Ran

Zřejmě poslední velký film vynikajícího režiséra se vrací k svárům základních lidských vlastností. V historické řadě s barevným posunem a propracovanějším příběhem se rodí nový pohled na tradiční historické téma. Někde v pozadí lze tušit složité pohyby a změny v japonské skutečnosti šedesátých a sedmdesátých let vrcholícího hospodářského zázraku. V tomto ohledu se vybavují dobové souvislosti např. kolem vzniku Vančurovy MARKÉTY LAZAROVÉ. Doba, která vylučuje silné charaktery a velké příběhy, je vcelku přirozeně hledá a nachází v minulosti, kterou je jako zrcadlem poměřována současnost. Tradiční přednosti kurosawovské filmové poetiky skvělou výpravou počínaje a "krajinnou" kamerou, která stejně spolehlivě zvládá i detaily lidského obličeje, konče, zůstávají zachovány a navíc obohaceny dokonale o možnosti nabízené barevným filmem. Výpravná podívaná je i velkým zážitkem. Jako každé velké umění. (28.08.2007)

Všechny své filmy natočil Kurosawa v roce 1951 a pak je časovými teleporty rozeslal do různých období, aby se nikdo neptal, jak se mu to podařilo. Né, že by ty kopečky, koníčky a hořící věžičky nebyly schopné mě na chvilku ukonejšit od té teatrální studiové reality dialogových sekvencí (nasvícených jak ze Studia Ostrava), ale i ty epické bitevní sekvence jsou vlastně jen souborem statických ilustrací, které například vůbec nejsou schopny informovat o tom, v jaké fázi daná scéna vlastně je. Koníky s modrými praporky klušou nahoru, zatímco koníky se žlutou klušou dolu, před nima pánové s červenými klobouky na něco střílí. Někdo je mrtvej. (25.01.2024)

No nevim, jak tenhle film hodnotit, protoze na jednu stranu jsem cekal neco jineho, ale zas na druhou stranu me dostal. Rozhodne by to chtelo vic bitev, ty co tu jsou, jsou uchvatny (za coz dost muzou kostymy, ty jsou skvely a taky byl dobrej napad odlisit jednotlivy armady ruznejma barvama, ale i presto jsem si par dulezitejsich japoncu furt plet), ale je nich dost malo. Rek bych, ze tak dve hodiny z filmu zabiraj dialogy a nevalecne sceny a ty jsou misty nechtene smesny, misty nudny a misty naprosto uchvatny. Rek bych ze to je tak 50:50. Prislo mi, ze pribeh je dost jednoduchej, misty predvidatelnej a trochu mi to pripomnelo nejaky pohadky (dva synacci chtej jen vladnout, treti ma tatika fakt rad a tata je ze vseho desne prekvapenej). Nastesti to zachranujou vyborni herci, v cele s naprosto dokonalym Tatsuya Nakadaiem, kterej jakmile je na scene, tak celej film hned pozvedne. Ale precejen jsem se misty dost nudil, takze jen 4* (16.10.2005)

První film od Kurosawy, který jsem viděl. Nebylo to vůbec špatné, jen ke konci první poloviny snímku následoval několik ne uplně jasný scén, které si myslím, že měly být více vysvětleny, nebo nějak lépe přemostěny (mluvím o událostech na třetím hradu). V závěru mě taky docela mátlo, která armáda je čí. No la ejinak se jednalo o krásné tragické drama a kvalitně natočený film. (13.02.2009)

Složitě ambivalentní film – je velkolepě opulentní a přesto chladnokrevně komorní, pompézně strhující a přitom žalostně bezobsažný, variace Shakespearovské divadelní hry ale i epický velkofilm se vším všudy, velice poutavý a přesto tak nesnesitelně nudný, striktně seriózní a zároveň až absurdně směšný (účes týpka s píšťalou chci taky), historicky věrohodný a přesto tak papundeklově umělý, intelektuálně důmyslný ale zároveň echt primitivní, nadčasový a přitom tak zastaralý (ten zub času se na tom strašně podepsal). Ve výsledku tedy volím i hodně ambivalentní hodnocení a je mi to celkem líto, protože takhle jsem si svoje první rande s Kurosawou fakt nepředstavoval. (14.07.2020)