Yojimbo - osobný strážca

Kurosawa sice natočil i lepší a výpravnější filmy s většími myšlenkami, ale tato příběhově unikátní válka tří stran v ulicích trouchnivějícího městečka je přesto významnou filmovou legendou. Nejenže se poprvé objevuje skvělá dějová linie, kterou později rozpracovali ve svých slavných filmech i Sergio Leone a Walter Hill, ale především jsme svědky divácky nesmírně přitažlivé chladnokrevnosti - ať už ze strany Mifuneho rafinovaného samuraje, který se od počátku netají úmyslem zbavit se veškeré verbeže jednou provždy, nebo také z pozice scénáře a vypravěče Kurosawi, kteří nešetří úmrtími a svého titulního hrdinu nechávají bez mrknutí oka zmlátit skoro k nepoznání..... To vše v ohromném tempu a podpořeno logickými zvraty, které zdařile stupňují vypjatou atmosféru až do očekávaného a na můj vkus moc zběsile odbytého finále. Nechat si Kurosawa na všechno ještě trochu více času, jak to ostatně činil ve svých dvou nejlepších filmech, vyzněla by celá podívaná jistě o něco komplexněji a emocionálně výrazněji - přesto více než solidních 80%. (19.08.2015)

Zatím nejlepší film od Kurosawy co jsem viděl. Zároveň lepší než oba pozdější remaky s Eastwoodem a Willisem. Délka Hodina padesát je tak akorát v normě. Co mě nejvíc bavilo byla skvěle vykreslená atmosféra v městečku a hlavně úžasně zachycená podzimní nálada, úplně jsem z toho cítil takovou tu melancholii, kdy slunce svítí ještě jako v létě, ale fouká studený vítr. Krása :-) (22.02.2009)

Yojimbo je výnimočný filmový zážitok dvojice ovenčených spolupracovníkov režisér Kurosawa / herec Mifune. Mifune si zahral samuraja, ktorý sa pripletie do dvoch gangov, keď ich chce poštvať proti sebe, tak hrá na dve strany, len aby spustil konflikt, bitku, krviprelievanie, ale stane sa to, že sa z neho stane štvaná zver, pričom nakoniec bude čeliť proti presile, ale jeho katana bude extrémne účinná. Obdivujem u Akiru prácu s čiernobielou kamerou + atmosféra, tvorca dokáže tie dve podstatné filmové zložky previesť do obdivuhodnej podoby. Je až bravúrne ako postava Toširá Mifuneho chodí z miesta na miesto, navštevuje obidva znepriateľené tábory, kde sa chce najať ako telesná stráž, buď k jednému, alebo k druhému gangu, popíja saké, stále niečo je ( ryžu ), má z toho neuveriteľnú pasiu, keď sa smeje na plné ústa, chytá si bradu, stále niečo namieta, je dôležitý, lebo každý v mestečku vie, ako dokáže zaobchádzať s katanou, tak si len tak nedovolia mu protirečiť, ale aj majster tesár sa utne a prídu krušné chvíle. Jednoducho majster Kurosawa u mňa trafil bezchybne klinček po hlavičke, veľmi pekne Vám za to ďakujem. (09.09.2015)

Můj třetí Kurosawa. Ani tento snímek mě však nedokázal přesvědčit. Na vrchol zatím stále stavím Rašomona. Tělesná stráž má výbornou formální kvalitu, ostatně jako spousta východoasijských snímků. Má svou poetiku, ta je ovšem západnímu divákovi včetně mě většinou na hony vzdálená. Příběh je díky mnoha intrikám trochu zmatečný a celkově je Tělesná stráž často spíše nudná než plná napětí, jak by to asi u samurajských filmů mělo být. (07.04.2012)

Je to sice klasika, ale mne to prostě moc nebere ... Kurosawu jsem nikdy moc neuznával, u jeho filmů se nebavím. Téma tohoto filmu možná je naprosto tradiční až základní pro mnoho dalších filmů s "anti-hrdiny", kteří štvou dvě bandy šmejdů proti sobě, ale i když je to taková klasika, jak říkám, mne film příliš nebavil. Příliš dlouhý, málo akční, málo vtipu, vtip spíš naivní ... souboje výborné, ale jsou snad jen tři ... Spousta výborných herců ... ale prostě ... bohužel tohle jde mimo mne... (14.04.2010)