří se mu získat královskou vznešenost a vést armádu svého pána do bitvy. Film Akira Kurosawy obsahuje monumentální bitevní scény a získal hlavní cenu na festivalu v Cannes. (Guild Home Video)
Videá (1)
Recenzie (115)
Dramatické počasí a dramatický boj o moc, kdy přírodní živly jsou stejně nevyhnutelné jako války. Obojí s výsledkem stejně pomíjivým. ____ Na druhou stranu jsem mnohdy nechápala motivaci postav, což je asi dáno jinou kulturou. Závěrečná scéna byla však mrazivě dechberoucí. Některé boje jsou ztracené od začátku, přesto se vybojovat musí. /7. 4. 12./ ()
Tacuja Nakadai a jeho uhrančivý pohľad patria k najsilnejším preformance tohto filmu. Kurosawa na staré kolená ide viacej do epickosti ako vo svojich predchádzajúcich filmov. Mifune je nahradený Nakadaiom a namiesto čistých ľudí v morálne pochybnom svete, tú máme machinácie, intrigy a značný vplyv mysticizmu – prevažne so šintoistickými prvkami. Začalo to Deršuom a naplno sa to tu prejavilo v snovej sekvencií a v predurčenosti aká z neho vyvstala. Oproti rozpohybovanej kamere z predchádzajúcich Kurosawových diel, sme tu väčšinou statický. Zároveň, sa ale nezabúda na vizuálnu podmanivosť a aj napriek tomu, že sa v nejakej scéne len rozpráva, je v nej perfektne využitý priestor, plány a postavy vždy hovoria k veci a predurčujú významom ich neskorší zmysel. Scény večerného boja, rozprava o nehybnej hore, finálne pole mŕtvych a už vyššie spomínaný sen patria k silným a katarzným scénam filmu. Najviac ma štve, že takéto filmy sa dnes netočia. Strašne rád by som bol, keby som mohol zažiť Kurosawu v tomto období ešte ako mladé ucho snažiace sa rozprávať veľké príbehy svojim spôsobom. Perfektná ukážka historického filmu, pri ktorom nadobúda Posledný samuraj s Cruisom hlbší význam. ()
Je to historický velkofilm se vším všudy, takže se tak musí i brát. Proto, když už srovnávat, srovnávat s Gladiátorem, Alexandrem Velikým, Králem Artušem a podobnými filmy. Nejpříhodnější je asi srovnávat s Posledním samurajem. Ale protože poměřovat dva filmy se nesluší a je třeba hledět na každý snímek v rámci jeho vlastních kritérií a jeho světa, snažil jsem se nesrovnávat. A to docela neúspěšně. U Kagemuši je třeba prvně zmínit výpravu, kostýmy a podobné serepetičky. Ty jsou všechny vyvedené dokonale, úchvatně a velkolepě, že si s nimi nezadá ani mnohý současný historický spektákl. Jsou tu vidět Kurosawovy zkušenosti a jeho cit a talent. Příběh člověka zaujme a vlastně většina složek je kvalitních. Dokonce sám uznávám, že jde o hodně dobrý film. Je to ale film, který mi vůbec nesednul a já se celou dobu nudil a sledoval, kolik že desítek minut to ještě zbývá do konce. A že jich vždy ještě zbývalo. No a když už se věci začínaly zlepšovat, přišla snad nekonečná srdceryvná scéna se záběry na zmítající se muže a koně v krvavé lázni, která lezla na nervy už po pár prvních záběrech. Do toho tam vběhnul jeden nejmenovaný panáček a celý ten kolosální patos Hollywoodských rozměrů mě znechutil jako máloco. ()
„Nobukadó, aj keď je mi tak podobný, je tak skazený, že ho mali ukrižovať. Ako by mi taký lotor mohol robiť dvojníka? Ticho! Ja som iba neškodný zlodej, len som ukradol pár drobných, ale Vy ste zabili stovky ľudí a vyrabovali celé panstvá. Tak, kto je tu skazený? Vy alebo ja?” • Tieňový bojovník / Bojovníkov tieň, mimochodom tento mimoriadny, a k tomu i dosť obdivuhodný, historický epos, som si skrátka musel pozrieť ešte raz, aby som oveľa lepšie nasal celú jeho nadštandardnú atmosféru, čo sa mi na prvýkrát akosi extra nepodarilo, a ktorá je vskutku naprosto ojedinelou, a to ani nehovoriac o tej záverečnej, epickej bitke so spomalenými zábermi v určitých momentoch, kedy som už jednoducho veľmi dobre tušil, akým smerom sa vlastne konkrétny príbeh nakoniec uberie, či rovno do záhuby, alebo do svetlejších zajtrajškov, ale to už extrémne predbieham nasledujúce udalosti, ktoré v prvom rade vyžadujú - nielen skalných fanúšikov japonského, legendárneho režiséra Akiru Kurosawu, ale zároveň i obzvlášť trpezlivých divákov, nakoľko minutáž predstavuje až 3 astronomické hodiny, čo rovnako nie je žiadnou srandou absolvovať takto náročný snímok naraz, no musím následne konštatovať, že som si toto pozoruhodné "repete", užil snád ešte viac, než zrovna predtým v samotnej premiére, keď mi zrejme ešte veľa vecí nedochádzalo... • Radšej konečne prejdem k úvodným, scenáristickým replikám, ktorými som proste chcel zachytiť hlavnú myšlienku tohto majstrovského diela, ktoré sa zvyčajne pohrávalo, alebo povedzme - sa po celý čas riadilo presne tým, či vôbec "dvojník" uspeje v tom, ako sa zhostí svojej úlohy, spočívajúcej v tom, aby čo najlepším, najpresvedčivejším, no predovšetkým, tým najviac najprešibanejším spôsobom "zastúpil" knieža Šingena "Horu" Takedu, keďže je tento významný "Daimjó" v roku 1573 smrteľne postreleným, a to práve akýmsi (ne)obyčajným "sniperom", ktorý len prosto namieril, a vzápätí na to hneď vystrelil, a bolo vymaľované. Túto skutočnosť budú samotní najvernejší náčelníci chcieť počas troch rokov jednoznačne zamiesť pod koberec, ako by sa ani nechumelilo, no podotýkam, že sa to v tomto prostredí hemží najrôznejšími špehmi, ktorých si najali konkurenční rivali, konkurenčné tábory, ktoré si neustále kladú jednu a tú istú otázku, ako je to vôbec možné? "Nahradník" sa stane tak neuveriteľne autentickým, že postupne zhypnotizuje i svojho vnuka Takemuru či konkubíny, ale dokedy bude môcť takto smelo pokračovať, jestvuje nejaká, trebárs potenciálna možnosť, že by sa čímsi podstatným napokon prezradil? • Výkonní producenti F. F. Coppola s G. Lucasom, sa zaslúžili o to, že Kagemuša uzrel svetlo sveta v takej podobe, s akou môžem byť právoplatné spokojný, pričom som sa opäť zaobišiel aj bez Toširóa Mifuneho, ktorého bravúrnym štýlom vystriedal Tacuja Nakadai, ktorý podáva fascinujúci a strhujúci, herecký výkon, akým si ma udržiaval v neustálom napätí a vypätí, až som miestami normálne lapal po dychu! V podstate stelesnil dvojrolu, na akú sa v žiadnom prípade nikdy priamo nezabúda, v ktorého koži by sa chcel ocitnúť asi len málokto? Určite to bolo pre neho (protagonistu) veľkou výzvou, do čoho sa pustil, že sa už nedalo cúvnuť späť ani o malý centimeter, pretože ani nemal na výber. Vynikajúci kinematografický počin, akým si ma Kurosawa opätovne získal, a to som sa už pritom trochu obával, kadiaľ sa bude uberať jeho "pomifuneovská" kariéra!? () (menej) (viac)
Patrně nejdražší snímek Akira Kurosawy díky americké finanční injekci, díky níž mohl Kurosawa zobrazit velkolepé válečné scény a stvořit rozmáchlé epické drama ze 16. století japonských dějin, kdy se podobně jako v Evropě pomalu chýlil ke konci starý věk šlechtických klanů a jejich způsobů boje založených na středověkých taktikách. Kurosawa se snažil, podobně jako v jiných svých snímcích, o shakespearovsky silné psychologické drama, kde je bezvýznamný človíček uvržený shodou okolností do víru mocenských intrik a krutých bojů. Malý zlodějíček má sehrát roli mocného feudála, vůdce klanu, který usiluje o dominantní postavení v Japonsku. Jenže to není žádná úsměvná komedie stylu Císařova pekaře a pekařova císaře, ale osudová temná záležitost, kde sledujeme v přímém přenosu nejen zkázu jednoho klanu i s celou armádou, ale i konec jedné epochy. Další zásadní zvrat v Japonsku přišel až v 19. století s reformním hnutím Meidži. Jestli je něco cenné, pak je to samozřejmě výprava a konfrontace odlišných kultur, protože pozdně středověké Japonsko představuje pro středoevropana exotiku. Vytknout by se dala určitá teatrálnost - Takedův dvojník má na sobě tolik líčidel, aby zobrazil svoje zoufalství, kolik se nespotřebuje na jedno průměrné divadelní představení. Navíc emoce jsou podávány, jak už je v Kurosawových historických dramatech zvykem, v neskromném množství, je to zkrátka rozdíl proti střízlivějšímu evropskému pojetí a je to i znát na českém dabingu, který se jen obtížně strefuje do postojů filmových hrdinů. Být tohle natočené v euroamerickém prostoru, byl bych kritičtější a režisérovi bych doporučil minimálně odvážnější střih a civilnější herectví, ale Kurosawovi jeho filmové vidění rád odpouštím. Celkový dojem: 80 %. ()
Galéria (46)
Fotka © Toho Company
Reklama