Rašómon

Skvělá, na svoji dobu naprosto převratná záležitost, kde mě Mifune fakt hodně baví a předvádí zde jeden z životních výkonů. Kurosawa je mimořádně inovativní a zároveň nikdy lacině nešokuje (což bývá u západní filmařské špičky, bohužel, často naopak). Film je to převážně psychologický (a psychologie je spolu s výtvarným nadáním základem síly snímků AK), relativizující v plných dávkách úplně všechno a to, ač jde o úkol téměř nadlidský, bez nadbytečného cynismu. Jeden z klíčových mezníků kinematografie; občas to vypadá, jakoby Kurosawa vymyslel půlku filmařiny. (23.01.2008)

Pomalé, nudnější a spíše komornější vyprávění příběhu, tak jak to Akira Kurosawa umí. Nikam nepospíchá, neobjevuje se náhle žádné vyvrcholení z nějakého zvratu vše se odehrává v pomalém tempu a rozhodně je to velice zajímavé. Ač je to přes 50 let staré, na kvalitě snímek rozhodně nezaostal a herecký výkon zloděje je opravdu takřka heroický a jeho smích mi dosud zní v paměti. (07.10.2006)

Nějak mi pořád vrtá hlavou, proč Kurosawa nazval film Rašomon (název povídky Rjúnosukeho Akutagawy), když přitom je to zfilmovaná Akutagawova povídka "V houštině" a povídka "Rašomon" je úplně o něčem jiném. Že by jenom proto, že se děj vypravěčů tohoto příběhu ve filmu odehrává u brány Rašomon? Asi to tak bude, ale i tak je to trochu matoucí... Kurosawa při převedení Akutagawovy povídky na plátno zůstal poměrně věrný předloze (tedy až na tu bránu a vypravěče u ní), což se mi líbilo. Zároveň ale přidal vlastní konec s dítětem, který měl značit morální polepšní a rozhodně nebyl špatný. Rašomona tedy celkově hodnotím dobře, rozhodně byl mnohem lepší než Ran, na který jsem se ani nezvládla dodívat, jak příšerný mi ten film přišel. ~(4,0★)~ (06.02.2009)

Rašomon byl díky netradičnímu přístupu skrze různé úhly pohledu na jednu a tatáž situaci nejednou citován i zremakován a vždy zcela poprávu. Inteligentní scénář, vynikající herci a citlivá řežie. To vše je důvod, proč tato klasika kdysi zaujala a jistě i do budoucna bude zaujímat diváky po celém světě. Přesto bych netvrdil, že univerzální pravda neexistuje. Mifune totiž opět zas a znovu prokazuje, že mu (nejen) na japonských ostrovech není rovno. Na to prostě jiný úhel pohledu snad ani být nemůže. (24.06.2007)

Kurosawův Rašomon vznikl na základě povídky V Lese a dalších motivů z díla Rjonosukeho Akutagawy. Základní osou příběhu je spáchaný zločin, který je rekonstruován z výpovědí čtyř lidí. Všechny verze mohou být pravdivé, každý podává svůj výklad události. Následné odlišnosti v jednotlivých výpovědích na sebe ovšem nenechají dlouho čekat. Aktéři si varianty výpovědí neupravují snad z úmyslného lhaní, ale snaží se je sdělit tak, aby jim vyhovovaly, v očích ostatních nesnižovaly, případně aby je záporná fakta nediskreditovala. Máme tu tedy čtyři osoby popisující jednu událost naprosto rozdílně. Kurosawa vytvořil jedinečný scénář, který se neomezuje jen na detektivní polohu, ale snaží se poodhalit jaké jsou vztahy mezi lidmi, proč dělají to, co dělají. Toshiro Mifune, v roli loupežníka Tajomara, se sžil se svojí rolí natolik, že jeho výkon spojený s maniakální mimikou si budu ještě dlouho poté pamatovat. (27.10.2003)