Nebo a peklo

Kam až nezavály příběhy z legendárních McBainovych detektívek... do dílny velkého Akiry Kurosawy. Asi třikrát jsem měl na chvíli pocit, že mne další Kurosawův rozvláčný film nebude příliš bavit: během dlouhých úvodních titulků, když jsem si vzpomněl na zklamání z režisérova Toulavého psa, později, když byla v rámci únosu vykonána klíčová výměna, skončilo rodinné drama a po šťastném konci se film přesunul směrem k čistě policejnímu pátrání... a do třetice když se blížilo chycení pachatele a napjatou atmosféru na pár minut uvolnila šedesátková taneční hudba. Jenomže příběh měl i po všech zásadních zvratech a částkových happyendů stále co nabídnout. Kurosawa se nebojí plynule řecházet z psychologického dramatu do tradiční detektivky i zase zpátky, a po celý čas mu to funguje výtečně! Mravenčí pátrání plné výslechů a pomalé odkrývání stop včetně možných indicí za účasti kriminalistů i svědků bylo v druhé půli hodně napínavé a závěrečný dialog Gonda s pachatelem ve vězení na mne zapůsobil stejně silně jako momenty strachu o unešené dítě v první hodince filmu. Tradičně vynikajícímu Toširó Mufinemu sekundují další zdatní kolegové, hodně mne zaujal i Tacuja Nakadai v roli inspektora – navzdory svému původu na mne coby detektiv v civili působil příjemně "evropsky". Po tomhle filmovém zážitku se můžu směle přidat k těm, kteří zde Nebe a peklo označují za jeden z nejlepších krimi thrillerů vůbec. 90% (dodatečně viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (29.04.2020)

Podivný film, mně je vcelku ukradený, že je to podle Eda McBaina a že to je kriminálka, samotný fakt, že jde o žánrovej film pro mě nic neznamená, vždy mě zajímá, co film nabídne nad rámec žánru, zda má nějaký hlubší, obecnější poselství nebo alespoň konotace k něčemu, co pro mě něco znamená...takže zatímco pár lidem se nezamlouval konec, mě se právě posledních zhruba 10-15 minut líbilo a vůbec nejsilněji na mě zapůsobil závěrečný rozhovor mezi únoscem a Gondem, který mi připomněl můj oblíbený Zločin a trest. Zatímco celý film byl jen o tom, jak dopadnout únosce, konec alespoň trochu odhalil jeho motivaci a tudíž přiblížil i zajímavejší věci - psychologický profil zločince, než jen samotné detektivní pátrání. Únosce svůj čin odůvodnil podobně - trochu - jako Raskolnikov - škoda jen, že to nebylo zaměřený více právě na tu psychologii - těch posledních pár minut byla jen slabá "náplata" za ty dvě hodiny detektivní story. Takže mírné zklamání, postava toho únosce se v příběhu měla objevit dřív a měla být zkoumána zároveň s tou detektivní linií, chyběla tam právě druhá strana příběhu, takhle to byla jen detektivka, což je prostě proto, aby to zanechalo hlubší stopu dost málo. (11.12.2011)

Nebe a peklo, zdary a porážky, obdivovaná smetánka a nikoho nezajímající plebs. Opačné protipóly, jež se s fatálními následky střetávají v ziskuchtivé společnosti, která lační pouze po majetku a postavení, na úkor upadávající kvality, morálních hodnot i bezcenných lidských životů. Kurosawa představuje zástupce jin a jang z nejrůznějších pohledů a tyto protikladné síly se zde ani trochu nedoplňují. Naopak, pouhé jejich náhodné přiblížení se stává semínkem zrodu absurdní zášti a nenávisti. Tengoku to jigoku je napínavá psychologická krimi, stavící na výborných hereckých výkonech a kvalitním scénáři. Laicky si troufám tvrdit, že to co vidíme v druhé půlce filmu je reálné zobrazení mravenčí policejní práce. (13.04.2012)

Velmi dobrá kriminálka na motivy knihy Eda McBaina a zároveň zřejmě nejlepší Kurosawův snímek neodehrávající se v dobách feudálního Japonska. Největší lahůdkou tohoto filmu není ani tak napínavý děj jako spíše skvostní herci a takřka dokonalá struktura vyprávění. Úvodních dvaapadesát minut se odehraje v jediné místnosti a o pár hercích. Jenže zdánlivě komorní příběh o muži v neřešitelné situaci plynule přejde v exteriérovou detektivku, kde opustíme původní dějovou linku a dopodrobna sledujeme vyšetřování případu na všech frontách, jen abychom se v závěru opět navrátili k dopadu na osud jednoho člověka. V roli zámožného obchodníka tradičně exceluje charismatický Mifune a ostatní na tom nejsou o moc hůře; což se naplno projeví v prostřední pasáži, ve které se Mifune takřka vůbec nevyskytuje. První dvě hodiny Nebe a Pekla jsou jednoznačně za plné hodnocení. Bohužel tvůrci nevěděli kdy přestat a tak je závěrečných dvacet minut ve filmu dosti přebytečných až zbytečných. Přesto navzdory tomuto faktu jde o jednu z nejlepších japonských kriminálek. (07.02.2007)

Ze začátku to vypadá na hodně zajímavou a nevšední kriminálku v pojetí jiné kultury, ale jak se film rozvíjel, rychle ztrácel na originalitě a v celkovém součtu jde jen o hezky natočenou detektivku s typicky americkou (mcbainovskou) zápletkou v prostředí Japonska se skvělým Toširó Mifunem. Škoda, že se Kurosawa takhle moc držel předlohy a nenatočil něco originálnějšího. (03.03.2019)