Kagemuša

Kurosawa má estetické cítenie, čoho dôkazom je vizuálne exibicionisticko-umelecký film Dreams a prejavuje sa aj v Kagemušovi, hoci niekedy naozaj samoúčelne a len pre efekt. Kurosawa vie tak isto natočiť film, kde je všetko ako má byť a ktorý ma dostal (Deržu Uzala). Ale nech mi priaznivci tohto japonského umelca odpustia väčšinou z môjho pohľadu prevažuje to, čo som už v súvislosti s jeho filmami spomínal:nuda, rozťahanosť, nevyváženosť, miestami absolútne prehrávanie hercov a neprehľadnosť. Silné momenty by sa našli, ale tie horšie výrazne prevažujú. Trojhodinová stopáž bola v tomto prípade zabijácka. Skrátka rád prenechávam tento film na hodnotenie "japonológom", nie je to moja šálka kafe:) (15.07.2007)

Kagemusha je takym malym prelomom v Kurosawovej kariere. Pokial v pociatkoch to boli hlavne dramy a "one-man-show" Toshira Mifuneho, tu sa dostava do popredia epicky pribeh, historia a tisicky hrdych samurajov v plnej zbroji nesuci sa na konoch. Mimo Nakadaia, ani jeden herec nedostal skutocny priestor na predvedenie svojich (ne)schonosti, avsak Nakadai svoj priestor vyuziva dokonale. Dvojrola, Shingen Tageda - hrdy panovnik nesuci prezivku Mountain, ktora poukazuje na to, ze svoju poziciu si drzi pevne ako hora, ktorou nikto a nic nedokaze pohnut, a bezmenny, trochu vysinuty zlodejicek, ktory vdaka svojej uzasnej podobnosti Shingenovi je povolany do sluzby jeho dvojnika (skor donuteny, holt nemal na vyber). Pozorovat jeho vykon je slast. I pri vedomi, ze je to stale iba jeden herec, som plne veril, ze na obrazovke su dvaja odlisny ludia. Pri jednej scene, ked sa dvojnik pokusi napodobit SHhingena mi doslova od uzasu klesla sanka (za to kredit samozrejme patri aj Kurosawovi). A najviac poteseny budu ti, ktori prechovavaju lasku k filmovemu vizualnemu umeniu, film obsahuje niekolko vyzualne strhujucich pasazi (snova sekvencia, slnko presvitajuce pomedzi pochodujuce vojsko...), a hlavne tymto pre mna zostane Kagemusha priznacna. (10/10) (27.05.2008)

Pro mě Kagemuša rozhodně není kostýmovou zkouškou na Ran, ale je to pro mě hodně osobní záležitost. Jde o příběh malého zlodějíčka, který je přinucen hrát roli mrtvého vladaře, jeho dvojníka. A najednou je lapený do pasti, je tak přesvědčivý... Od svého předchůdce nepřebírá jen vizáž a gesta, ale i hrdé a odvážné chování. Bere si jeho ideje za své. Jeho život má konečně řád a cíl. A když o to všechno přichází, je v koncích. Už to není ten stejný muž jako na začátku - může jen přihlížet, jak se všechno čemu uvěřil hroutí. Jestli jsem Kurosawu správně pochopila (a pro to ho taky miluju), tak všechna ta velkolepost bojových scén je jenom na efekt - ten důležitý je člověk a jeho jedinečnost! (21.11.2014)

Kagemuša, stín bojovníka, někdy také uváděn pod názvem Dvojník. Kurosawův film, ve kterém sledujeme téměř epickým způsobem proměnu bezvýznamného zlodějíčka v důstojnou osobu císaře jednoho japonského rodu. Přestože je pro něj z počátku nesmírně těžké se do nové role vžít, je pro něj na konci ještě těžší se jí vzdát. Velkolepé scény, které v japonském filmu nemají obdoby, spolykaly tolik rozpočtu, že Kurosawa musel o peníze žádat dokonce i u svých obdivovatelů. Kagemušu osobně považuji za Kurosawův nejpůsobivější film. (14.01.2006)

Trochu jsem se obával, že to bude další Kurosawův příspěvek na téma, jak pronudit tři hodiny. I začátek mne utvrzoval v tom, že opět budu svědkem dramatu, kdy se o válčení maximálně kecá vsedě. Naštěstí jsem se mýlil. Kagemuša přes svou délku nenudí, je plný zvratů, kvalitních (někdy až teatrálních) hereckých výkonů a zejména bezchybné Kurosawovy režie. Budu toto dílo považovat ze to lepší, co natočil. (24.01.2010)