Krvavý trůn
Kumonosu-jô
Throne of Blood
Réžia:
Akira KurosawaKamera:
Asakazu NakaiHudba:
Masaru SatóHrajú:
Toširó Mifune, Isuzu Jamada, Takaši Šimura, Akira Kubo, Hiroši Tačikawa, Minoru Čiaki, Takamaru Sasaki, Čieko Naniwa, Seidži Mijaguči, Isao Kimura (viac)Obsahy(2)
Režisér Akira Kurosawa, veľký milovník i znalec diela Williama Shakespeara, vo svojej filmografii viackrát adaptoval hry alžbetínskeho dramatika a ich dej presunul do historických reálií stredovekého Japonska. Podobne aj archetypálny príbeh o zhubnej túžbe po moci, svedomí, zrade a treste sa odohráva v časoch mocenských bojov medzi japonskými generálmi. Páni Taketori Wašizu a Yošiaki Miki sú pozvaní na hrad svojho pána, ktorý sa im chce odvďačiť za udatnosť v boji zo zradným generálom. Cestou na hrad páni Wašizu a Miki zablúdia v Pavučinovom lese. Tu stretnú starenku, ktorá obom predpovie skvelú budúcnosť a rýchly vojenský postup. Jej veštba sa okamžite naplní. Wašizuovu ženu však manželove úspechy neuspokojujú a svojou túžbou po moci otrávi i jeho srdce. Aby získal ešte väčšiu moc, zradí Wašizu svojho pána i Mikiho. Netuší však, že čoskoro sa proti nemu postaví nepriateľ silnejší ako meč. Namiesto šťastia na neho čakajú len útrapy svedomia. (STV)
(viac)Recenzie (138)
Zlatý Lev - výběr ()
Dark fantasy jak sviňa... ;-) Kurosawu nevyhľadávam, ba dokonca sa mu trochu vyhýbam, ale toto mi asi aj vďaka rozumnej minutáži zapasovalo. Bravúrna réžia, pôsobivý vizuál, skvostná atmosféra. No a Toširo je proste démon. Sa divím, že mu po tom, čo tu predviedol, neodišli hlasivky - toľko snáď ešte nikto v žiadnom filme nekričal. Ponaučenie z filmu: Za všetkým (zlým) hľadaj ženu. Nemusí strašiť ako duch v Pavučinovom lese. Stačí, keď sedí doma vedľa teba a nenápadne ti podsúva svoje intrigy a ešte ťa núti uveriť, že sú to tvoje vlastné ambície. ()
Kurosawovo převedení Shakespearovy tragédie do reálií feudálního Japonska. Známější je výpravnější Ran, ale i tato adaptace Macbetha stojí za pozornost, byť bohužel jen pro sledování excelentního výkonu Toshira Mifuneho v roli manipulovaného ctižádostivého Wašizua. Tempo je zvláště zpočátku zbytečně pomalé a některé scény jsou natahovány na samou hranici únosnosti; kupříkladu bloudění v mlze. Největším záporem snímku je však výkon Isuzy Yamady v roli Lady "Macbeth" Asaji Wašizu. Její herectví je přespříliš umělé a navíc ve vypjatých chvílích přehrává až běda. Což vzhledem k tomu, že jde sice o menší, ale nejzásadnější roli celého Krvavého trůnu potažmo Macbetha, je výsledek dosti tristní. Film není nijak výpravně rozmáchlý jako pozdější Ran, ale tvůrci udělali díky slušně využité mlze z nouze ctnost a je tak docela atmosférický, když již nic jiného. Ovšem celkově je to spíše mírné zklamání. ()
Tento Kurosawa mi přišel oproti jiným dílům, tak trochu bez života. Jediné scény ze kterých čišela ta obvyklá radost z filmování, jsou ty s duchem. Navíc děj je naprosto předvídatelný, takže jediné co nám zbývá je kochat se Toshirem Mifunem, což je naštěstí příjemná činnost. Postava kterou hraje je ale opravdu těžce zmanipulovatelnej blbec (jinak to říct nejde) a ta jeho žena byla čistě odpuzující. "Krvavý trůn" není pěkný film, je to těžká deprese . ()
Krvavý trůn byla poslední šance, kterou jsem Kurosawovi dal, od nynějška si již jeho filmy nebudu kupovat ( Levné knihy ), ale jen půjčovat :)) -- Jako téměř vždy moc velká teatrálnost ( interiéry, expresivní herecký projev ), statičnost. V dialozích není nic, co by mě vytrhlo z mírné letargie, scény jsou natahované. To sice koresponduje s divadelní předlohou, ale moje smysly se nemají čeho "chytnout." Vyprázdněné interiéry tomu nepomáhají. ()
Od tohohle filmu jsem docela dost cekal, ale Kurosawa me opet celkem zklamal. A ne kuli tomu, ze by Macbetha udelal po svym. Problem je v tom, ze po slibnym, krapet mysterioznim zacatku dostava vetsinu prostoru Toshiro Mifune a to je tragedie. Celou dobu se chova jak idiot, neustale rve a tvari se jak kdyz si skrip do brneni koule. Zhruba po deseti minutach mi zacal lizt na nervy. Navic tu je opet priserna hudba, spousta scen zbytecne protahovanejch a herci se tvari neskutecne tragicky i v momentech, kdy se nic moc nedeje. Je to jak divadlo doplneny o nekolik hezkejch zaberu armady a jako takovy to vic jak na 2* opravdu neni. ()
Celosvětově divácky úspěšný film. Opět povedený Kurosawa ve středověkém příběhu z mlžného Pavučinového hradu, Severního sídla a okolních pevností. Toshirô Mifune jako vraždící Wašizu (obdoba Macbetha, ovšem s rohy na přilbě), poháněný na cestě k moci ctižádostivou manželkou a zlým duchem. Krásná historická podívaná o síle, ctižádosti, politice, manipulaci a o fantómech v nás. Závěrečná "Mifuneho" scéna se šípy je dokonalá. Trailer: http://www.csfd.cz/film/5430-krvavy-trun-kumonosu-jo/videa/ ()
Na to, abych byl uchvácen zdál se mi film příliš teatrální. Tentokrát vsadil Kurosawa neklasicky na klasiku, jenže o všem se spíše mluví, než se koná. Na pomalejší začátek naváže až silnější druhá polovina filmu. Toshiro Mifune je zde jako vždy osobitý, nicméně mne nadchl spíše v jiných rolích. ()
Svělé drama o smrtící touze po moci s výtečným Mifunem v hlavní roli. Zvlášť v druhé polovině intenzivní natolik, že člověka mrazí. ()
Skoro to vypadá, že Shakespeare patří do Japonska víc než do Anglie či Itálie... Jeden ze silnějších Kurosawových snímků to rozhodně naznačuje. ()
S každou další Kurosawovou exkurzí do japonské historie ve mně vzrůstá nechuť k jeho přehnané teatrálnosti, která se projevuje nepřirozenou gestikulací, koulením očima a patetismem v mluveném projevu. Bez ohledu na kulturní odlišnosti takhle bezpochyby ve středověkém Japonsku lidé nemluvili a nejednali. Je to pro mě příliš rušivý prvek ve filmu, který se jinak může pochlubit silným příběhem inspirovaným Shakespearovým dramatem. Kladem filmu je ještě výpravnost typická pro Kurosawovy historické filmy a několik pociťově atmosférických scén z tajemného Pavučinového lesa. Na druhé straně, režie je statická a jednotlivé záběry mají přinejmenším v některých případech přetaženou stopáž. Celkový dojem: 45 %. ()
Trochu mě mrzí, že si věčný klaďas Mifune střihl i tuto zápornou roli. Nesedla mně k němu. Taky neakceptuju, že ze sebe nechal dělat od manželky takovýho vola. V příběhu jsem se trochu ztrácel a o jménech ani nemluvím, ale s tím mám vždycky problém:) Rozhodně to je nejvíc fantasy film od Kurosawy, co jsem viděl. ()
MacBeth po japonsku, aneb mé druhé setkání s tvorbou Akiry Kurosawy (tomu, kdo řídí dramatrurgii Filmového klubu ČT2 můj obdiv a velký dík!). Zatímco u Sedmi samurajů jsem vstupovala do zcela neznámé řeky, a tedy chvíli trvalo, než jsem si zvykla na odlišný styl vyprávění, výstavby děje či hereckého podání, tady už jsem přesně věděla, co čekat, a možná i proto jsem byla filmem zcela nadšena. Vynikající přenesení shakespearovského dramatu do japonských reálií, Mifuneho herecký koncert, pevný dramatický oblouk i výsledná katarze... Právem plný počet hvězd! ()
Obyčajne mi starý štýl japonských filmov moc nesadne, výstredná teatrálnosť hereckého prejavu, do všetkého zakomponované staroveké kliatby a znamenia, no tentokrát nad tým vyhral obsah filmu a jeho režisérske spracovanie. Pomalé plynutie, akčných scén sa prakticky nedočkáme, no nadčasové fantasy prvky s vojnovým starojaponským štýlom odvahy, hrdosti a hrdosti, na opačnej strane zrada a túžba po moci, to všetko dáva filmu silné základy, ktoré sa otrasú len v nudnejších pasážach. 75%. ()
Tentokrát Kurosawa na téma touhy po moci, zrady a cílené manipulace s člověkem. To vše zasazeno do japonské historie. Film byl bohužel až trochu příliš nudný a bez většího zdůrazňovaní celkové myšlenky. Zajímavý a akčnější závěr bohužel už celkový dojem nedokázal podstatnou měrou změnit. T. Mifune opět výborný. ()
Tohle je pravděpodobně nejryzejší a nejstřízlivější, nejkomornější Kurosawa (nic proti Rašomonovi), skvěle adaptovaná divadelní klasika (jako obvykle). Šlapající tempo, divadelní postupy, fúze východu a západu. Má emoční záležitost. ()
Škoda přeškoda, že zde Akira Kurosawa tolik šetří akčními scénami. Přitom by se jich našlo a díky závěrečné výtečné scéně s šípy by bylo jistě na co koukat. On si bohužel vystačil pouze s ohlašováním průběhů a výsledků bitev z úst kurýrů. Díky tomu se musíme smířit s tím, že "Krvavý trůn" je de facto pouze one man show Toshira Mifuneho. Coby Wašizu (nebo chcete-li MacBeth) byl opět fantastický a takový by mohl být i celý film, kdyby se ubralo na statičnosti a přidalo na akčnosti. Takto nám zbývá pouze velmi dobrý film. 80%. ()
Tak Kurosawa už natočil i lepší filmy, ale i tenhle patří mezi ty velmi zajímavé. Příběh je to dobrej, i když ničím překvapující a postavy jsou také dobře napsány. Toshiro Mifune tady navíc předvádí další ze svých famózních výkonů. Jenom mi to místy přišlo trochu nudné a trochu i zdlouhavé,což je trochu paradox, protože Kurosawa už natočil i mnohem delší snímky. I tak je to ale velmi dobrý film a jestli si chcete doplnit Kurosawovu sbírku, tak nelze než doporučit. ()
Tento způsob zpracování Shakespeara zdá se mi být poněkud.... Skvostným! Jen škoda, že nikdo nenatočil japanizovaného Hamleta, když byl Toširó Mifune mlád, neb jeho zdejší hypnotické, zcela totální zešílení je prostě výtečné, stejně jako blesky, které dokáže metat z očí a tváře rámované démonicky zježeným vousem. Překvapila mě i dost velká porce megalomanských záběrů, kdy se třebas po pláni prohání desítky jezdců v plné zbroji na svých komoních, přitom by tu ani nebyl velký rozpočet nijak moc potřeba, komornost je vzhledem k předloze očekávatelná. Sice bych ocenil nějaký ten souboj (jsem zvrhlý bídný červ, ó ano), který by atmosféru ještě víc podpořil, ale i bez něj je to prostě a jednoduše výbornej film, kterému hrozně sluší stylizace do Japonska a jediný důvod, proč Shakespear Macbetha do Japonska nezasadil rovnou je nejspíš ten, že Japonsko považoval za Waleský hovorový výraz pro natvrdo vařená vejce s tuřínem. ♫♪ " Pyšný hrad stál na tomto bezútěšném místě... " ♫♪ ()
„Cesta pekla vždy vedie do záhuby.“ Scenár je vynikajúco prepracovaná vec, nad ktorou sa treba pozastaviť. V knižných adaptáciach je to ako všetko cez kopírovací papier- lokácie, mená, postavy, vzhľad postáv. Spracovanie, a čo tak aj keď mám knižnú predlohu... no divadelnú hru, tak si napísať podľa seba, miesto Škótska - Japonsko. Scéna v Pavučinovom lese, okolo starého ducha je geniálna a zároveň mrazivá, a k tomu tá pieseň ("Men’s lives are as meaningless As the lives of insects The terrible folly Of such suffering A man lives but As briefly as a flower" ) „Ľudský život je ako vlákno.“ Filmový priestor a filmové scenérie sú úžasné, strih sa upokojil, každý jeden záber dýcha. Niekedy je to o dlhých dialógoch, a nie samotné ticho, čo je veľmi veľmi dobré kontrastné médium. Namiesto Mackbetha, Wašizu. Aby to nebolo všetko o tom, že Rašomón je medzníkom a všetky filmy sa budú len a len porovnávať, tak Krvavý trón má prepracovanú réžiu, ktorá je vyspelá a s dávkou veľkého citu. Celým filmom sa tiahne hutná, temná a drvivá atmosféra, ktorá od polovice dotiahne až do takého extrému, že je to temnota temnôt. Toširó Mifune vo svojej živelnej forme, jeho herecké bláznovstvo (poklona) mi pripomína herecké majstrovstvo Anthonyho Hopkinsa vo Mĺčaní Jahniat. Wasaži prepadol bláznovstvu, Mifune stvárnil za všetky drobné, a je hriech, že nedostal prestížne ocenenia za takýto výkon (aké by to bolo, keby nedostala jeho postava koniec koncov na zobák). Isuzu Yamada, predstaviteľka, Asaji Washizu mi prišla dosť nesympatická a herecky, až mi šiel z nej strach, namiesto nej by som obsadil Mačiko Kjó, je to len vec názoru, a so sklonenou hlavou, vkladám dôveru Pánu Kurosawovi, že vedel, čo robí. Musím pochváliť Kurosawu, odviedol dobrú prácu pri výbere úlohu. Kamera oproti Siedmim Samurajom je omnoho viac dynamickejšia, zábery v rýchlosti cez stromy, ktoré zaviedol v Rašomóne, nabrali o úroveň viac a sa vymakali o niečo lepšie. Hercami to nie je tak nabité, ako Rašomón, alebo Sedem Samurajov. Od polovice záleží od chuti, ak ste zvyknutý, že jeden herec bol prioritou celého filmu, pozor Kurosawa, by nikdy nespadol do takéhoto klišé. Soundtrack je zabitý, už mužské zbory na začiatku evokujú, že to bude vynikajúca jazda. skutočne vynikajúca ukážka poctivej filmovej hudby (Masaru Sató). Temné bláznovstvo, kde to všetko vrie až od podlahy a na konci diabolská apokalypsa. Stopáž je vynikajúca, ani nie dlhé, a ani nie krátke, presne ako má byť. Rozumná. Takto si predstavuje knižnú adaptáciu. Film, kde jeho filmové posolstvo bude mať stále, čo povedať, ten kto prahne po krvi, ju bude mať na rukách. Veľmi dobrý film s fantastickým koncom, k tomu temný, náročný a tragický, ako samotný Mackbeth. Kurosawa sa pohol vo svojej tvorbe. To, čo predvádzal Kurosawa od 1950 - 1965 filmárskemu svetu bolo niečo neskutočné. Taketori Wašizu, Ivan IV Hrozný, Mackbeth, všetkých spájalo jedno- bláznovstvo. Je to ťažký film a nie pre každého, temné, depresívne, to neznamená, že by ho človek ho mal podceňovať. |羅生門/ Rashōmon| - |生きる/Ikiru| - |七人の侍/Shichinin no samurai| | - |生きものの記録/Ikimono no kiroku| - | 蜘蛛巣城/Kumonosu-jô| - | 隠し砦の三悪人/ Kakushi-toride no san-akunin| - |悪い奴ほどよく眠る/ Warui yatsu hodo yoku nemuru| - |用心棒/Yōjinbō| - | 赤ひげ/Akahige| - |どですかでん/ Dó desu ka den| - sú filmy, ktoré by nemali minúť každého fanúšika filmu. Zostal som v nemom ohúrení a veľmi rád sa vrátim k tomuto filmu. Tak na to 1000. hodnotenie. /90 %/ () (menej) (viac)